Jihoasijské celostátní vodní bitvy plné misogynie

V loňském roce jsme byli svědky videa sdíleného na sociálních sítích, na němž byla žena v druhém největším městě Myanmaru, Mandalay, obklopena skupinkou mužů, kteří ji bili, a to během Novoročního vodního festivalu Thingyan. Do ženy strkali a bili ji do hlavy, zatímco dav přihlížejících jen stál a nijak ji nepomohl. Nakonec se vyklopýtala mimo záběr s hlavním útočníkem v závěsu. Nikdo neví, co se s tou ženou stalo. Nikdo z pachatelů nebyl potrestán. Vlastně se podle policie v Mandalay takový incident nikdy neodehrál.

Thingyan je tradičně slaven celostátními vodními bitvami s rodinnou atmosférou; děti vylévají kbelíky s vodou na projíždějící vozidla; lidé polévají své přátele, sousedy a kolemjdoucí vodou; rozdává se jídlo; probíhají různá vystoupení a každý má alespoň týden volna. Avšak ve větších městech Myanmaru jsou oslavy plné alkoholu, násilí a nenávisti k ženám. V některých oblastech jsou žen pronásledovány, bity a sexuálně napadány.

Spíš než aby barmské úřady považovaly za svoji povinnost chránit všechny účastníky oslav, zdá se, že věří, že si ženy za nedostatek bezpečnosti při Thingyanu mohou samy nebo ho dokonce samy způsobují. Letos policie v Mandalay oznámila těsně před zahájením festivalu, že má v úmyslu zatknout každou ženu, která bude na veřejném prostranství nosit vyzývavé oblečení.

„Je důležité, aby se ženy oblékaly skromně a chovaly se rozumně, pro svoji vlastní bezpečnost," řekl mi policejní velitel okresu Mandalay podplukovník Sein Tun a dodal, že ženy, které by na sobě měly vyzývavé oblečení, mohou být podle paragrafu 294 trestního zákoníku, který zakazuje obscénní akty a písně, zadrženy.

Sein Tun popřel, že by přístup policejních sil k bezpečnosti žen byl takový, aby uvaloval břemeno na ně a omezoval jejich chování, než aby se zaměřili na dopadení pachatele a jeho obvinění ze sexuálně motivovaného útoku. Ženské aktivistky nesouhlasí.

„Tohle je obviňování obětí, což posiluje kulturu znásilňování," řekla Pyo Let Han, editorka a spoluzakladatelka magazínu Rainfall, jediného feministického časopisu v zemi. „Hodně faktů dokazuje, že znásilňování není ovlivněno tím, co mají ženy na sobě," dodala. „Spousta z obětí jsou nezletilé."

Htar Htar, aktivistka, která v roce 2012 vedla kampaň proti sexuálnímu zneužívání v dopravních prostředcích, s tím souhlasí. Podle ní jsou sexuální obtěžování a sexuální útoky poměrně běžné a během Thingyanu se problém jen zhoršuje. Vysvětluje, že obviňování žen a jejich odrazování od nahlašování útoků dává agresorům pocit, že jim může napadení ženy snadno projít. „Podporuje a posiluje to beztrestnost," řekla.

Zpráva z roku 2015 od Gender Equality Network (GEN), konsorcia barmských ženských skupin zjistila, že: „osahávání ve veřejných prostorech je považováno za běžnou součást dne žen, které se pohybují po městě", a že: „téměř polovina [dotazovaných] žen zažila formu znásilnění, sexuálního napadení nebo sexuálního obtěžování ze strany cizí osoby."

„Sexuální útoky byly považovány za ostudné a byly postaveny mimo kontext ženiny pověsti," uzavírá zpráva, což naznačuje, že ženy ze studu mlčí, což umožňuje policii a vládě tento problém popírat.

Ale oficiální statistiky se ke skutečnému rozsahu problému ani nepřibližují. V roce 2014 bylo zaznamenáno jen 714 případů v celém Myanmaru, zatímco v Thajsku, sousední zemi, která má jen o něco větší populaci, jich bylo nahlášeno 32 tisíc za rok 2013. Rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi, zejména s ohledem k zprávě GEN, působí až absurdně.

V Mandalay lemují během Thingyanu sponzorovaná pódia příkop starobylého paláce, přičemž jsou posety reklamami na energetické nápoje a cement a rozléhá se z nich techno, aby pobavilo téměř výhradně mužský dav. Většina z těch, s kterými jsem hovořila, se oblasti vyhnula úplně a většina z nich nešla ven sama nebo v noci. Některé ženy se bály úplně vyjít ven a zůstaly po celých pět dnů festivalu zavřeny doma.

Není těžké pochopit, proč mají strach: osahávání a oplzlé pokřikování je všudypřítomné a opilecké násilí je samozřejmostí.

