Tim Burton mě vzal na privátní prohlídku své výstavy

Tim Burton je v Praze, protože tady má výstavu – jmenuje se Tim Burton a jeho svět. Poslední týdny se okolo ní točila dost hysterie (na tiskovce ho chtělo ulovit snad víc fotografů než holek - fotka). O to víc mě ale potěšilo, že jsem byla jednou z těch mála šťastných, které se včera podařilo vetřít se na privátní prohlídku Tima Burtona i s jeho groupies. Byla bych blázen, kdybych se o to nepokusila.

Tim, jak se mu v týmu říká, byl naprosto v pohodě. Nechal mě i s dvěma dalšími kolegyněmi, abychom se po jeho boku procházeli expozicí, a řekla bych, že ho naše přítomnost mladých potěšila a rád se od nás nechal fotit. A kdyby nebylo otravné české agentury, co ho hlídá jako nějakou celebritu první kategorie (což asi je), tak bychom ho snad i nalákali do kanceláře na vyhlídku. Kolegyně se o to stále snažila svou lámanou angličtinou: „Hej Tim, ap dér, bjútifl vjů on Staroměstské náměstí,“ a přitom ukazovala nahoru.

Tim se narodil roku 1958 v kalifornském Burbanku a formovalo ho tamní sterilní prostředí, šedivé baráky, jeden jako druhý. Právě proto ve Střihorukém Edvardovi nechal tyhle nudné domy natřít na růžovo. Bylo vidět, že Tim má ke svému rodnému městu silný ambivalentní vztah. Když jsme stáli u díla Stainboy (Dioráma, 2009) fotil si ho, jako by ho nikdy před tím neviděl. Jen tak mimochodem uvnitř tohoto rodinného baráku se skrývá morbidní výjev; a těžko říct, co vše Tim v Burbanku ve skutečnosti zažil.

Když jsem výstavu procházela ještě předtím s kurátorkou Jenny He – krásnou Japonkou, u které je nemožné určit věk a která má neomezený vstup do celého archívu Tima Burtona – zaujala mě Timova adaptace Perníkové Chaloupky (Hensel and Gratel), která vznikla v roce 1983 pro tehdy nově založenou kabelovou síť Disney Channel. V té době pro ně Tim pracoval.

Ze všech pohádek o Perníkové chaloupce, které jsem kdy viděla, je tato verze nejsurovější a nejdivnější. Není divu, že byla odvysílána pouze jednou a vyděsila tehdy celé studium. Jeníčka a Mařenku hrají japonské děti (japonskou kulturou je Tim vůbec dost inspirovan) a čarodějnice s cukrkandlovým nosem užívá výrazy typu: „Chci mít z Jeníčka roštenou." Nebo: „A teď si dám rožněného chlapečka s cukrovou nádivkou.“

Nechtěla jsem za Timem chodit jako pes, tak jsem se chvíli zastavila u tohoto videa. Právě tehdy se mnou Tim prohodil první a zároveň poslední větu za celou prohlídku. „Na to se nedívej, je to hrozný.“

Naopak, mě tahle pohádka bavila ze všeho nejvíc.

Tim je spontánní a bystrý člověk, neustále si kreslí a má rád výrazné věci. Furt se usmívá a jakoby se ve vzduchu vznášel. Proto, jestli se vám někdy podaří dostat se do jeho blízkosti, oblečte si něco hodně barevného, nasaďte si oranžovou paruku a po těle si nakreslete jizvy.

Takhle například styluje svoji asistentku:

Může se Vám pak stát, že ho zaujmete natolik, že si Vás nakreslí v kavárně na ubrousek a později vás promění ve filmovou postavu, jako se to stalo této holčičce.

A na závěr vám sem dávám ještě několik obrázků přímo z prohlídky. Není jich tolik, ale je to záměr. To abyste měli důvod zajít se do Domu U Kamenného zvonu podívat a neprohlíželi jste si výstavu jenom na internetu:

Tim Burton a jeho svět, 28. 3. - 3. 8. 2014, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1, Galerie hlavního města Prahy