Zeptali jsme se filozofky, jestli je v pořádku brát drogy

Peg O'Connor zasvětila svůj život myšlení o drogách. Na svém blogu s názvem Philosophy Stirred, Not Shaken si pokládá některé ze zásadních filozofických otázek západní civilizace ve vztahu k našemu hédonistickému stylu života: Proč studenti tolik milují extázi? Může ti stud zničit život? A je dobré přátelit se s lidmi, kteří s tebou chodí kalit?

V porovnání s vědními disciplínami si filozofie v historii kladla otázky ve vztahu k drogám nejsvérázněji. V knize Aldouse Huxleyho z roku 1954 s názvem The Doors of Perception je analyzováno ego po výsledné "obskurní zkušenosti", kterou nabyl po osmihodinovém tripu na meskalinu, psychoaktivní droze, kterou si oblíbil třeba taky Sartre. Nietzsche byl údajně zase v době, kdy psal Genealogii morálky, závislý na opiu. A podle výzkumu z roku 2013 mělo 90 procent britských studentů filozofie zkušenost s požitím drog.

Filozofie může o požívání drog sdělit mnohem více než věcné právní a vědní prostředky, což možná zdůvodňuje to, že podle výzkumu pomáhá filozofie drogově závislým lidem. Bývalá alkoholička Peg je "čistá" už deset let. Tvrdí, že to, co jí pomohlo porozumět příčinám a následkům její závislosti a co ji motivuje k rehabilitaci, byla filozofie. "Dobře žít, dobře jednat a dobře se mít," řekl by Aristoteles.

Peg nedávno publikovala svou novou knihu s názvem Life on the Rocks: Finding Meaning in Addiction and Recovery. Napadlo nás se jí zeptat, jestli je nebo není z filozofického hlediska v pořádku brát drogy.

VICE: Jak jdou filozofie a užívání drog dohromady?

Peg O'Connor: Filozofie se už od antiky zabývala tím, jak dobře žít. Učí lidi, jak se ptát sebe sama: "Proč tohle dělám? Baví mě to? Jaké místo zaujímají drogy v mém životě? Ovlivňují nějak moji povahu? Jsem tím člověkem, kterým chci být?" Myslím, že to jsou zčásti otázky, které nás v životě občas napadnou, filozofové si je kladou záměrně.

Souvisí tato skutečnost s faktem, že studenti filozofie berou drogy?

Myslím, že mnoho lidí filozofie přitahuje proto, že jim dává příležitost se tázat určitými typy otázek, prostřednictvím nichž bojují sami se sebou, ale na akademické úrovni. Moji studenti se zajímají o existencialisty Sartra, Camuse, Kierkegaarda… Podle mě je to proto, že existencialističtí filozofové jsou tak individualističtí. To zahrnuje otázky jako "Jak si stojím ve světě? Za co jsem odpovědný? Proč se takto trápím? A co to pro mě znamená?" Takový pohled souvisí s mladším věkem a lidmi, kteří prožívají pocit úzkosti.

Užívání drog je romantizované. Představujeme si skvělého spisovatele, alkoholika s neuvěřitelně hlubokými myšlenkami, to samé platí ve vztahu k hudebníkům a básníkům. Ta myšlenka, jak drogy a alkohol roznítí ten oheň vnitřního génia nebo vzbudí múzy! Že studenti filozofie berou drogy, je součást nějaké obecné kulturní představy. A taky vysokoškolského života.

Je z filozofického hlediska nemorální brát drogy?

Nejsem si jistá, jestli je na místě teď něco takového třídit na morální a nemorální, protože už tak automaticky polarizujeme, ale můžeme tu uplatnit myšlenku Johna Stewarta Milla; pokud se někdo omámí ve svém bytě a nedělá pak něco, co zahrnuje odpovědnost za další osoby, co je za problém? Přesto je tu přirozeně vždy dobrý důvod věnovat pozornost tomu, proč lidi drogy berou, co berou a v jakém množství. To, že je něco legální, neznamená bezúhonnost. Neznamená to, že to člověku neublíží a nestane se závislým.

Nedíváme se na drogy v negativním světle jen proto, že vláda tvrdí, že jsou špatné?

Záleží na tom, v jakém smyslu "špatné"; jestli vláda tvrdí, že drogy jsou špatné a my je tím pádem činíme ilegálními, pak tu máte jeden význam slova "špatný". Vím, že vláda má dostatečnou kontrolu nad tím, které drogy označit jako natolik škodlivé, že zlegalizované nebudou nikdy. Dlouhou dobu byla ale ve Státech například marihuana dočasným strašákem a dnes je na mnoha místech legální.

A co psychoaktivní drogy? Je přece fakt, že psychoaktivní drogy osvobozují myšlení a umožňují dívat se na věci z jiného úhlu…

Psychoaktivní drogy se používaly v mnoha tradičních náboženstvích, takže musíte zohlednit to, že se užívaly právě pro to, aby otevřely nové obzory, a částečně proto, že mají vliv na kognitivní procesy, které nějak fungují. Jste navyklí vidět věci principiálně pořád ve stejném světle. Efekt drogy se nedá úplně předvídat, nevíte, v co se vyvine.

Jak filozofie souvisí s léčbou drogově závislých lidí?

Filozofie měla vždycky co do činění s otázkami ohledně smyslu života a utrpením. A s odpověďmi o jejich významu. Příčina i následek drogové závislosti s utrpením souvisí; je spojena s lidskou povahou a stavem duše a těla, tématy, která filozofie dlouhou dobu uchopovala vždycky velice produktivně a inovativně. Jen jsme nikdy vlastně filozofické myšlení se záležitostmi drogové a alkoholové závislosti nespojovali.

Takže když je závislost zároveň příčinou a následkem utrpení, není to tak trochu začarovaný kruh?

Jistě je. Vybavuji si lidi, kteří začali pít nebo brát drogy, protože se trápili z různých důvodů. Různá vědecká zkoumání prokazují, že lidé, kteří byli jako děti oběťmi sexuálního zneužívání, jsou k závislosti náchylnější. Někteří lidé začínají brát drogy, aby se "sami vyléčili", aby se otupili nebo unikli realitě. Samozřejmě se setkáte i s lidmi, kteří nemají takové problémy a drogy berou i pijí alkohol – a postupně se stávají závislými.

Myslíte si, že užívání drog je především formou úniku?

Ne vždycky. Nemůžeme opomíjet fakt, že drogy se berou taky pro zábavu a dobrý pocit. Ale žijeme v době, která alkohol a drogy jaksi přikrášluje, spojují se s pocitem vyspělosti. V každém populárním filmu, ve kterém se vypráví o univerzitním životě, jsou alkohol a drogy nezbytnou součástí dobrodružství. Nikdy se tam ale neukazují ty hrůzy, co mohou následovat – prostě se to nějak zlehčuje.

Jak vám filozofie pomohla v léčení ze závislosti?

Různými způsoby. Pomohla mi v cvičení svobodné vůle. William James krásně rozlišuje touhu a vůli. Dlouho jsem toužila po tom, aby se mi změnil život, ale přání bez vůle se podobá malému statickému tlačítku, které čeká na to, až ho vůlí stisknete. Teprve pak se dají věci do pohybu.