Ačkoli se to nemusí zdát, burrito je slovo mnoha emočních zabarvení. Během nebo na konci rušné noci vás může úspěšně ochránit před opicí nebo vám naopak tu rušnou noc samo způsobit. Intenzivní Mexiko se dá zažít i v Praze. Burrito má jednou za čas moc rozhodnout o osudu vaší noci a stejně tak lidi, co ho vyrábí. Jak to ale vidí tihle lidi uspokojující řady z vás, pozorující rozverný fronty různorodejch lidí, zpoza pultu? Jak oni prožívají tyhle směny plný návštěvníků, co pořádně ani nedokážou vyslovit svá stravovací přání? Natož odpovědět na otázku, zda si k tomu burritu dají něco k pití? Jak ovlivňuje burrito jejich dny a noci?

Klasické dění je vsazeno někde mezi 1-5 hodinou ranní, kdy se většinou dějí ty "divné" věci. Kozí plácek - štamgasti, cizinci, zlatá mládež, celebrity, prachatí bezďáci, čórky, zloději taxikáři, kurtizány. Začnu odzadu.

Jev poměrně častý; holky jdou pokalit nejlépe zdarma. Čili balí různé cizáky - hodně Američany, Francouze, Italy a Němce. "Skvělé" bylo je slyšet vyprávět si mezi sebou nad ránem u nás v Burritu (když už zavřeli i afterpartošky) o tom, koho ten večer měly. Některé jdou i dál, ale to musí mít volavka hodně naditou peněženku. Přišlo mně, že spíše číhají na větší rybu a když to už x-tej večer nevychází, tak se upíjej s mladejma nadrženejma cizincema. Kurtizány je samozřejmě eufemizmus, byly to dražší kur**, ale tak jsme jim říkali. "Nejlepší" byla jedna, nebyla ani moc hezká, ale uměla asi 4 jazyky, velice distingovaná a my pro ni póvl. Jednou nás nasrala, zrovna tam byla se svým úlovkem. Kamarád pustil nahlas song od Rytmuse - Zlatokopka. Už jsme ji tam nikdy neviděli.

Všechny fotky: Tereza Kunderová

U nás měli štafl taky taxi-tragédi. Ani nevim, kdo jim to místo tenkrát prosadil. Ale když řeknu, že to byli bezdomovci s rozpadlejma kárama z devadesátek, tak zas tolik lhát nebudu. Věčně stáli před naším podnikem, okrádali turisty a zevlili se sekuriťákama z M1 (do doby, než po nich sekery začly chtít výpalné dva tisíce měsíčně za to, že můžou stát před klubem). Vzpomínám si na nevraživost jednoho taxikáře a Ektora, toho rapera. Jednou se nějak nepohodli na ceně či co a Ektor mu rozbil boční okénko u auta. On na něj pak snad podal trestní oznámení. Nicméně od té doby se kočkovali. To takhle jednou přiběhl třeba Ektor a řiká mi: "Kámo udělej mně burrito, rychle." Moc jsem nechápal, pač většinou měl dost specifické požadavky, co se ingrediencí týče. Nicméně zabalil jsem nejrychlejší burrito, co jsem uměl. Dal mi do ruky sežmoulanou mokrou dvoustovku (burrito stojí 125,-) a běžel ven. Pak slyším jenom "PLESK", burrito rozmrdaný na autě toho taxikáře.

Další takovou místní skupinkou jsou čórky. Jednou takhle vidím jak se naproti M1 kočkujou dva typové. Zrovna u nás večeřel jeden sekera a řiká mi, že už se hádali vevnitř klubu a že se hádaj o drogách. Řikám si okey, to by mohla bejt docela fajn show, tak jdu ven na cígo. Hádaj se, hádaj a co jsem pochopil, tak jeden z nich prostě tomu druhýmu prodal mouku místo kobry (kokain). Dealer se směje, zastavuje tágaře a odjíždí. Nicméně týpek se nevzdává a někam volá. Nevim, ale asi za dvě minuty zastavuje policejní auto. Řiká, že ho někdo podvedl a že ujel. Policie chce podrobnosti. "Noo prodal mně něco špatnýho…", "Co vám prodal špatného?" ptá se bengál, "…no ňákej shit". Fízlové nasraní, že si z nich snad dělá prdel nasedaj a chtěj odjíždět. Nicméně rozčarovanej týpek to nechce pochopit a kope jim do auta, slyším řinčení skla - to neměl dělat, řikám si.

