O filmu Black Mass: Špinavá hra s autorem knižní předlohy

Téměř dvě desetiletí byl James „Whitey" Bulger v čele irského gangu, který ukrýval těla, kontroloval obchod s drogami a špinavě vydělával miliony dolarů. V době, kdy prchal z Bostonu, aby unikl obvinění z vraždy, vydírání a obchodu s drogami, měla i FBI na rukou Bulgerovu krev.

Nejlepší právníci států Bulgera tajně kryli už od konce 70.let, kdy jeho jméno vymazávali z vyšetřování, díky nimž se mohl dostat do vězení. Pokaždé se našel někdo, kdo proti němu byl ochotný svědčit, FBI mu dala vědět a svědek zmizel. Jejich těla byla nalezená po dnech, týdnech nebo i měsících.

Výměnou za imunitu Bulger donášel na jiné zločince, zatímco se dostával hlouběji do bostonského podsvětí. Když generální žalobci konečně dostali šanci Bulgera zavřít, dala mu FBI poslední tip: Jdou si pro tebe, Whitey. Je na čase vypadnout.

Bulger se ukrýval 16 let, než ho konečně v roce 2011 zavřeli. Nyní je ve vězení na Floridě, kde si ve věku 86 let odpykává doživotní trest.

V roce 1988 tým novinářů z Boston Globe odhalil, že Bulger byl informátorem FBI, mnoho odhalení ale přišlo i později. Tito novináři – Dick Lehr, Gerard O'Neill, Christine Chinlund a Kevin Cullen, věděli, že to bude velká zpráva. Až do konce devadesátek ale nebyla, změna přišla se svědectvím Bulgerova nejbližšího společníka a samotné FBI, kteří odhalili, jak zásadní vliv Bulger na FBI měl.

Poté, co se o Bulgerovi mluvilo už jen sporadicky, se Lehr s O'Neillem rozhodli, že dají dohromady ucelený pohled na Bulgerovi vazby s FBI. Jejich kniha Black Mass: Whitey Bulger, the FBI, and a Devil's Deal vyšla v roce 2000. Nyní, 15 let poté, kniha získá filmovou adaptaci s Johnny Deppem, Benedictem Cumberbatchem a dalšími hvězdami Hollywoodu.

Lehr v investigativní sekci Globe pracoval téměř 20 let a nakonec získal nominaci na Pulitzerovu cenu. Sedl jsem si s ním v jeho kanceláři na Bostonské univerzitě, kde učí žurnalistiku, abychom si popovídali o tom, jaké to je odhalovat jeden z největších skandálů v dějinách FBI a o tom, jak se Black Mass dostal až na filmová plátna.

VICE: V knize Black Mass si napsal, že když si začínal s investigativním týmem Globe psát o Whitey Bulgerovi, byl jsi „skeptický" k myšlence, že by o tom mohl být informátor. Jaké to bylo zjistit, že skutečně donášel?

Dick Lehr: Vyrazilo nám to dech. Pamatuju si, jak jsem řekl: „Ok. Máme to potvrzené od dvou důvěryhodných zdrojů z FBI." Padaly nám čelisti. Trochu jsme tápali v mlze, protože to bylo proti všemu, co jsme si mysleli o osobnosti a kariéře Whiteyho Bulgera.

Vrhli jsme se na ten projekt nekompromisně, ponořili jsme se do toho, abychom mohli napsat o dvou Bulgerových bratrech, protože to před námi nikdo neudělal. To bylo překvapivé, protože na konci 80.let byl Whitey kriminální ‚starosta', zatímco jeho mladší bratr byl nejmocnějším politikem v Bostonu. To byl skvělý nevyprávěný příběh. V tu chvíli jsme zavadili o ten fakt, že Whitey měl speciální vztah s FBI. V tu chvíli to byla jen špička ledovce. Neuvědomili jsme si – nikdo neměl ponětí – jak hluboko a jak dlouho měla FBI na svědomí všechny tyto horory.

Těsně před vydáním nám volal agent FBI. Zvedl jsem telefon a on se zeptal na Kevina Cullena, který s námi pracoval na projektu. Trochu nás děsil, když říkal: „Whiteymu se nelíbí, co si přečetl. Vystřelí vám mozek z hlavy." – Dick Lehr

Představuju si, že by téměř nikdo v Bostonu v době toho odhalení, nevěřil, že by Bulger byl informátorem. Když byla tato informace uveřejněná, věřili tomu lidé?

