Tenhle kluk stráví měsíc ve virtuální realitě

Mark Farid bude 28 dní zavřený v jedné místnosti a bude sledovat každý okamžik svého života skrz jiného člověka, takzvaného „Avatara" nebo taky skrz „Toho druhého", říkejte tomu, jak sami chcete. Všechno, co skrz něj uvidí, bude pak skrz Google Glass streamovat do virtuální helmy, kterou bude mít Mark na hlavě. Když „Ten druhý" bude čekat několik hodin u doktora, Mark tam bude taky. Když půjde domů opilý z party? Mark bude jeho neviditelná opora. Trůní na záchodě? Mark tam bude s ním. Za celou dobu jediný lidský kontakt, který bude mít Mark během měsíc trvajícího projektu zvaného „Seeing-I", je hodina denně s psychologem, jenž ho bude mlčky pozorovat. Projekt by ho totiž mohl natrvalo změnit.

Je teď na místě položit si otázku: „Proč by to někdo sakra dělal?" No, protože Mark je britský konceptuální umělec a spolu s kurátorkou Nimrod Vardi a dokumentaristou Johnem Inglem všichni tak nějak doufají, že najdou odpovědi na otázky, které se táhnou celou lidskou historií od Descarta a Johna Locka až po současnost. Je základní hybnou silou světa příroda nebo společnost? Tato otázka, zda lidé mají předem naprogramované geny či jsou tvarovány svým okolím, je stále žhavá a rozděluje společnost do dnes. Evangelíci trvají na tom, že homosexuální orientace je produktem špatného rodičovství a disco hudby, vědci zase zastávají názor, že jsme vše zdědili po svých rodičích.

Mark, Nimrod a John jsou ve svých názorech za jedno. Trio plánuje překonat všechny ty stereotypní filozofy a homofoby pomocí tohoto projektu, který má za cíl analyzovat, do jaké míry má vliv na naše smysly vrozené chování a kdy se začínáme stávat produktem společnosti a našich vlastních zkušeností. Ovlivní nás virtuální realita do té míry, že zapomeneme, kdo jsme? Jinými slovy, začne Mark věřit tomu, že je skutečně „Avatar"?

Aby došlo k zodpovězení těchto otázek, bude mít Mark k dispozici pouze sprchový kout, záchod, postel a jídlo. Bude konzumovat přesně to stejné jídlo a pití v ten stejný čas jako jeho Avatar. Po místnosti se bude moct pohybovat, jak chce, ale jediné odreagování, které si může dopřát, mu nabídne jeho vlastní a osamocený penis.

„Nikdy neříkej nikdy," zasmál se Mark, když jsem se ho zeptal, zda bude využívat tento luxus. „Teoreticky bych mohl neustále masturbovat a to by mohlo odhalit něco z tajemství lidské psychiky. Ale ne, nemyslím si, že tomu tak bude."

„Avatar" nebo „Ten druhý" člověk, který nahradí Markovu osobnost po dobu 28 dní, se teprve vybírá. Musí splňovat kritérium, aby šlo o heterosexuála žijícího ve vztahu, jelikož Mark sám má holku. Je to i kvůli jistým logickým účelům: „Když žijete s partnerem, můžete vyprávět svůj vlastní život," říká Mark. „Pokud se chystáte do obchodu, řeknete: ‚ Jdu do obchodu, chceš něco?'" Díky tomu se více verbalizují akce a do určité míry splynou myšlenky.

(Přihlásit do programu jako Avatar můžete zde, pokud vám tedy nevadí, že se Mark může zamilovat do vaší přítelkyně nebo uvidí hesla k bankovnímu účtu.)

Samozřejmě, že trávit celý měsíc v umělé realitě a sledovat cizí život, se nemusí obejít bez možných psychických následku. V uplynulém roce proto byl Mark pod kontrolou psychologa, který posuzoval, jak na tom Mark je. Stejný psycholog následně posoudí Marka po skončení experimentu, ale po celou dobu jinak bude mimo projekt. Jiný psycholog, který se specializuje na neurovědu, bude pozorovat a zkoumat myšlenkové procesy Marka pravidelně jednou denně.

Markův terapeut odmítl rozhovor z důvodu zachování určité míry důvěry ke svému pacientovi, a tak jsem se na místo toho obrátil na psycholožku Laru Frumkin, a zeptal se jí na její názory a pocity.

„Bojím se o Marka," řekla mi. „Nemyslím si, že to bude mít vliv na jeho osobnost, protože mám pocit, že je velmi hluboce zakořeněná, ale myšlenkové pochody jej budou ovlivňovat po celou dobu trvání projektu a Mark se bude měnit, stejně jako se měníme i my po získání nových zkušenosti. Nemyslím si, že bychom se někdy vrátili k tomu, jací jsme byli dřív, když se neustále mění prostředí, společnost a naše zkušenosti. To samé bude platit u Marka," dodává.

„Po dobu 28 dnů bude Mark žít jiný život a podle toho se bude měnit a projevovat jinak ke svému okolí. Bude určitě komunikovat jinak s ostatními lidmi, ale nemohu předvídat, jak se bude chovat. Myslím, že bude potřebovat čas, aby se komunikace s přáteli a rodinou vrátila do „normální" úrovně. Možná se bude chtít vrátit zpět ke svým běžným povinnostem možná, že ne. Mám pocit, že lidé vše hodnotí zpětně, a Mark nebude jiný," shrnuje psycholožka své domněnky.

