Marxovy děti: Výchova nové levice v Čechách

Vždy, když jdu kolem svědků Jehovových, vezmu si od nich letáček. Člověka v něm ihned udeří heslo: "Strhněte si pásku z očí". Radikální levice (přesněji Nová levice - pozice, čerpající z marxismu. Kritizuje ekonomické vztahy v postindustriální společnosti, už bez vyvolené role dělníků. Zaměřuje se na témata moderního liberalismu, jako je feminismus, ekologie a antirasismus) to má podobné - chce taky člověka přesvědčit k rázné proměně světonázoru. Jejich prozření je ovšem trochu jiné povahy.

Co když celá mainstreamová ekonomie, nastavení společnosti, média - zakrývají pravdivý stav věcí? Odkud pramení nerovnost, a není to tak, že si 'pravicoví' studenti volbou punkovýho Knížete takříkajíc serou na vlastní práh?

V potemnělém baru, imitujícím hipsterskou domovinu East Village, se se mnou sešli mladí levičáci. Jde o Karla Musílka, učitele politologie, aktivisty a novináře Vaška Krajňanského s Martinem Vrbou, kteří zároveň studují filozofii a právo. Při neustálém smotávání z Javaneese mi začali vysvětlovat svoji vizi.

Píše se rok 2012 a studenti protestují proti reformě vysokých škol, jejíž součástí má být třeba zavedení školného. Právě tato událost je pro spoustu z nich zlomovou. Před vypuknutím protestů se přitom mnozí z nich identifikovali jako pravičáci a typičtí voliči Schwarzengerga. Nejde o žádnou výjimku, mezi mladými pravicové strany dominují. Přesto se našli tací, kteří začínají zpochybňovat mantru volného trhu a individualismu. Ptají se jednoduše: Vedou tyto věci skutečně k blahobytu?

První, tradiční dimenze levičáckého procitnutí se dívá na kapitalistické uspořádání a ukazuje jeho hrozivé důsledky. Říká - když nesvážeš kapitalismus, dostaneš na oplátku úzkou elitu nejbohatších, neustále zvětšující svůj majetek. Pozice menšin a nejslabších je bez vyhlídky na zlepšení. Důsledky individualismu, ve kterém je zvykem nezastávat se ostatních, se může jako bumerang vrátit právě studentům. Bez sociálního státu dostáváme nekompromisní svět Olivera Twista.

Říkej ale něco o marxistické kritice v Česku - při slově komunista se lidem vybaví v lepším případě Mirek Donutil v Pelíšcích a Jakešův projev, ve kterém blekotá cosi o Haničce Zagorové. Sám guru nové levice Slavoj Žižek smutně podotýká: "Snáz si dnes představíme vyhlazení života na zemi třeba asteroidem, než mírnou změnu našich ekonomických vztahů." Co tedy dělat?

Na konci 70. let unesli v Itálii radikální komunisté bývalého premiéra, šéfa Křesťanských demokratů, a po několika týdnech ho rozstříleli v kufru auta. V Německu divočili skoro třicet let Frakce Rudé armády a dařilo se jim krvavě sabotovat kapitalismus. Tyhle časy už jsou ale dávno pryč. Levicové revoluce se dělají stále, ale přeci jen probíhají o poznání mírněji a sofistikovaněji. Brněnští aktivisté nebo populární hnutí Occupy nejsou ze své podstaty násilní.

Tím se dostáváme k druhé části procitnutí. Vhodnější metodou, než byla městská guerilla, se zdá být třeba osvěta. A šířit radikálnější levicové myšlenky se na Západě daří - Thomas Piketty minulý rok dominoval pořadí bestsellerů levicovou analýzou kapitalismu Capital, a předběhl na Amazonu i hysterii budící Padesát odstínů šedi. Neuvěřitelný.

V Česku je ale situace pro levici horší. Například fakt, že studenti jsou většinově pravicoví, je na Západě nemyslitelná. Brněnští aktivisté tento stav zkoušejí změnit. Založili organizaci Generace Z, v jejímž rámci usilují o nabourávání zažitých omylů. Namátkou - představit Syrizu jako něco jiného než teroristicko-komunistické extremisty. Narušit nadvládu médií, která, s výjimkou Práva a obskurních Haló novin, vykládají události nepokrytě zkresleně. Soustavně je nám totiž podstrkován obraz voličů levice, ukazující na nezodpovědné, líné a vlastní vinou chudé lidi, volící populisty. Tyto snahy Generace Z mají v podstatě jeden cíl - domýšlet kapitalismus. Co to znamená?

Nebude to dlouho trvat a slušní Češi opět vyjdou do ulic a budou se bít za rasismus. To morálně odsoudí spolu s marxisty i liberální opinion leadeři (pejorativně pravdoláskaři) jako časopis Respekt. Jenže jen poukázat na problém bez hledání jeho příčiny je bytostně málo.

"Dneska už nevnímáme kapitalismus jako zdroj všeho zla, ale třeba přesně tenhle xenofobie z něj pramení. Systém plodí existenční nejistotu, která se přelívá do nenávisti," říkají mi, když pingl nese další pivo. A to je přesně ono. Okamura i frustrovaný člověk na Václaváku, mávající šibenicí je důsledek kapitalismu, ne příčina problému.

Za Komunisty se dostal minulý rok do europarlamentu mezi dalšími i Miloslav Ransdorf. Tento člověk je částečným ztělesněním důvodů, které brání mladým levičákům v uznání. Ransdorf napsal knihu rozvíjející Marxův Kapital, který samotný se svými více než tisíci stranami není čtení k vodě v Chorvatsku. Přesto je ale pan europoslanec většině lidí pro smích, protože jeho vystoupení v médiích znamenají většinou solidní náklad. Konspirační teorie, urážení světových náboženství nebo chození si pro 300 eur za jeden podpis. Jde někoho takovýho brát vážně?

U dalších levičáků je to ale často ještě horší. Strany, které mají propagovat solidaritu, by si radši uřízli ruku, než aby podpořily uprchlíky. Ekologie a práva žen? Rouhání (zdravíme do ČSSD). Přitom přesně k takovým lidem, jakými jsou mainstreamoví levičáci nebo Ransdorf, jsou marxisté řazeni.

Je to škoda. Jednak proto, že si necháváme uniknout thought-provoking názory reagující na rychle se globalizující svět. Ještě důležitější je ale princip - uzavírat se cizím názorům jen proto, že mají ošklivou nálepku, to není demokracie. A panu europoslanci vzkazujeme…