Obličeje kluků, kteří mají orgasmus

Stuart Sandford je londýnský fotograf, který v jeho dílech zkoumá intimitu a sexualitu. Jeho série Cumfaces (česky: obličeje při orgasmu) z roku 2007 zachycuje obličeje modelek a modelů při orgasmu. Všechny je získal díky crowdsourcingu a my jsme si teď o nich pokecali.

VICE: Aby bylo jasno, ty jsi fotky pořizoval nebo je udělali modelové sami?

Stuart Sandford: Dal jsem jen veřejnou výzvu, aby lidi takové fotky dělali. Muselo to být na posteli, muselo to být na šířku a musela tam být vidět hlava a ramena. Používal jsem hlavně MySpace, ale taky pár jiných stránek. Lidé mi svoje fotky posílali a já jsem z nich vybral ty, které mi přišly nejpůsobivější. Vybral jsem jich 12 a myslím, že jsem jich dostal celkem asi třicet. Takže ne, ty fotky jsem nedělal já sám. Spíš jsem to celé režíroval zpovzdálí.

Bylo těžký k tomu ty lidi donutit?

Vůbec. Nikoho jsem z nich neznal. Možná jsem si s některými chatoval na MySpace, ale v podstatě jsem je neznal. A všichni z toho byli nadšený. Požádal jsem o spolupráci taky pár lidí, který jsem znal, například svého tehdejšího přítele, a on mi vyhověl. Ta fotka ale vůbec nešla dohromady se zbytkem.

Proč si ti otevřeli s něčím tak osobním, jako je orgasmus?

Já myslím, že to bylo dané tím projektem. Nebylo na tom nic přehnaně sexuálního. Jako, vždyť na těch fotkách vlastně není nic jiného, než obličej. I když jsem to nazval Cumfaces a téma je sexuální, tak tam žádná nahota není. A taky si myslím, že se lidi koukli na moje další díla. Bylo jim hned jasný, že je nebudu nijak vykořisťovat, a tak na to hodně lidí kývlo.

Myslíš, že jsi tím zdokumentoval i něco víc, než obličeje samotné?

Myslel jsem, že by bylo zajímavé, kdybych to nefotil přímo já. Byla to pro mě trochu výzva, spíš takový experiment, a nemělo to vlastně ani nic moc dokumentovat.

plakáty k Nymfomance, novému filmu od Larse Von Triera

Každý má úplně jiný výraz. Není tam ani jeden standardní obličej. Myslíš, že různorodé výrazy nám něco sdělují o tom, jak konkrétní člověk prožíval svůj sexuální zážitek?

Jo, je to tak, lidé svou sexualitu vyjadřují různě. Ač je to dost osobní moment pro každého z nás, tak někteří se do toho fakt položí. Úplný exhibicionisti. Jeden z těch, který jsem do série zahrnul, myslím, že to je jeden blonďák, má úplně zakloněnou hlavu a zjevně prožívá velmi extatický moment. Ale je jich tam pár, co jsou trochu zdrženlivější. Jako, líbí se jim to i tak, ale nehází tam hlavou a nijak při tom nevyvádí. Každý v ten okamžik reagujeme jinak.

Nejen obličeje, ale i postele byly různé. Co myslíš, že postel vypovídá o jejím vlastníkovi?

Zrovna se koukám na svoji postel. Je celkem uklizená, tak nevím. Když je uklizená a v cajku, tak je to asi v pohodě. V tom cyklu je jedna, která vypadá dost špinavě, a to na image jejího vlastníka asi nijak nepřidá. Ale na většině fotek postele vlastně vůbec nejsou vidět. Líbí se mi, jak každý má jinou postel, dělá to ty fotky zajímavější.

Proč ses rozhodl mít na fotce jen jednoho člověka, a ne třeba celé dvojice?

Když jsem přišel na ten nápad, měl jsem v hlavě tohle slovo Cumfaces, a skoro mi přišlo jako selfies. Hodně jsem s nimi tou dobou v umění pracoval, tak jsem se chtěl zaměřit jen na jednoho člověka. Tohle byl první projekt, ve kterém jsem to dotáhl do konce.

Co si myslíš o plakátech na Trierův film Nymfomanka? S tvojí sérií jsou si dost podobný.

Jo, když jsem je viděl, tak jsem si říkal: „To je fantastický.“ Hodně umělců a fotografů s tímto tématem pracovalo, a to je další důvod, proč jsem se rozhodl pro to, aby se lidi fotili sami. Věděl jsem, že hodně lidí už tohle zdokumentovalo, tak jsem se k tomu chtěl postavit trochu jinak. Ale myslím si, že ty poutače jsou skvělý. Skvělý fotky, fakt působivý.

Více fotek na VICE:

Samé hezké věci od Williama Kleina

Ryan McGinley a jeho nahé múzy

Tamara Lichtenstein miluje přirozené světlo