Markova spolubydlící Jade na to ale má rozdílný názor.

„Mark je tvrdohlavej hajzl, to co teď vidíš, to taky zůstane," řekla mi. „Může se mírně změnit podle toho, jakou náladu bude mít, ale ve svých názorech je silný. Někdo, kdo není tak tvrdohlavý, by mohl mít problémy, ale myslím si, že Marek se zase vrátí do svých starých kolejí. Za nějakou dobu poté, co se zařadí zpět do normálu, původní hodnoty se mu vrátí a bude stejný jako předtím. Lidé to dělají neustále, testují léky, dělají vědecké pokusy. Tohle je něco podobného," dodává.

Dalším možnou komplikací pro Marka budou jeho oči. Všichni doktoři říkají, že jeho zrak bude v pořádku (navzdory tomu, že nejsou schopni potvrdit to písemně). Hamishe, jednoho z nejbližších přátel Marka, to moc ale nepřesvědčilo.

„Nejvíc mám strach o jeho vnímání. Řekl jsem mu, že by měl navštívit psychologa kvůli duševnímu zdraví a také neurologa, který by mu řekl, jestli jeho vnímání okolí a prostoru se nějak změní. Bude se totiž muset přizpůsobit na pixely po celou dobu experimentu, i když se bude jednat o pixely v HD," říká.

Na začátku tohoto roku, provedl Mark, Nimrod a John zkušební test, který trval 24 hodin a který měl ukázat proveditelnost a funkčnost experimentu.

„V jedné části (v záběru zaznamenaném během zkoušky) hrál „Ten druhý" Grand Theft Auto. Když jsem se díval, jak hraje hru, začal jsem napodobovat, jak pohybuje rukama, ale vše jsem si uvědomil až poté, co jsem sledoval záběry z kamery," řekl Mark.

V současné době je to jediný hmatatelný důkaz, jaký vliv může mít takovýto experiment na člověka.

Dobrou zprávu máme pro ty, kteří se výsledku nebojí a chtějí být svědky změny Markova chování. Ještě to sice není oficiálně potvrzené, ale projekt by měl probíhat ve veřejném prostoru, který bude otevřen pro návštěvníky 23 hodin denně (zbylá hodina je věnována Markovu sezení s psychologem).

V ideálním světě by se celý experiment prováděl v místě zvaném The Shard – život by pak probíhal ve skleněné krabici nacházející se v obrovském multifunkčním komplexu s nejlepším výhledem na Londýn. „Koncepčně by to fungovalo dobře, ale nakonec vše bude v opuštěném skladu v Bradfordu kvůli přesně opačným důvodům," vysvětluje Mark.

Dokud bude mít Mark výstavu pod kontrolou, bude na ní vstup zdarma. Zároveň se ale naskytuje možnost členství pro ty, kteří chtějí projekt podrobněji studovat nebo sledovat. Zeptal jsem se Markových přátel, zda mají vůbec úmyslu jej v průběhu experimentu navštívit.

„Já ho budu navštěvovat tak často, jak to půjde," řekla Jade. „Jsem nadšená, že budu moci vidět celý proces z druhé strany a díky tomu mu budu moct popsat pocity a myšlenky, jak jsem se cítila během experimentu, a to mu snad pomůže lépe se vrátit zpět do původního života," dodává.

Hamish mi řekl: „Já bydlím v Norfolku, ale mohl bych sem přijít, alespoň jednou bez ohledu na to, jak divné to bude. Vezmu pár přátel, kterým řeknu: ‚Koukněte, to je můj kámoš,' nebo si sem vezmu nějakou holku na rande. To by bylo taky dobrý."

Mark, Nimrod a John jsou přesvědčení, že to není zkouška z vytrvalosti. „Kdyby můj zrak nebo mozek začal vykazovat nějaké problémy, které by byly čím dál intenzivnější, tak bychom projekt museli ukončit," tvrdí Mark. „Pokud bude potřeba, abych si soupravu sundal, projednám to s psychologem, osobním terapeutem a Nimrodem. Všichni z nich mají ty nejlepší úmysly a moje zdraví je jejich priorita. Většinový názor rozhodne o budoucnosti projektu," vysvětluje.

Já osobně jsem měl pochybnosti kolem důvěryhodnosti celého experimentu – všichni přece jednáme jinak, když víme, že jsme sledovaní. Podvědomě si nemůžeme pomoci, ale změníme své chování tak, aby vyhovovalo těm kolem nás. Přemýšlel jsem a v tomto případě by to mělo fungovat obousměrně, i pro „Toho druhého" bude obtížné žít svůj život normálně.

Mark je přesvědčen, že se do projektu ponoří tak, že během několika dnů budou tyhle argumenty zapomenuty a přestane si je uvědomovat. Zatím není možné říct, zda to samé si myslí i jeho „Avatar", protože nikdo zatím neví, kdo to bude.

Projekt v sobě má několik proměnných, které ovlivní celý jeho chod, a nikdo neví, jak vše bude fungovat. Nicméně dvě věci jsou jisté: 1) nikdo jiný se do podobného experimentu určitě nepohrne; 2) výstava bude natolik zajímavá a unikátní, jako budou výsledky celého projektu.

Celý projekt můžete sledovat zde.

Experiment nazvaný Seeing-I bude probíhat na podzim roku 2015. VICE je jeho partnerem a bude vám přinášet pravidelné informace o Markově postupu před, během a po experimentu. Zároveň bude publikován i dokument pod taktovkou Johna Ingla.