Vzpomínky na Pohořelec: Squatting není zločin!

Večer na Pohořelci. Foto: Vladimír Turner

Legislativa Velké Británie před 1. září 2012 brala squatting jako občanskoprávní záležitost a nebyl trestán. Teď může squattery potrestat odnětím svobody až na 6 měsíců a pokutou do výše 5 tisíc liber, tedy přes 157 tisíc korun. Policie ale ještě musí prokázat, že nepovolaná osoba vstoupila do budovy s úmyslem tam žít. Nizozemí kriminalizovalo squatting v řijnu 2010 pod hrozbou odnětí svobody až na jeden rok.

Squattery v Británii dříve ochraňoval zákon známý jako "squatterská práva", který lidem povoloval osídlit dlouhodobě neobydlenou budovu a pobývat v ní s určitými administrativními opatřeními. Majitel nemohl squattery vysídlit ani s pomocí policie, pokud se noví "nájemníci" nacházeli na místě. Původní vlastník měl nemovitost zpátky ve svých rukou až ve chvíli, kdy opustili budovu. S novou legislativou je toto již minulostí. Místní úřady přitom nechají tisíce nemovitostí neobydlené celá desetiletí. Většinou protože vláda nemá prostředky, aby je opravila. Tohle zní dost povědomě, že jo?

Ilegální je squatting i v České republice. Podle zákoníku se jedná se o zasahování do práva nakládání se soukromým majetkem. Obsazení bytu nebo nebytového prostoru je trestným činem.

Nedávno jsme byli svědky zásahu proti squatterům, kteří v rámci akce Vzpomínky na budoucnost připomínající 20 let od obsazení squatu na Ladronce (v Praze jako jediný squat teď funguje Cibulka, kde se squatteři dohodli s majitelem) zabrali opuštěnou budovu na Pohořelci a několik dalších ve městě. V budově na Pohořelci má sídlo přes 90 firem, jejichž aktivity nejsou průhledné. Cílem bylo tento fakt dostat do hledáčku médií a začít tak širší společenskou debatu o přeměně veřejného prostoru. Mluvčí squatterů Radko Pytlíček to označil jako "preventivní občanskou intervenci". Dům chátrá. Nikdo ho nepoužívá. Jsou tedy skutečně vlastnická práva nadřazená veřejnému zájmu?

Jde přece o to vzít místo, které nikdo nepoužívá, do vlastních rukou, a dát prázdnému prostoru nějaký smysl. Kromě krytí praktik obchodních kontraktů. Uspořádat diskuzi, koncert nebo divadlo. Poskytnout bydlení někomu, kdo to potřebuje. To dává smysl, ne?

Panelová diskuze se uskutečnila 12. září ve studentském klubu K4, setkala se zde odborná veřejnost se squattery, i bývalými nájemníky domu na Pohořelci. Zástupci CPI (Czech Property Investments) však nedorazili, přestože byli pozváni. Mluvil jsem s architektem Ondřejem Mladým, jedním z těch, kteří se na organizaci akce Vzpomínky na budoucnost, aktivně podíleli. Na Pohořelci squatoval do posledního okamžiku a nakonec se odtud vezl policejním antonem. Šel si na chvíli sednout.

Zásah policie. Foto: Vladimír Turner

Věděl jsi, co se chystá? Jak ses o akci dozvěděl?

No, nedozvíš se to přes Fejsbuk. Nejjistější cesta, jak šířit takovou informaci, je šeptandou, i když je to někdy celkem komplikovaný a nejistý. Takže jsem se to dozvěděl přes známýho kámoše kámošky.

Jak ses dostal na Pohořelec?

My jsme obsazovali jinej dům na Žižkově, kam v průběhu dne přijela policie a následně majitel. Informace, který jsme o domě před akcí zjistili, se potvrdily jako nepřesný a majitel se ukázal jako rozumnej člověk, kterej se snaží dům zrekonstruovat a nechat v něm byty, ale klacky pod nohy mu házej sousedi. Domluvili jsme se s ním, že dům do deseti večer uklidíme a opustíme. Po desátý jsme se přesunuli na Pohořelec, což byl jedinej objekt, kde se stále něco dělo, dokonce se tam za celou sobotu policie ani neukázala.

Zkusil bys popsat, cos tam zažil, než zasáhla policie? 

Na Pohořelec jsme dorazili někdy po jedenáctý. Ze Žižkova jsme přivezli zbylý drinky a jídlo. Otevřeli jsme provizorní bar, kterej jsem obsluhoval, takže jsem viděl dje až někdy v noci. Bar byl v průjezdu a ten byl otevřenej, takže kdokoliv z ulice mohl přijít. Na diskuzi v K4 nám řeklo několik místních, že je mrzí, že nedorazili, protože o tom nevěděli. Ale o takovém typu akce se prostě těžko dopředu informuje. Každopádně nejlepší mejdan na konec léta.

Vzpomínky na budoucnost - 7 dní poté, diskuze ve studentském klubu K4. Foto: Kateřina Písačková

Napadali policisté lidi vevnitř třeba jen slovně? Nebo, byl jsi svědkem nějakého násilí?

Téměř ne. Těžkooděnci se chovali profesionálně. To už se ovšem nedá říct o hlídkách měšťáků.

Jak se policajti chovali při prvním kontaktu? A stupňovalo se napětí?

