Vášnivá a robustní láska

Miluju a sbírám všechny věci, co se týkaj Elvise. On je pro mě je definicí všeho, co prostupuje Amerikou a toho, co tu považujeme za svatý. Na svou svatbu v roce 2006 jsem si pronajal čtyřdvéřovej De Ville, protože Elvis měl taky jeden. Připravili jsme si repliku dortu, kterej měli na své vlastní svatbě Elvis s Priscillou a taky jsme si najali sochaře, kterje nám vytvořil zpěvákovu půlmetrovou sochu. Mám vůbec barák plnej elvisovskejch pamětihodností. Ale ještě furt je tu jeden kus Elvise, kterej mi zbývá  a kterej zřejmě nikdy nezískám: jeho krev!

Pete Vallee, líp teda známej jako Velkej Elvis, se stylizuje do Elvisova syna, a jako takovej dělá svýmu taťkovi opravdovou čest. Ale dokonce prej vlastní i DNA testy, který by to dokázaly! Takže potřást mu rukou by pro mě bylo nejvíc, kam až bych se mohl na dosah Krále přiblížit (tedy pokud by Lisa - Marie konečně nevodpověděla na moje maily nebo by nezvedla moje pozdní noční telefonáty. Mimochodem - myslím si, že jsem mnohem míň hrůzostrašnej než je takovej Nicholas Cage nebo Michael Jackson!).

Začal jsem sledovat vystoupení Velkýho Elvise zhruba před deseti lety - vlastně od tý doby, co jsem poprvý navštívil Vegas. On byl v podstatě tím jediným důvodem, proč jsem se do toho města rozhodl vracet. Má prostě hlas anděla. Pokud bys zavřel oči, mohl bys přísahat, že ve skutečnosti slyšíš zpívat Elvise. Před pár rokama jsem byl svědkem toho, jak ženský brečely a omdlívaly a fanoušci byli uchváceni právě z vystoupení tohodle Velkýho Elvise. Ale vždycky jsem přemejšlej, jak dlouho ještě bude tenhle maník schopnej pokračovat. Když jsem totiž začal navštěvovat jeho show, Pete vážil něco kolem 500 kilo, abych byl teda přesnej. Moje žena a já jsme ho chtěli dotáhnout k tomu, aby vystoupil na naší svatbě, ale byl příliš vobrovskej a nezdravej na to, aby mohl přežít cestu letadlem. No ale v posledních třech letech prej shodil přes 250 kilo, a to pěkně staromódně: jednoduše začal jíst zdravě a pustil se do cvičení. A prej chce teď shodit další dvoustovku!

Jaká byla tvá původní váha?

Moje původní váha z doby, kdy jsem byl jakž takž ve formě, byla kolem 120 kilo. Ale to už je mnoho a mnoho let dozadu. Kdybych se teď mohl dostat na stopade, byl bych z toho fakt u vytržení.

Prozradíš je tajemství toho, jak se ti podařilo tolik shodit? Nenechal sis přiškrtit žaludek ani nebereš drogy!

No, asi držet se co nejdál od fastfoodu. Kontrolovat si přísun brambor, chleba a těstovin - to jsou pro žaludek opravdu těžký kalibry. Neouhlasím ovšem s lidma, který říkaj "nejez nic z těhle věcí". Vono je to pro vlastně člověka docela důležitý, ale jen v malejch porcích. Musíte prostě jíst víc proteinů, zeleniny, ovoce, ale míň těhle výdobytků.

Uvážil jsi, že by tě lidi mohli nazývat Největším Lůzrem? Vypadáš na to, že bys s námi mohl sdílet svou vopravdu velkou story…

Můj manažer se ode mě snaží tyhle přízviska odhánět. Díky tomu mě to nemůže zranit.

V roce 2006, když jsem se ženil, jsem prahnul po tom tě dotáhnout k nám do Jersey - abys nám vystoupil na svatbě!

