V době, kdy k němu promluvil hlas Boží, byl Václav Hálek na česko-slovenské scéně klasické hudby uznávaným koncertním pianistou a skladatelem. Naštěstí pro Hálka, Pán nechtěl, aby se tento vášnivý katolický mistr stal knězem nebo vedl revoltu proti bezvěrnému komunistickému státu. Hálkovo slyšení bylo prosté. Byl to akt oddanosti spojený s jeho profesí. Poslouchat hudbu, kterou mu předávají houby, a zanášet ji na papír pro ty, kteří jejich písně slyšet nemohou. Které houby konkrétně? Úplně každá.Dodnes Hálek zapsal téměř 6000 "houbových" melodií přímo od hub samotných nebo z jejich obrázků. To když zrovna nebyla houbařská sezona. Vedlo to ke zkomponování celé Mykokosmické symfonie, kterou komunisté zakázali - měli podezření, že obsahuje tajné podprahové sdělení, na jehož smysl nemohli přijít. Protože kdo by sakra napsal celou symfonii jenom pro houby? Muž, který každé ráno zírá na houbu tak dlouho, dokud mu nezačne zpívat. Přesně ten.Některé z písní, jež můžeme v Hálkově komplexním houbovitém opusu najít, byly zvěčněny, můžete si je tedy sami sehnat a poslechnout (archive.org má solidní výběr skladeb uvařených z hříbků a z muchomůrek, najdete je zde). Většina z nich se ale nachází u Václava Hálka doma, sedí ve skříních tiše jako hříbky a ukryté ve stozích papírů čekají, až je některý vášnivý hudební sběratel najde.