Policajti, právníci, prokurátoři a všichni, kdo po něm šli, tak pro ně to bylo jen potvrzení toho, co si mysleli. Takže ti tomu uvěřili. Ale obecně ve společnosti? V Southie tomu nevěřili, nechtěli si zničit mýtus toho, že Whitey byl jako Robin Hood, který je ochraňoval. A FBI dál lhala lidem.

V podsvětí proběhla mezi mafií a Whiteym kvůli tomu jistá krize. Ale Whitey, o tom jsme se dozvěděli až v posledních letech, přešel do ‚výstražného módu', aby zjistil, kde jsou možné chyby. Byl skoro jako politik, mistrně dokázal uspokojit obě strany, jeho gang i mafii. Whitey byl viděn s agentem FBI Johnem Connolly, jeho spojkou. Předem ale avizoval „Connoly pracuje pro mě. Je zkorumpovaný, dává nám informace." Nikdy by nepřiznal, že to dělal oko za oko.

Když článek vyšel na Globe, byl schopný říct „to je špatně, je to jen jejich agenda. Snaží se dostat mě i bratra. Všichni víte, že Connollyho mám v kapse." Tohle v podsvětí fungovalo, lidé nechtěli věřit opaku. Taky to znamenalo, že kdyby tomu uvěřili, museli by něco podniknout. A ne moc lidí si chtělo naštvat Whitey Bulgera.

Dostali jste nějakou negativní reakci od FBI nebo Bulgerova gangu, když jste to uveřejnili?

Přímo od Bulgera ne, ale od FBI jo. Nazvali nás mizernýma lhářema, řekli, že Globe publikuje nepravdy. FBI pokračovala v lhaní sama sobě.

Těsně před vydáním nám volal agent FBI. Zvedl jsem telefon a on se zeptal na Kevina Cullena, který s námi pracoval na projektu. Trochu nás vyděsil, když říkal: „Whiteymu se nelíbí, co si přečetl. Vystřelí vám mozek z hlavy." To bylo trochu strašidelné. Globe to vzal dost vážně, protože Kevin bydlel v Southie. Na pár týdnů po vydání ho strčili do hotelu.

To je šílené.

Jo, to je. Je šílené, že poslíček byl někdo z FBI. Je jedna věc dostat výhružný telefonát od gangstera. To by bylo děsivé. Ale když to bylo od FBI, tak jsme se dostali do úplně jiné dimenze: „Wow, svět je kompletně naruby."

Wow. Kdy jste se s Gerardem O'Neillem rozhodli sepsat Black Mass a o kolik komplexnější je kniha oproti původní reportážím, když jste nyní věděli o jeho vztahu s FBI?

Měli jsme komplexnější informace, proto jsme chtěli sepsat knihu. Cítili jsme, že toho máme dost na převyprávění příběhu – důležitého příběhu, protože se jednalo o nejhorší skandál s informátorem v historii FBI. Skrze příběh jsme se snažili o analýzu a vysvětlení toho, co se stalo, jak se to stalo, jak to začalo a jak nepředstavitelně se to vymklo a vydalo špatným směrem.

Jak Black Mass získal filmovou adaptaci?

Ve zkratce jsme vydali knihu, nakladatel prodal filmová práva Harveymu Weinsteinovi a jeho Miramax studiu. Byl to vývoj, od prvního dne, ale trvalo 15 let, než se film skutečně dokončil. Miramax od tématu upustili, ale všiml si ho jiný producent/režisér jménem Robert Greenwals, který byl známým jménem v oboru a chtěl z toho udělat 6hodinovou věc na kabelovku.

To vyšumělo, ale v hledáčku to měl mladý producent Brian Oliver, který byl na začátku své kariéry. Když se práva v roce 2006 uvolnila, koupil je. Najal scénáristu, který psal scénář, ale měl s tím problémy a nikdy to nedotáhl výš. Pak se Oliverova kariéra změnila a to byl velký obrat. Byl producentem Black Swan a to byl velký hit. Najednou měl tedy mnoho energie.

Když Whiteyho v roce 2011 zatkli, vdechlo to Black Mass nový život: vybrousil se scénář, sehnal se režisér. Nejdřív se uvažovalo o Jimu Sheridovi nebo Barry Levinsonovi na režii a Johnny Depp chtěl hrát Whiteyho, všechno se najednou začalo dít. Myslím, že největší zásluhu na tom má Brian Oliver, který se toho brzo ujal, zůstal u toho a udělal to. Spojil se s Warner Brothers a vznikl celovečerní film pod velkým studiem.

Jakou roli si hrál při produkci Black Mass?