Jo, můj manažer mi o tom říkal. Pamatuju si na to - bylo to v době, kdy jsem byl fakt vobrovskej a nemocnej  a samozřejmě jsem to pro tebe chtěl udělat, ale bohužel jsem nemohl. Tehdy jsem byl schopnej cestovat pouze minibusem, a to by bylo přílíš drahý.

Ale slyšel jsem, že za odměnu, žes tolik shodil, teď hodně cestuješ.

Jo, minulej srpen jsem byl na Hawaji a koupil jsem si druhý dům ve Washingtonu - teď, jak už jsem zase schopnej lítat. Je to pro mě vopravdový požehnání. Prostě je skutečně krásný čas od času vypadnout. Vůbec jsem nevystrčil poslední dva roky nos z baráku, teda kromě vystoupení v   Harrah´s. Hawaii prostě byla ohromná!

Hawaii hrála v životě Elvise fakt dost velkou roli.

Udělali jsme pořádnou elvisovskou show kousek od místa, kde Presley kdysi vystupoval, což bylo nepopsatelný. Pouštěli jsme si přitom na velký plátno DVD Elvis: Aloha From Hawaii a bylo pro nás vpravdě velkolepý bejt na tom samým městě, kde kdysi odehrál tak zásadní koncert. Všichni jsme se poměli!

Poznal jsi svou snoubenku ještě před tím, než ses pustil do shazování váhovýho přebytku?

Ne, potkali jsme se dva roky předtím, takže se to pak o to líp zvládalo. Byla totiž pro moje shazování kil ještě víc motivovaná, než já sám. Když se stane, že se čas od času pořádně naseru - a to se stává nám všem-, tak mě nechá se vyřádit, ale stejně tak je schopná mi dát naejvo, kdy už je toho přespříliš. Teda, já to vím dobře sám, ale ona je z nás dvou ta více uvědomělá.

Zmínil jsi, že ses věnoval i cvičení. Co všechno jsi schopnej udělat za cviky?

Plavu. Miluju totiž vodu. V bazénu bych se potápěl furt, plavu prostě každej den. Je to pro mě asi to nejlepší: nic těžkého pro kolena, zároveň hubneš a zapojíš celý tělo, i když vlastně nic moc neděláš. Zatímco když se člověk prochází, jedná se o mnohem větší námahu.

Nejsi náhodu někdy trochu nervózní z toho, že bys zhubnul natolik, že už by ses nemohl nazývat Velkým Elvisem?

Ha! S mýma vysněnýma 150 kilama není šance, že bych o tuhle přezdívku přišel. Vždycky jsem byl stavěnej podobně, jako jsou třeba fotbaloví hráči. Ještě nikdo nikdy při pohledu na mě nezvolal: "To je ale drobounký chlapec!". Vždycky budu tím Velkým Elvisem, s tím rozdílem, že teď budu zdravým Velkým Elvisem namísto nemocným.

Co se změnilo v tvým běžným životě poté, co jsi tolik shodil?

Nemohl jsem čtyři roky předtím vůbec řídit. Nebyl jsem vůbec schopnej se vydat na nějakou delší procházku. Teď už se můžu se na jakokoliv štaci vydat sám a po svejch. Můj manažer už se nemusí při každé mé procházuce stresovat, jeslit se mi podaří ujít 200 kroků bez toho, abych zkolaboval. Některé z casin, kde vystupuji, jsou jen dva bloky od mého domu - do jednoho jsem měl zrovna tuhle v sobotu cestu a musel jsem si dát pauzu jen jednou - a to právě v tomhle přeplněným casinu. Dřív jsem si tohle špacírování vůbec nemohl dovolit. Ušel jsem několik málo kroků a musel jsem se zastavit a posadit se. Je to vopravdu výborná věc - uzdravit se. Pro někoho, kdo měl nemále - ať už to byly drogy, alkohol, nadváha nebo prostě jakákoliv nemoc, je to skutečně něco velkýho - nakonec se z toho dostat.