Během prvního dne Thingyanu byl během jedné veřejné party, které jsem se zúčastnila, muž probodnut mečem. Patnáct minut poté, téměř v ten moment, kdy byl odvezen do nemocnice v kritickém stavu, lidé tančili na místě, kam se předtím svalil. Jeho krev byla odplavena vodou, která do davů proudila z desítek hadic lemujících jeviště. Celý ten mladý, opilý a převážně mužský dav nevypadal, že by ho to nějak zajímalo. Policie mi později řekla, že útočník nebyl dopaden, protože záběry z CCTV a telefonu byly moc rozmazané.

Když padla tma a jednotlivá pódia byla uzavřena, dospívající chlapec sklouzl ze své motorky na zem, příliš opilý na to, aby zůstal ve vzpřímené poloze. O kousek dál na silnici se srazili dva mladí muži na skútru s mužem a těhotnou ženou. Ona spadla na zem a začala plakat, přičemž se držela za břicho. Bylo jasné, že Thingyan má problém s drogami, pitím a genderovým násilím.

Ale policie v Mandalay vidí problém jinak. Ve dnech předcházejících festivalu pořádají sezení pro veřejnost v různých klášterech pro desítky lidí najednou. Policisté zde opakují znovu a znovu myšlenku, že ženy musí chránit samy sebe a vesele jim říkají, že se musí soustředit na to, jak se oblékají, aby „chránily kulturu" a „nepoškozovaly image své země". Ženy by neměly během Thingyanu zůstávat venku pozdě do noci, dodali důstojníci, neměly by se opíjet a neměly by jíst ani pít cokoli, co jim podá někdo cizí.

„Pokud ženy nosí vyzývavé oblečení, je to pro ně nebezpečné, protože by je opilí lidé mohli kvůli jejich šatům urážet," řekl mi Sein Tun.

Pro lidi v Myanmaru není neobvyklé dávat dohromady problematiku zachování kulturního dědictví s právem nebýt znásilněna. Prominentní aktivistka za práva žen z Mandalay ukázala, jak zakořeněná je tato myšlenka. Když jsem telefonovala s Ah Mar Ni, abych našla kritický pohled na situaci, potvrdila mi nárůst útoků během Thingyanu, ale také mi řekla, že podporuje rady policie. 52letá paní dodala, že ženy „vypadají ošklivě" v odhalujícím západním oblečení a měly by následovat příklad Aun Schan Su Ťij, političky s Nobelovou cenou míru a národní hrdinkou, která se vždy obléká tradičně. „Pokud nosíte vyzývavé oblečení, kluci se vás budou chtít dotknout," řekla. „Když ženy nosí vyzývavé oblečení, znásilnění se stává skutečností. Nošení odhalujícího oblečení je jako volání po zločinu."

Wai Wai, 19letá studentka z Mandalay, nebyla postojem aktivistky překvapena. „Běžně se tvrdí, že barmští muži nejsou zvyklí na vyzývavé oblečení," řekla, „takže je sexuálně vzrušuje vidět ženy v krátkých sukních nebo s hlubokým výstřihem, když jsou opilí, takže by dívky měly zůstat zahalené."

Pyo Let Han se domnívá, že je v zájmu policie a úřadů obviňovat oběť. „Je velmi snadné svalit všechnu vinu na oběť místo hledání účinných řešení," řekla a dodala, že to ženám velmi ubližuje.

„Policie rozhodně potřebuje genderové vzdělání," dodala s důrazem na absurditu toho říkat ženám, co mají nosit, místo toho, aby prosadili zákony, které budou ženy před sexuálním napadáním chránit."

Pro většinu obyvatel je Thingyan pořád dobrá zábava. Ale pokud nebudou zavedena opatření na ochranu žen, bude to pořád více vypadat jako dav tančící pod pódiem v Mandalay: párty jen pro muže, jichž se ženy nemohou účastnit.

Sein Tun mi pověděl o dvojím metru, který představovalo oddělení Tourist Police, policejní oddělení starající se o cizince, které mi během Thingyanu krylo záda. To znamená, že jsem měla právo mít na sobě, co chci, zatímco barmské ženy ne. Ale ke konci týdne jsem i já byla unavena opilými muži, kteří mi lili vědra vody do výstřihu, i když jsem ji pověděla, že si to nepřeji. „Je myanmarský nový rok," řekl mi jeden muž: „nemůžete říct ne."

Zeptala jsem se Pyo Let Hana, jestli má vzkaz pro policii. „Chci, aby přestali varovat ženy," řekla, „jejich povinností je chránit všechny občany, kteří si chtějí užívat oslavy Thingyanu.

„Nikdo nemá právo říkat někomu, co si má vzít na sebe. Přestaňte obviňovat ženy."