Muzeum Waldemara Matušky

FYI.

This story is over 5 years old.

Zezadu lyceum, zepředu muzeum

Muzeum Waldemara Matušky

U příležitosti Waldových nedožitých 80. narozenin otevřel Miroslav Frost začátkem července Matuškovo muzeum.
28.8.12

Josefov je moje oblíbený město. Zastavil se tam čas. Tomu napomáhá chátrající architektura a množství muzeí, které tam jsou. Jako třeba Brutal Assault (muzeum metalu) nebo Muzeum Josefovské pevnosti nebo nově otevřené muzeum Waldemara Matušky. U příležitosti nedožitých 80. narozenin ho začátkem července otevřel Miroslav Frost. Waldův největší fanoušek a přítel. Tak jsem mu zavolal a požádal ho o soukromou prohlídku pro čtenáře VICE.

Reklama

Dobrý den, jak to v muzeu probíhá?
Otevřeli jsme na začátku července. Do dnešního dne už u nás bylo přes 250 lidí. Většinou provádím já osobně. Tak pojďte za mnou.

Tak co máme v první místnosti?
Tady vidíte bustu Waldemara, tak jak vypadal v 70. letech. Bustu dělal podle fotografií akademický sochař Petr Novák z Jaroměře a sponzorovala ji Jana Bobošíková. Je tady také životopis na stěně a takový fanouškovský portrét složený jen z textu o Zlatém Slavíkovi.

Vstupujeme do druhé místnosti…
Zde je na fotografiích průřez jeho životem, od vojny, kde ještě neměl vousy, přes Redutu, Semafor a Rokoko. Ve vitrínách jsou časopisy, které jsem o Waldovi vydával, a některé knihy, které o Waldovi byly napsány. Je tady lodička z filmu Kdyby tisíc klarinetů, kterou měl ve filmu na hlavě, a sbírka videokazet a DVD. Jak filmů, kde hrál, tak pořadů z TV. Pak tady máme Waldemara v životní velikosti. Olinka nám sem věnovala dva dekrety. Jeden je o tom, že s KTO vystupovali v Nashvillu a druhý je dopis od Ronalda Reagana. A zapůjčila dvě trička, to první je dres s číslem 70, který mu u příležitosti narozenin věnovalo české národní fotbalové mužstvo. Dále pak jeho první kytara, kterou mi věnoval v roce 1966. Tu jsem od něho dostal na památku, ale není to nějaká sólová precizní kytara, ale je to kytara, na kterou hrál ještě jako učeň, když se učil sklářem v Poděbradech. Potom je zde zapůjčen oblek, také od Olinky, a v tom byl přijat při oslavě 75. narozenin u prezidenta Klause, a máme zde také významnou fotografii, kdy byl přizván v roce 1968 k prezidentu Ludvíku Svobodovi.

Koukám teda, že jste Matuškův největší fanoušek.
No my jsme se poznali v roce 1961, kdy jsem jako divák přišel na představení Semaforu při hře Taková ztráta krve. Potom jsem začal chodit na všechny pořady Semaforu, ale on za dva měsíce s Pilarovou a Štědrým přešel do Rokoka, tak jsem začal chodit i do Rokoka. Pak jsem začal malovat různý jeho karikatury, později jsem vstoupil do jeho fanklubu a zůstali jsme kamarádi až do jeho skonu. Když za komunistů utekl do Ameriky, tak jsem si nalepil jeho fotku na zadní sklo. Policajti se vztekali, ale já jim vždycky říkal, že je to kamarád a že je zalitej do skla, takže mi budou muset dát nový sklo, pokud chtěj, abych to sundal.

A byl jste za ním v Americe?
Ne nebyl, ale jsem s Olinkou domluvenej, že tam za ní pojedu podívat se na místa, kde Walda žil.

Reklama

Co máme v muzeu dál?
Tady máme všechny jeho CDčka a emgetonky magnetofonové. Tuto místnost jsme pojali tak, že Waldu bylo možné slyšet v rozhlase, z desek, kazet i z televize. A je zde i obraz, který jsem namaloval, když jsem byl v nemocnici.

Proč jste se rozhodl udělat toto muzeum?
Podívejte se. Já jsem měl v životě dva kamarády. První byl můj táta a druhej byl Waldemar, a tak jsem se rozhodl udělat muzeum i jemu. K osmdesátinám a za pomoci města Josefov.

Pokračujeme v prohlídce?
Tak tady na konci máme moji sbírku plakátů a filmové plakáty, kde Walda hrál. Z tohoto plakátu mi chybí už jen dva filmy, Rabovali Turci a druhej Lucie, ale ten budou dávat do Vánoc na CS Filmu na moje osobní přání, tak si to nahraju. Dále volební plakát ODS, i když Walda fandil ODS, tak nevěděl, že ho použili na plakáty. Tohle je reklama z roku 1974 na Koospol. Je to na export všech českých piv a chlapi tady říkají, že ta pyramida ze sudů na pivo je lepší než ty v Egyptě.

A co tyto plakáty s mlékem?
U zrodu těchto plakátů jsem byl, to jsem byl podruhé ženatý a chtěl jsem být Waldovi blíž, tak jsem šel dělat do Prahy, a firma Laktos nabízela byty v Praze Kyjích, tak jsem šel k nim. Jednou za mnou přišel ředitel Laktosu s tím, že slyšel, že se znám s Waldou. Já říkám: „Znám." A on na to: „A mohl byste ho přemluvit, jestli by pro nás neudělal reklamu?" Tak jsem za Waldou zajel na Babu, kde bydlel, a přemluvil ho. Nakonec udělal přes 60 fotek pro Laktos a Walda vybral tyhle 3, který se vytiskly na plakáty.

Další místnost…
První plakát, když začal hrát s KTO. Waldemar měl také moc rád pivo, tak udělal reklamu na Plzeňský pivovar, kde vystupuje jako Rudolf II. Tady je ještě jeden plakát pro Plzeň a mrzí mne, že se ztratil 25minutový film, který se natočil na náklady bývalého ředitele, a nedochovala se kopie. Zrovna tak nevíme, kde skončil patnáctidílný večerníček, který Waldemar natočil pro Českou televizi. Tak doufám, že je někde v archivu. A tady ta část je věnovaná působení Waldy v USA. 3 eLPíčka, co tam natočil, fotky z Nashvillu a Disneylandu, který s KTO navštívili, a soška Waldy, kterou udělali krajani.

Reklama

A nyní se dostáváme do poslední místnosti.
Tady je poslední věc, kterou zapůjčila Olinka. Křídlo, na které Walda hrál. A fotografie, jak na něj Walda hraje a pozvánka na rozloučení s Waldou na Žofíně.

A měl Waldemar vztah k Josefovu?
Ne, vůbec ne. Tady to je prostě proto, že tu žiju já, muzeum je z mých sbírek a Walda byl můj kamarád.

Máme něco vzkázat čtenářům?
Aby se přišli podívat, a pokud mají něco s Waldemarem Matuškou, co mohou postrádat, ať se ozvou na můj email mirek.frost@seznam.cz, nebo to rovnou pošlou na adresu Muzeum Waldemara Matušky, Riegrovo náměstí 7, 55102 Jaroměř-Josefov. Nebo přivezou osobně.

Děkujeme za prohlídku.

Sudová pyramida je prý mnohem hezčí než ta Cheopsova, říkají návštěvníci.

Miroslav Frost s bustou svého kamaráda.

U Václava na audienci.