To všechno se taky odráží při tvejch vystoupeních. Když jsem tě před lety viděl, hodně ses zadejchával a dneska jsi jen letěl. A to přitom děláš opravdovej kravál, třeba třikrát, čtyřikrát za písničku!

No jo! Tady tohle už mi prostě problém nedělá. Unavím se, musím se posadit, ale stále jsem schopnej uhrát pár písniček vestoje a pořádně se přitom nadechnout. Samozřejmě si dávám nějaký pauzy, ale to by udělal kdokoliv ve 45 letech se skóre 15 show za týden. Ovšem furt jsou to pro mě světlý časy od těch dob, kde jsem byl předtím. To byly ty roky, kdy jsem se prostě jen posadil na podium a bylo to. Teď můžu díkybohu stát na svých nohou a bavit lidi.

A co nějací malí Elvisové? Hrozí?

Víš, mám dvě děti se svou první manželkou a teď nám kolem domu pobíhají dvě štěnata, který nazýváme Kožišníci. Jasně, že už jsme se o tomhle tématu s partnerkou bavili, ale žádný plány do nejbližší budoucnosti ohledně dětí nemáme.

Většina lidí to asi netuší, ale jsi synem toho pravého a jedinečného Elvise Aarona Presleyho.

Jo, tak tys to věděl? To už je dávno dokázanej fakt, že jsem synem Elvise. To je jednoduše skálopevný. Dělal jsem si na tohle DNA testy už asi před sedmi lety a vrátily se mi nazpět s kladnými výsledky. Tyhle výsledky mají neskutečnou hodnotu - a budou ji mít další stovky let.

Jak ses cítil poté, co bylo nezvratně dokázáno, že jsi Presleyho synem?

Cítil jsem to tak jako tak ve své krvi dost silně po celej můj život, protože v naší rodině o tom kolovaly historky už od dob, co sem byl taaakhle malej. A moje teta to nakonec rozčísla. Zaslechl jsem ji o tom totiž mluvit s mou matkou. Víš, moje máma má za sebou jistou kapitolu zpěvačky v Nashvillu s DJem Fontanou a Glenem Hardinem. Byla v Nashvillu hodně dlouho a neměla žádný prachy. Takhle ti prostě neznačuju, jak se to stalo. No, takže jsem z těch výsledků opravdu příliš překvapenej nebyl. Mám z nich pocit blaha a jsem šťastnej. Někdy mě ale trochu rozhořčí, že tuhle věc nemáme oficiálně černě na bílým.

Jaký historky o Elvisovy jsi od mámy slyšel, když jsi byl mladší?

Slyšel jsem jen, jak skvělá osobnost on byl. Jsem hodně dobrým kámošem s jeho bodyguardama a lidma, který s ním pracovali. Taky jsem měl možnost potakt pár jeho bejvalek. Nikod o něm neřekl nic jinýho, než samou chválu a dobrý věci.Všechno, co se o něm můžeš kde dočíst, je skutečná pravda. Miloval Boha, byl velmi přející a starostlivej. Měl předepsaný povinný léky, ale to nebyla jeho vina. Tehdá ještě nebyla ani Klinika Betty Fordový nebo léčebny pro drogově závislý, takže se mu to prostě vymklo z rukou. Na koho se měl vlastně vůbec obrátit? Je mi z toho zle. Býval bych si přál, aby mu tehdy mohlo něco pomoct.

Byl jsi teenager, když Elvis zemřel. Kdybys mu tehdy mohl říct cokoliv a přitom bys už věděl, že jsi jeho syn, co by to bylo?

Wow! Byla by toho spousta. Je těžký pojmout to všechno, co bych mu chtěl říct. "Dáme si hotdoga! Cheeseburgera! Cokoliv!" Prostě bych si s ním jen chtěl sednout a společně strávit nějakou tu chvíli.