Přišli mi na ni, když mi byl jeden rok. Pro ty z vás, kteří nevědí – mozková obrna je choroba, která ovlivňuje svalový tonus, pohyb a motorickou zručnost. To všechno je způsobeno poškozením mozku plodu v průběhu těhotenství matky nebo těsně po narození a objevuje se v několika stupních postižení. Mně znemožnila chodit a stát a ztuhla mi levá část hrudníku. Také trpím hydrocefalem, což je hromadění mozkomíšního moku v mozku, které způsobuje silné svalové spasmy.Díky svému elektrickému kolečkovému křeslu si zachovávám určitou nezávislost, ale i tak jsem odkázaný na své rodiče nebo zdravotní asistenty, jejichž pomoc využívám především pro běžné, každodenní úkony jako řízení, přesouvání z postele na vozík, vaření, koupání, oblékání, holení a ústní hygienu.Všechny tyhle věci považujeme za základní lidské potřeby, a tak když s nimi potřebujete pomoct, je to v pořádku. Když ale přijde řeč na sexualitu a potřeby, které s ní souvisí, věci se komplikují.Objevování sexuality je těžké dokonce i pro zdravého člověka. Pro někoho, jako jsem já, kdo trpí handicapem a potřebuje neustálou asistenci u každodenních aktivit, je to ale mnohem větší výzva. Ženy mě často odmítaly, v dětství i dospívání. Mému sebevědomí to nesvědčilo a v dospělosti jsem se styděl zvát holky na rande. Když už se podařilo schůzku domluvit, většinou jsme se nedostali dál než ke kávě. Myslím, že některé z těch holek, které jsem pozval, se neuměly vyrovnat s mým postižením anebo nevěděly jak.Bylo mi asi tak 12, když jsem začal masturbovat. Nevěděl jsem, co jsem dělal nebo jak se tomu říká, ale to nebylo nijak důležité. Našel jsem novou zábavu ve svém penisu a byl to skvělý pocit. Hádám, že mnoho mladých mužů objeví masturbaci stejným způsobem. Začnou si tam dole hrát, aniž by věděli, co se vlastně děje, a pak jednoho dne něco vyjde ven. Utřou to a pokračují dál přesvědčeni, že překročili významnou metu na cestě k mužství. Pro mě překonání tohoto mezníku nebylo tak jednoduché.Když jsem poprvé ejakuloval, myslel jsem si, že jsem se pomočil. Byl jsem v domě svého otce, a přestože jsem se cítil extrémně trapně a nepříjemně, věděl jsem, že nemám jinou volbu než mu říct, co se stalo. Pomohl mi se utřít a pak mě ujistil, že jsem se nepomočil – to, co se stalo, znamenalo, že jsem se stal mužem. Poplácal mě po zádech a všechno mi vysvětlil. Od toho dne jsem byl mnohem jistější a se svým tátou můžu mluvit o všem. Velmi mě podporuje a chce mi pomoct, abych mohl žít jako jiní dospělí.Lidé jsou často překvapení, když slyší, že my postižení máme sexuální tužby. Máme je, akorát pro nás není tak snadné je naplnit. Při masturbaci potřebuju jen pomoct. Jsem ale rád, že samotnou činnost zvládám dělat sám.Většina mých asistentů pochází z okruhu mých přátel a všichni jsou mí vrstevníci. Jakmile jsem navázal dobrý, fungující vztah s asistenty, požádal jsem je, aby mě nachystali a následně to uklidili. Většina z nich byla velmi chápavá a je ochotná mi pomoct (jednou mi dokonce asistentka nabídla trochu ruční práce, kterou jsem pokorně přijal), ale chápu, že každý má své vlastní morální a osobní hranice, a nikdy bych asistenty nežádal, aby dělali něco, s čím nejsou srovnaní.Když potřebuju trochu víc péče, než jakou mi zdravotní asistenti můžou nabídnout, používám sexuální asistentky. Jsou to takzvané „intimní koučky" a za peníze pomáhají lidem s postižením pochopit intimitu. Jak daleko zajdou, je na klientovi. Používám tuhle službu už asi dva a půl roku a velmi mi to pomohlo ve vybudování sebevědomí. Koučky dělají pro postižené nedocenitelnou službu. Částečně díky času, který jsem s nimi strávil, jsem přišel na to, že jako partner toho můžu nabídnout tolik jako kdokoliv jiný, možná jen trochu jinak.Článek vyšel původně na VICE UK.
Reklama
Reklama