Byli jsme na place nebo na telefonu, kdokoliv potřeboval cokoliv vědět, poradili jsme. Dali jsme hned najevo, že chceme, aby se z Whiteyho nestal mýtus, nechtěli jsme jeho obraz zlepšovat nebo ho přetvářet na někoho, kdo není. Je to příšerný vrah a monstrum. To byla naše obava a to byla otázka, na kterou jsme se ptali, aby to zůstalo příběhem o ďáblovi.

Jak moc se filmová adaptace blíží tomu, co se skutečně stalo za těch 20 a více let?

Úplně to nepočítám, protože chápu, že to pro filmové účely musí mít dramatický tón a musí to být mírně pozměněné, hlavně kvůli času, který ve filmu je. Dialogy postav musí být vymyšlené, například jsme nikdy neměli žádný záznam, kde by Whitey mluvil o svém synovi.

Ten příběh se odehrával nejmíň 20 let a film má 2 hodiny. Věci se tedy pro film musely pozměnit. Chápu to. Ale stejně, jako novinář si část mně přeje, aby všechno bylo co nejpřesnější.

Myslím, že důležité je podívat se na to takhle: má film stejnou atmosféru jako skutečnost? A v tomhle myslím, že Johnny Depp v roli Whitey Bulgera zaválel, skutečně zachytil jeho charakter a vše, co o něj víme.

Potkal ses s Johnnym Deppem? Jaké to bylo?

Bylo to zajímavé. Na prvním setkání jsem si myslel, že tohle je zvláštní. Když byl ale na scéně, byl na zvláštním místě jen se sebou a Whiteym. Vlastně celou dobu. Měli jsme schůzky – já, režisér, producenti a Johnny, kde jsme mluvili o příběhu a tom, jak nějaké scény zahrát. Naše rady byly součástí kreativního procesu.

Nikdy si nehrál na hvězdu. Nevím, jak často se to děje, ale byl jsem na scéně jeho poslední natáčecí den, kdy přede všemi pronesl proslov a řekl: „Je jen pár filmů, které nechcete přestat točit. Tenhle je jedním z nich." Získal velký aplaus a mnoho objetí. Bylo to pro něj speciální a bylo zajímavé to pozorovat.

Je mi jasné, že některé scény byly ve filmu přehnané, ale to je součást příběhu, nepříjemná pravda. A zdá se, že postupem času je příběh ještě temnější. Dokážu si představit, že jako novinář, který o tom zjišťuje čím dál tím víc, jsi byl u vytržení. Dostáváš se ke všem velkým informacím, všechno do sebe zapadá, ale pro tebe jako pro člověka to muselo být strašně děsivý.

Pravda je děsivá. Začneš si uvědomovat, že tohle se nestalo jen jednou a že to nebyl ojedinělý případ, ale že to byl způsob života, který trval několik desetiletí, v téhle korupční kultuře. A dá se spočítat, kolikrát tím bylo ublíženo. Vraždy. Nedá se spočítat, co to udělalo s městem, spravedlností, veřejností a FBI jako institucí. Je toho prostě moc, protože to trvalo fakt dlouho. To je děsivý a vždycky se nad tím pozastavím – jak něco takového mohlo tak dlouho procházet a jak to mohlo zasáhnout tolik směrů?

Jaký efekt to na tebe mělo v době, kdy si o tom psal?

Novináři jsou trénováni k tomu, aby byli skeptičtí, ale pořád jsem v sobě měl jistou úroveň neuvěření tomu, že by instituce jako FBI, která má být nejlepší státní výkonnou agenturou, mohla být tak dlouho zkorumpovaná. To byl skandál s informátory, ale FBI měla i jiné skandály. Udělali hodně dobrých věcí pro bezpečnost veřejnosti, ale je děsivé, že se u nich v průběhu historie objevili tak zásadní skandály.

Jak případ a psaní knihy změnilo tvůj život? Dokážu si představit, že ke konci tvé kariéry to mohlo být už náročné?

Nevím, jestli to dokážu posoudit. Všechno, co můžu říct je, že to byl jeden z největších případů, na kterém jsem v průběhu své kariéry pracoval a zároveň byl i tím nejdůležitějším. Ale jiné případy mi přišly podobně silné. Tohle bylo v kategorii „Ok, o tomhle je žurnalistika. O dělání rozdílů." Byl jsem součástí týmu, který, aspoň myslím, udělal rozdíl v chápání veřejnosti a poukázal na něco, co bylo skutečně a hluboce špatně. V tomhle ohledu to bylo velmi důležité.

Na film Black Mass: Špinavá hra můžete zajít do vašeho oblíbeného kina.