Zásah samotnej probíhal až na pár drobností z obou stran naprosto v pohodě. Po tom, co nás vyvedli z domu, naložili nás do antonu, kde jsme poměrně dlouho čekali spoutaní. Největší problém nastal, když se několika lidem začalo chtít na záchod, oni ovšem nechtěli nikoho pustit. Jeden z nás se málem pochcal a pak za to ještě dostal přes hubu. Což byl jedinej případ brutality policajta-blbce, kterej jsem já zaznamenal.

Přišel ti zásah adekvátní? Myslím celkově, ne tady ten konkrétní případ.

40 těžkooděnců na 27 mladejch lidí? Přišlo mi to spíš směšný. Sami kluci těžkooděnci na mě občas působili, že neví, jak se chovat, protože postupovali podle předpisů, jak se chovat k potenciálně nebezpečnýmu subjektu, což v kontextu naší partičky sedící kolem táboráku působilo dost bizarně. Problém nebyl ani tak u policie, ti jen poslouchali příkazy ze shora, popřípadě se řídili tabulkama pro řešení krizovejch situací. Problém byl u člověka, kterej zastupoval majitele objektu, odmítl vést jakýkoliv dialog, jen kázal opustit prostor. Přesný opak toho, co jsme zažili na  Žižkově, kde nám majitel bez jakékoliv zášti vysvětlil, proč je dům prázdný, co s ním zamýšlí a bez problémů jsme se s ním na všem domluvili.

Co se dělo pak, když vás naložili do antonu?

Přesun na policejní stanici na Perštýn, kde námi naplnili všechny cely, co tam měli. Chodili jsme čůrat v doprovodu dvou obrněnců, zavřít dveře jsme si ale nesměli. Jeden z mýho garde se po cestě na záchod ptal, proč jsme neopustili dům na výzvu policie. Že tou dobou jsme už upozornili na problém a mohli jsme si ušetřit tuhle komedii. Nemyslim si ale, že by akce potom vyzněla stejně. To bychom vlastně uznali, že konáme špatně. Zásah proběhl někdy ve tři, v sedm jsme byli všichni venku. Naopak mi přišlo, že se nás spíš snažili co nejrychleji zbavit. Každá blbá pokuta obnáší vždycky hodiny papírování, tady jsem podepsal jeden papír (poté, co mi byly důkladně prohledány všechny osobní věci) a šel jsem domů.

Proč nechtěli dovnitř pustit novináře? 

Nevím. Nejspíš informační šum a neschopnost domluvy či nezájem na straně policie.

Diskuze byla mezigenerační. Foto: Kateřina Písačková

Britský konzervativec, který se zasloužil o kriminalizaci squattingu ve VB, Mike Weatherley popsal squatting jako „organizované a frekventované chování ruinující životy obyčejných lidí“. Kdo tady podle tebe něco ruinuje? 

Nepatřím do squatterský komunity stejně tak jako nemalý procento dalších účastníků akce na Pohořelci. To si možná tolik lidí neuvědomí. Média ovšem všechny články nazvou hezky chytlavě ve stylu „Proti squatterům zasáhli těžkooděnci“ a podobně. Běžnej čtenář bez zájmu o kontext si dosadí rovnítko mezi squattery a nepracujícími feťáky a má jasnej závěr o celý akci.

Studoval jsem architekturu a prostě mě mrzí, že takový baráky chátrají. Zvlášť když současná výstavba se ani zdaleka nemůže přiblížit kvalitě původních domů. Příkladem je ten na Pohořelci. Ne že by majitel neměl na opravu, jen si chce vydělat o pár milionů víc. Byl celkem silnej zážitek procházet dům na Pohořelci, procházet prázdný byty, kde byly jasný stopy předchozích majitelů, kteří museli odejít pro to, aby se tu dalších deset let nic nedělo. Ještě to umocnilo to, že několik bývalých nájemníků za náma přišlo a vyprávělo tu historii. Odpověděl jsem na otázku? Myslim, že jo.

Dojde u nás někdy k dekriminalizaci squattingu nebo to zůstane pouze u „občanských intervencí“?

„Občanský intervence“ jsou fajn úvod upozorňující na problém, ale nikam nevedou. Cílem je získat fungující prostor – centrum alternativní kultury - squat. Takový centrum v Praze zoufale chybí. Důležitější než dekriminalizace je, aby došlo k dialogu s městem, aby bylo v zájmu města, že v centru nebudou dlouhodobě prázdný objekty, popřípadě, aby bylo možný takový objekty využít nějakým jiným způsobem. Pro mě je nejlepší cestou domluva s majitelem, což samozřejmě v případě Pohořelce není možný. Jednou z možností je oficiální cesta přes úřady, taková cesta je ale zdlouhavá až nemožná. Další variantou je barák obsadit a pak se popřípadě pokusit o nějakou dohodu. To může někomu připadat jako extrémní nebo extremistický.

Mně to přijde jako adekvátní reakce na situaci, ve který se konkrétně dům na Pohořelci nachází. V Ústavě (Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR) se píše: „Vlastnictví zavazuje. Zneužití vlastnictví je úmyslná újma jinému nebo společnosti. Vlastnictví zavazuje především samotného vlastníka, zakládá mu povinnost, aby při výkonu svého vlastnického práva dbal na páva jiných osob a na obecné zájmy, aby vyloučil možné negativní dopady, k nimž by mohlo v důsledku zlovolného uplatňování vlastnického práva dojít.“ Spekulování s domem, který je kulturní památkou způsobem, že ho nechám zchátrat, je pro mě jednoznačně zneužití vlastnictví. Tolik k otázce ilegality.

A2larm (online deník kulturního čtrnáctideníku A2) natočil o akci Vzpomínky na budoucnost dokumentární film Obsaď a žij