Zpověď luxusní prostitutky z Wall Street

„Lidé z finančních kruhů mě nejčastěji kontaktují po velkých změnách na trhu. Chtějí si odpočinout a uvolnit stres, tak mi zavolají," komentuje svoje služby Zoe, která ve svých třiceti letech odmítla dál pracovat jako prodavačka za pár dolarů na hodinu a vrhla do světa soukromých eskort služeb, které jí vynáší kolem 600 dolarů za hodinu, což v přepočtu na koruny dělá nějakých necelých 15 tisíc.

Zoe ale není jediná taková, mluvil jsem nedávno zhruba s půltuctem žen, kteří obchodují na Wall Street se sexem. A všechny se shodly, že z Wall Street není úniku. Všechna odvětví v New Yorku – od restaurací, realitek až po prostituci – totiž čekají, až jim spadnou nějaké zlatky finančníků do rukou. Obzvlášť teď v době, kdy už New York z hlediska finančních trhů ani společenské situace nevzkvétá tak jako kdysi před útoky z 11. září.

V bytě má Zoe dvě postele. V jedné místnosti spí ona, v druhé místnosti je připravená postel pro klienta a celý byt pak zdobí její vlastní umělecká díla pověšená na stěnách. V reklamách sama sebe popisuje jako studentku umění, která potřebuje přiložit ruku k dílu. Vystudovala módu v jedné ze zemí západní Evropy, ale pak přišla do New Yorku, aby se pokusila vytvářet originální módu na zakázku. „Nebylo to moc výdělečné. Vydělávala jsem si patnáct dolarů za hodinu a to ti k postupu v kariéře moc nepomůže. Bez peněz se totiž neposuneš nikam výš a bez nich si ani nemůžeš nikde zařídit stáž," popisuje svou dřívější situaci Zoe.

Když v roce 2008 došlo k ekonomické recesi, vyschly téměř všechny její zdroje příjmu a k tomu neuvěřitelně stoupl nájem za byt. Z ekonomické nutnosti začala prodávat sama sebe. S prvními klienty se setkala skrz eskortní agenturu a usuzuje, že většina z nich byla právě z oblasti financí, ačkoliv to nemůže nijak dokázat. Nikdo jí totiž nenechal vizitku. Postupem času se ale rozhodla fungovat dle pravidel „staré školy" a začala pracovat sama na sebe. S nepřetržitým provozem byla schopna vydělávat 200 dolarů za den (necelých 5 tisíc korun).

„Bankéři a vyšší klientela jsou schopni za kvalitní služby dobře zaplatit, jenže jsou skutečně nároční. Přestože nemusím odevzdávat nikomu žádný podíl, musím platit nájem. Během víkendu si mohu vydělat až tři tisíce dolarů, jenže musím pracovat nonstop a je to doopravdy náročné."

Když jsem se Zoe mluvil u sklenky bourbonu v jednom námořním baru, byla oblečená jako do práce. Na sobě měla krátké šortky, punčochy, boty na podpatku a teplý svetr. A vlastně skoro každá žena kolem nás měla na sobě něco podobného, jen většina z nich to ještě doplňovala kozačkami a hlubokým výstřihem. Říkal jsem si, v čem je sakra lepší, že si může účtovat víc než kterákoliv jiná holka v okolí, a z mé hlavy tato otázka doputovala až k ní.

„Marketing," odpověděla mi. „Prodávám mimo sebe i pocit sblížení a lidského pochopení. Jinak jsem si vědoma, že můj sex není v ničem výjimečný."

Marketing jí ale pomohl získat stálou klientelu a snížit závislost na šlapání v ulicích. „Jsem nezávislá. Nemusím řešit zbytečné telefonáty, stav trhu a pořád tady jsem. Navíc si mí klienti plánují, kdy mě uvidí, na rozdíl od mladých kluků, kteří posílají peníze do agentury podle toho, jak se jim zlíbí."

Stejně jako kdekoliv jinde v kapitalismu, i v prostředí Wall Street je vše určované poptávkou. „Wall Street je jako pyramid, na kterou se mladí dvacátníci dost pomalu škrábou nahoru. Všichni chtějí být na vrcholu, pracují desítky hodin týdně, někdy i stovky pod obrovským tlakem. Nedivím se proto, že jsou ochotni zaplatit si alespoň chvilku štěstí a dopřát si sex, který je uspokojí po všech stránkách. Objednání si eskortu a trávením času s prostitukou u nich podporuje sebedůvěru. Jejich myšlenkové pochody jsou asi takovéhle: ‚Vím, že si časem vydělám tuny peněz, tak proč už bych něco neutratil teď.' Pro kluky, co už se na Wall Street uchytili, to pak je něco jako rituál – na konci týdne dostanou sto tisíc a tak si na víkend objednají eskort. Přestože je to velmi nákladné, jsou šťastní," vysvětluje Zoe.

Podle všech společnic, se kterými jsem mluvil, muži z Wall Street nestojí o normální vztah. Chtějí de facto něco jako pizzu – zavoláš si a do hodiny ji máš čerstvě upečenou na stole.

Bankéři a lidi z vyšších sfér jsou ale dost náročná klientela. „Chtějí, aby vše bylo podle nich. Způsob jakým jim budeš kouřit péro, je vždy v něčem jiný. Obzvlášť v případech, kdy se nastřelí kokainem. To je pak občas musím mít v puse celou noc."

„Hodně kluků pak taky chce, abych si i já dala lajnu. Ani za 500 dolarů se mi to ale nevyplatí. Nicméně když jsem byla pod agenturou, musela jsem tohle všechno trpět," vysvětluje Zoe, proč se také rozhodla odejít na vlastní nohy.

„Některým klukům se třeba nemůže postavit. Sedím tam nahá a dívám se, jak si ten dotyčný připravuje lajnu koksu, aby ho to povzbudilo," dodává. „Jsou ale holky, které se na podobné věci specializují. Mají rádi kokain, tak si udržují klienty, kteří ho taky mají rádi. Tam už pak tolik nejde o sex. Většinou jde o klienta, který nerad šňupe sám, a dává mu to pocit důležitosti či elegance, že to může nabídnout někomu dalšímu. Obzvlášť, když je to nahá kráska." Existují dokonce i agentury, které se zaměřují na dodávky „šampaňského" a sexuální služby jsou jenom vedlejší položkou v jejich nabídce.

Když jsme se dostali k osobním vlastnostem Zoe, vypadlo z ní, že se jí nelíbí loftové byty a že nemá ráda trapné otázky, ze kterých je složité přejít k sexu. Pokud si ji někdy objednáte, vyhněte se proto otázkám typu: „Jak se tady ve městě líbí?" „Odkud jsi?" a tak podobně. „Mám normální smysl pro humor. Dělej si ze mě prdel, budu si z tebe dělat prdel. Jenže ti kluci to nechápou. Když si domů přinesu knížku, o které v životě neslyšeli, první, co slyším, je: ‚Ty si nějaká chytrá, co?'"

A jací podle ní jsou chlapi obecně? „Chlapi vědí jak vydělávat peníze. Chtějí si pouze kupovat věci. Na úrovni a se skvělými dovednostmi. Poté co je použijí, to vždycky vyhodí – tak trochu jako kondom."