FYI.

This story is over 5 years old.

jídlo

Proč je nealko pivo nejlepší volbou

Už rok jsem neměl alkohol. Prostě nechlastám. Nejsem si jistej, jestli mohu doporučit střízlivost každému, ale mě dělá opravdu dobře. Nemusím se tolik svěřovat s problémy jiným lidem. Zvýšil jsem procento dokončených věcí, které jsem začal. Když něco...

Už rok jsem neměl alkohol. Prostě nechlastám. Nejsem si jistej, jestli mohu doporučit střízlivost každému, ale mě dělá opravdu dobře. Nemusím se tolik svěřovat s problémy jiným lidem. Zvýšil jsem procento dokončených věcí, které jsem začal. Když něco nemám rád, nedělám to. Chodím brzo spát. Čtu knížky.
Můj život je sice menší 'sranda', ale to je v pořádku. Za 'srandu' se totiž bere, když na sebe lidi křičí nudný věci častěji než kdy jindy. Nebo představa, že neexistuje nic jako smrt nebo následek lidského konání. Sranda je prostě lež. A moc se přeceňuje. Sranda je hejno čtrnáctiletých, co jde večer po desátý hodině nakupovat do Tesca - div ne v tričkách s potiskem Barbie nebo Super Maria - snaží se u pokladny během pokřikování na sebe chovat velmi vážně a zdvořile, i když je jim zrovna zamítnuta platba z kreditky, co jeden z nich vzal svý mámě. Nebo sranda je vzbudit se ráno s pomalovaným ksichtem, přičemž si začneš uvědomovat kdo jsi a jak je to s tebou špatný.

Proč jsem přestal lejt? Měl jsem spousty důvodů. Třeba jsem se už nechtěl účastnit páchání špatných skutků na hodných lidech, které končily tím, že se na mou hlavu snesla snůška trapných bonmotů, když jsem pak seděl v policejním autě. Taky jsem pořád nechtěl mou rodinu překvapovat tím, jaký díry od kopanců na hlavě mám. Ale nejdůležitější důvod, proč jsem přestal, byl, že jsem chtěl zabít svoje opilé já, které jsem vystřelil moc vysoko a nechal jsem ho dělat rozhodnutí za mé pravé já, což se mi vrátilo odpovídajícím stupněm pohrdání mé vlastní osobnosti. Dobře, neštěstí jsem dost tvrdohlavej na to, abych neřekl poslední slovo. Za střízliva. Takže jsem zvolil sušák a toho své druhého, usměvavého a whiskey nacucaného bastarda jsem pověsil na hřebík.

Ale pořád se učím.

A víte, co je fakt skvělý? Nealko pivko. To je naprosto fantastický vynález. Můžete ho pít a pít a pít a pít a pít a neucítíte vůbec NIC. Je to jako pít pivního právníka. Místo toho, abyste se opili, musíte chodit jen hodně čůrat, pak začnete zívat a uvědomíte si, že jediné, co alkohol umí, je přibít vás na nějaké místo, kde se čtyři hodiny bavíte o ničem, s lidmi, u kterých si nejste jistí, jestli vás mají rádi (jedním z nich jste vy). Co se týče mě, nealko pivko je dokonalý recept na perfektně strávenou noc.
Představte si tento scénář: potkáte se s lidmi, napijete se něčeho, co připomíná pivo, tak akorát, abyste se vyrelaxovali a byli společenští, konverzovali hodinu nebo dvě, aniž byste se soustředili na to říkat cokoliv zábavného nebo zajímavého. A až vás začne bolet zadek, usoudíte, že jste z tohoto lidského setkání vyčerpali během jedné noci maximum, odeberete se domů a předtím, než v jedenáct usnete, si ještě přečtete pár kapitol z nějaké knihy. A budete o den blíž ke sladkému uvolnění smrtí a budete mít radost z úlevy, že jste nikomu nemuseli zkurvit den. Odteď to stále opakujte. Hele, není to špatné. Fakt ne.

V současnosti je mým nejoblíbenějším pivem Clausthaler. Chutná jako sodovka ochucená pískem. Mám ho rád tolik, že bych vypil i čtyři za týden. Kdyby jich bylo víc, asi by mě začala bolet hlava. Z hlediska senzorické zkušenosti neexistuje nic lepšího na světě než se otevřít ledově vychlazenému Claushaleru a dát si prvního velkýho loka s vědomím, že tohle je cena, kterou platíte za to, že zůstáváte lidskou bytostí.
Doporučuji vám to. Doporučuji to sobě. A to je všechno. Jo a taky bych to asi doporučil komukoliv, kdo je teď zbořenej a tohle nezná. Takový radši nechtějte potkat.