Musim říct, že jsem nechápal, proč bezďáci traví tolik času v centru. Nicméně jsem brzy pochopil. Nejdříve to začlo takovýma bar/pub crawls. Ohromný skupiny cizinců, co se táhnou Dlouhou od baru k baru, za sebou nechávaj alkoholovou spoušť, kterou dojíždějí právě oni bezdomovci. Kolikrát až jsem se smál, když jsem viděl bezďáka na Florenci s tričkem Crawl with me! Každopádně i žebrání tam dost vynáší. Pamatuju si, že jednou nad ránem odcházel z burrita Leoš Mareš. Nechal mi tam asi 20kč (tomu samozřejmě nezazlívám). A po chvíli přijde snad ten nejposranější, nejpochcanější člověk, kterej jede poslední zimu. Prosí mě o něco k jídlu, říkám, že nejsme charita. On, že si koupí. Ok. Udělám burrito, říkám 125,-. Vytáhne roličku dvoustovek, jednu položí na stůl sebere burrito a beze slov odchází. Už jsem ho nikdy neviděl. No, paradoxy.

Asi nejpodivnější směna byla, když umřel Pavel Bobek, to jsme si s kolegou celou směnu pouštěli jeho písničky. Ale to asi neni nic proti tomu, když umřel náš provozák. Ráno to přišla oznámit jeho přítelkyně klukovi, co měl ten den asi 3. směnu. Dodnes nikdo pořádně nevíme, proč umřel. Ale to asi neni uplně vhodná historka, co?

Nejlepší bylo když jsem obsluhoval kapelu Dope D.O.D. Asi čtvrt roku před tím jsem na nich byl v Lucerně. Ten večer měli hrát v Roxy, já na ně hrozně chtěl jít, ale musel jsem do práce. O to větší radost jsem měl, když jsem jim nakonec dělal jídlo. Hovězí grande burrito se všim. Pálivý. Ono k nám celkově chodilo dost slavnejch lidí. Jednou jsme si s kolegou řikali, kdo slavnej z Čech u nás ještě nebyl. Napadl nás Sagvan Tofi. Tak si řikáme, jak by bylo hustý, kdyby k nám sám velký kamarád do deště Sagy dorazil. A hned druhej den k nám přišel na jídlo. Docela náhodička, no.

Běžný zákazníci se ptaj na různý hovadiny, ale nejvíc šílenou otázku zažil kolega. Do burrita naběhl podivnej Američan. Něco mezi cowboyem z Texasu a řidičem náklaďáku. Začal před nim mávat tabletem s otázkou, kde najde Prague Shemale Agency, že to podle mapy, co má v tabletu, musí bejt tady. Byl uplně nepříčetnej. Prostě to podle něj muselo bejt u nás. Pak jsme se dozvěděli, že to bylo naproti a že k nám hodně shemale prostitutek chodí na jídlo. Nejlegendárnější byla tatínkova holčička, což byl ohromnej Ital s luxusníma umělejma kozama. Na rameni měl tetování daddy's good girl. Největší legenda je ale Masaryk. Tak říkáme zákazníkovi, co nechává 5000,- dýška. Já ho zažil asi 4x. Je to můj ze všech nejoblíbenější zákazník. V.I.P. od Á až po Zet.

