FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Nechal jsem se dobrovolně zavřít do nejtvrdšího amerického vězení

Jako americký občan máte mnohem větší šanci být uvězněn, než kdybyste byli Číňan, Rus nebo Severní Korejec. A tak jsem si vyzkoušel, jaké to za mřížemi vlastně je.

Všichni vědí, že Spojené státy uvěznily více lidí, než jakákoli jiná země na světě. Co možná nevědí je, že jako americký občan máte mnohem větší šanci být uvězněn, než kdybyste byli Číňan, Rus nebo Severní Korejec. Amerika má 2,3 milionů vězňů, což je stejně jako populace Estonska a Kypru dohromady, ke všemu, když se Američané jednou dostanou do vězení, tak mají tendenci se tam vracet.

Vzhledem k nedávné studii Úřadu pro statistiky spravedlnosti – amerického oddělení Agentury spravedlnosti – během šesti měsíců se 28 % propuštěných vrátilo do vězení za nové zločiny. Po třech letech, se číslo zvýší na 68 %. Ke konci pátého roku je to alarmujících 77 %. Ale úroveň recidivy je v zemi svobody stálá. Nové výzkumné centrum udělalo svůj vlastní průzkum v roce 2011, výsledek byl smutný. Příliš mnoho kriminálníků odcházejí z vězení znovu připravení páchat zločiny a více než 4 z 10 dospělých kriminálníků se do vězení vrací za méně než tři roky od jejich propuštění. Pro příliš mnoho Američanů se dveře vězení stále otevírají.

Reklama

Jak se snažíme změnit to, co někoho přivedlo do konfliktu se zákonem? A pokud se to prokáže jako nemožné, jaká je nejlepší cesta jak chránit společnost? Chtěl jsem to zjistit. Také jsem chtěl zjistit, jak moc toho vím – nebo si myslím, že vím – o vězení. A tak jsem napsal do Světového nápravného oddělení o přístup.

Rusko, Čína, Hong Kong, PDR Laos, Thajsko, Malajsie, Japonsko, Švédsko, Norsko, Francie, Británie a britský daňový ráj Isle of Man, všechny odmítly, protože mi nemohly „garantovat" bezpečí.Zimbabwská vězeňská služba řekla: „Žádost bude zvážena", ale vzápětí mně stejně odmítla. Dokonce jsem poslal e-mail do Guantánama, ale nedostal jsem odpověď.

Zrovna, když jsem to chtěl vzdát, došlo mi, že můžu jít do vězení v Americe a to jako „dobrovolně zadržená osoba v utajení". Se správným dokladem mi byl udělen přístup do „zadržovacích zařízení" v Arizoně, Kansasu, Nebrasce a Severní Dakotě. Můj kontakt u vězeňské stráže mi pomohl vymyslet uvěřitelný příběh: Byl jsem zatčen za řízení ukradeného auta po špatné straně silnice pod vlivem metanfetaminu. Tohle krytí bylo zábavné, protože a) Neumím řídit, a b) Naprosto nemám tušení co metanfetamin je.

Nevěřil jsem, že koncentrační tábor může v Americe existovat. Dokud jsem jeden neviděl na vlastní oči v arizonském Phoenixu. Maricopský okres je zmatené místo, kde odsouzení a neodsouzení spoluvězni společně tráví těžké časy. Maricopský okres obklopuje Phoenix, jedno z nejkonzervativnější a nejnásilnějších měst v Arizoně. Žádný vězeňský příběh v Americe není kompletní bez zastávky tady, neboť není větší ostudy v Americe než šest Maricopských věznic kanceláře šerifa (MCSO). Jedna Maricopská věznice se v roce 1993 tak naplnila, že šerif musel dát na dvůr vojenské stany z Korejské války, aby přeplnění pokryl.

Reklama

Přezdívaná „Stanové Město", tahle žhnoucí pekelná díra je osobním teritoriem šerifa Joe Arpaia, samozvaného „nejtvrdšího muže zákona v Americe". Zvolen v roce 1992, Arpaio vyhrál šest voleb a množství vzniklých žalob. Jako veterán americké armády a bývalý důstojník protidrogového útvaru zavedl Arpaio jako odpověď na rostoucí kriminalitu v devadesátých letech tzv. „řetězové gangy". Tato výjimečná postava je schopná s řetězovými gangy odstranit z „Stanového města" další zneužívání lidí, protože má oprávnění obyvatelstva. Arpaio je politický velikán s 80% většinou voličů.

Během let, jsem četl hodně o Arpaiovi a MCSO – nejspíš, ne všechno je pravdivé. Krmení odsouzených prošlým, zeleným jídlem, prodej proviantu nad hranicí inflace, fingovaná zatčení, aby získal pozornost médií a chvástání se, že vězeňští psy jsou lépe krmeni, než trestanci. „Mám otevřené dveře médiím" prohlašuje Arpaio „nemám co skrývat". Zabralo to roky vyjednávání (a nějaké líbání zadků), aby člověku dali zelenou a mohl se tak stát členem Arpaiova řetězového gangu.

Strávil jsem několik dní ve vězeňské věži, jedné z fádních a funkčních obytných jednotek, které slouží MCSO. Stejně jako zbytek vězení byla šíleně přelidněná. Postavena v roce 1982 pro 360 vězňů, dnes přetéká osmistý trestanci.

Když jsem přijel, tak se na mně jeden ze strážných – velký, umaštěný lidoop – podíval svýma černýma očima a řekl: „ Myslím, že potřebuješ nový sestřih". Ukázalo se, že všichni „trestanci" jsou ostříháni hned při příchodu do věznice – tedy jen muži, ženy jsou této ponižující procedury ušetřeny. Všiml jsem si nějakých graffiti naškrábaných na zdi. „ Trávit čas v týhle díře je krvavej polibek od ocelový kundy".

Reklama

Byli zde dva muži, kteří si vyměňovali kradmé pohledy přes plexisklo. „ Přestaňte s tím, vy nechutný buzny," zařval strážný. „ Jste hanbou lidstva!" Tragédie a komedie byly v okrese Maricopa hned vedle teroru a frašky.

Další připochodoval chodbou a začal štěkat na skupinu zničeně vypadajících vězňů v růžových rolácích a černobílých pruhovaných uniformách, než se otočil na mně. „Reynoldsi, myslím, že se jim líbíš," usmál se." Myslím, že tě chtěj píchat do prdele. Co si o tom myslíš? Vy anglický hošani máte tyhle teplý sračky rádi, mám pravdu?"

Díval jsem se na vězně v ubikacích. Spící na válendách, na lavicích hrající karty, pár lenochů potících se u dveří, očekávajících brzké propuštění. Ostatní v malých skupinkách v rozích tohoto ubohého místa, kují pikle, kecají a zírají před sebe. Vypadají, v tom nejdoslovnějším slova smyslu, nešťastně.

Ve „stanovém městě" žije na 2 000 chovanců, v létě zde teploty dosahují 50°C. Uvnitř vězení jsou pochmurné ubytovací jednotky strašně přelidněné. V této kultuře je odpočinek zapomenutá věc. Vězni jsou pravidelně osočováni a napadáni, pohoda a zdraví, jsou zde nedostatkové zboží.

Někteří trestanci jsou posílání sbírat smetí z předměstí, nebo pohřbívat chudé, nemajetné a bezejmenné mrtvé Američany do neoznačených hrobů. Všichni trestanci nosí černobílé pruhované uniformy.Ale je tu růžové spodní prádlo na změkčení věcí. Růžové trenýrky, ponožky a teplé svršky byly zavedeny v roce 1995, poté co si zaměstnanci stěžovaly, že zmizely trenky za 48 000 dolarů. Ukázalo se, že je bývalí trestanci prodávají za 10 dolarů za kus v barech Phoenixe. Mysleli si, že je zastraší nová růžová barva. Jako nový trest, jsou teď všichni trestanci převáženi v růžových poutech.

Reklama

Imunní k pocitům, tě strážci vězeňské věže shazují a pracují na tvém egu se sadou svářeček." Pro mě," říká strážný, „jsou to jen blbci. Zločinci. Nebyli by tady, kdyby neudělali něco špatnýho."

Vzpomínám si na jednoho trestance – bledý a vychrtlý exemplář- rámující vchod do sprch jeho „podu". Až na růžový ručník, zakrývající mu slabiny a oranžové žabky, byl nahý. „ Užij si den," zakřičel na mě, „lepší než červená smrt a tatarák ze švába." Červená smrt je děsivé mleté maso, které věznice servíruje trestancům za trest. Chlapy mluvili o dálkách, které vězni urazili kvůli hmotnému zajištění. Trestanci pravidelně pašují kontrabant do věznice ve svém zadku. Tomu se říká „keistering".

„Spousta cigár smrdí jako hovno," říká trestanec, „protože to je cesta, jak je dostali dovnitř – v prdeli."

Stejně jako cigarety, tu nenajdete ani pepř, kávu, kečup nebo porno. Trestanci tu žijí o dvou bezmasých jídlech denně. Co dostanete, jsou těžké časy, ponižující práce, několik sestřihů, jídlo zelené plísní a náhodné drogové testy prováděné uprostřed noci těžce ozbrojenými a velice agresivními bachaři.

Pokud trestanec potřebuje lékařskou pomoc, tak za tu výsadu musí zaplatit. Pokud chce trestanec napsat domů, tak nedostane dopisový papír a obálku – dostane pohled šerifa Arpaia (podle všeho to dodává lidskost režimu). Všechny tyhle tresty, říká stávající šerif, jsou k odrazení všech od páchání zločinu při jeho nápravě.

Ale funguje tento přístup? Ani ne. Úroveň kriminality v Phoenixu (414.8 na 100,000 lidí) je pořád vyšší než americký průměr (301.1 na 100,000 lidí). Americká nafouklá vězení jsou skladištěm chudých a úschovnou opilců a drogově závislých. Zvážíme-li, zda by léčení závislostí nepomohlo snížit recidivu a nevyřešilo problém s přeplněnými zařízeními? Co já můžu říct, tak ne. Ironií je, že rehabilitace na klinice Betty Ford je levnější než pobyt v kterémkoliv z těchto vězení.

Změna je pomalá. Reformace nápravného systému nezná vítěze, a to ani v demokracií údajně osvícené Americe. Zatím je Amerika svobodná dost, aby mně pustila do jednoho z těchto vězení a nechala mně prohlídnout si jejich politiku z blízka. Řeklo mi to mnoho o následcích uvěznění, znovu uvěznění a jak na obojím vydělat peníze. V okresních věznicích šerif jedná jako celoamerický podnikatel. Dostává plat za osobu na den, a když nemají vězení plné, tak ztrácejí peníze. Je také v zájmu korporací udržovat privatizované věznice plné – přelidněné, dokonce jako Stanové Město. Vězeňský průmysl v Americe je nakonec 80 miliardový průmysl.

Stará se tento průmysl o nápravu, nebo jen o stále plné věznice? Byl jsem v jedné z nejtvrdších věznic v Americe a tohle neschvaluji.