Můj oblíbený stálý zákazník je Danieeel Nekonečný. Jednu chvíli nás navštěvoval fakt často. Dost náročnej člověk, teplý chtěl balit zvlášt, studený zvlášt. Pokud jste mu tam dali zakysanou smetanu, tak vás přestal mít rád. Plus bylo potřeba mít někde schovanou krabici, do který to všechno chtěl dát. Celkově v pohodě týpek, zahlásil ty svoje spešl hlášky, jak je všechno děsně sluníčkový, zanechal odér od voňavky a popřál všem přítomným krásnej večer. Doprovázeno těma jeho kydama, teď si fakt nevybavim nic konkrétního, ale prostě něco na styl: krrrrrássný večer miláčkové, nechť vás Slunce provází každým dnem…! Vlastních signifikantních průpovídek ale vzniká v burritu spoustu.
"Dám si tacos.", "A budete to chtít tvrdý nebo měkký? Na tácek nebo do ruky?"
"Dáte si pálivejší nebo méně pálivé fazole?" …"Kuřecí." nebo "Střední.". Guacamole nám někdo vyslovil [gvantanámo] a quesadillu [kvenčiláda]. Nastudujte si to, lidi.

Jako takovej firemní fórek berem to, když někdo přijde, samozřejmě bez pozdravu a zeptá se: Máte tady chlebíčky? Ptali se už jestli máme rakvičky, hranolky a kebab, docela běžná věc. To už je posílám naproti, kde otevřeli kebab/pizzu asi před 3 měsícema (u nás vždycky plno a u nich ani noha, hehe). Jinak klasika. Vytáčí tě lidi, co nepozdraví, objednávaj si a u toho čumí do telefonu, nepoprosí, nepoděkujou a ještě maj stupidní otázky. Ptaj se na věci, který maj před sebou OBŘÍM písmem napsaný! Pamatuju si jednoho dědu, co přišel, prošel si to tam, pak se zastavil a začal mi nadávat, že jsme zloději, že to máme drahý a že máme v první řadě menu v angličtině, až pod tím je to česky. To bylo původně.

Nebo týpek, co mi přišel na směnu v NEDĚLI a říkal, že tam byl předtím někdy na jídle a našel v tom vlas a chtěl by mluvit s vedením. Nedokázal pochopit, že v neděli tam nikdo z vedení FAKT není, načež sem ho poprosila o kontakt, že se mu ozvem v pondělí. Dostala jsem sprda, že nikomu svůj kontakt dávat nebude, jestli snad já někomu dávám na potkání svoje číslo? A pořád se dožadoval vrácení peněz a voucheru a kdoví čeho, ačkoliv sem se ho ptala co měl za jídlo. On mi ani nebyl schopnej říct, co měl. Prej:" Tady to ňáký za 95." Říkám: "Co za 95?", "No nevim, tady to ňáký to burrito asi…". Už mi to bylo podezřelý, tudíž sem trochu změnila jednání. On mi teda řekl že to takhle nenechá a bude to řešit a odešel. Ještě to odpoledne jsme se viděly s kolegyní ze Strossu, který jsem historku vyprávěla. Ta mi řekla, že úplně ten stejnej týpek byl u ní asi 3 dny zpátky a tvrdil úplně to stejný.

Jsou některý věci, na který si člověk musí zvyknout. Třeba klasika: dáte si guacamole za příplatek? Jo. U kasy jim to tam namarkuješ a oni se vztekaj proč to stojí 95 a né 85. Sorry, chtěl ste guacamole, říkala sem, že to je za příplatek. Jinak ted mě dost vyvádí z míry: "Dám si polévku." "Jakou si dáte?" "Jakou máte?" Máš to tady obřím písmem napsaný! Říkám ti, 8 z 10 lidí se na tohle zeptá a já už nemůžu, zuřim.

Ale jo, ráda vzpomínám na některý věci. Třeba na kolegyni, co se u nás zaučovala na jinou pobočku a vždycky když se něco pokazilo nebo tak, zakřičela: "Trapaaaaas!"