Quantcast

Crowdfundingové dno: Když si "umělci" plní sny na váš účet

Pouštět se do diskuse, zda je zdravé předplácet si umění, by byl Sisyfovský úděl, takže se pojďme raději podívat na příklady tuzemských "umělců", kteří jsou příliš líní chodit do práce.

Jakub Kaifosz

Jakub Kaifosz

Ahoj. My jsme kapela. Potřebujeme tě k tomu, abychom nahráli album. To přece dává smysl.

Z kraje drobné upozornění: Nemám vůbec nic proti crowdfundingu a jsem velkým zastáncem této formy financování a realizace dobrých nápadů. A nejsem zdaleka jediný. Smysluplných crowdfundingvých kampaní již proběhlo nespočet.

Na začátku by měl stát přelomový nápad člověka, který k jeho realizaci nemá dostatečné prostředky a tak svůj "produkt" nabízí potenciálním spotřebitelům k předplacení. Vytyčí si tedy výslednou částku (Ze které jdou samozřejmě jakási "zanedbatelná" procenta zprostředkovateli, tedy crowdfundingvému serveru, na kterým svůj projet propaguje.) a pokud se pro jeho vizi najde dostatek nadšenců, kteří se neostýchají sáhnout předem do kapsy, spatří brzy přelomový vynález světlo světa. Nic neobvyklého ani špatného.

Mohl bych zde teď další řádky plnit TOP 10 nejlepších crowdfundingových kampaní, avšak má víra v lidstvo mě utvrzuje v tom, že "googlovat" snad ještě umíte, a tak zmíním jen projekt takzvané "Glitter Bomb", který nabízí zaslání, ano, nemýlíte se, nenápadného anonymního výbušného balíčku plného třpytek vašim nepřátelům.

Třpytková bomba v akci. Foto via Youtube

Ale dost bylo srandy a chození kolem horké kaše.

V Čechách působící crowdfundingová společnost HitHit totiž nedávno vytáhla do boje tuze zajímavým způsobem. Její zaměstnanci kontaktují místní úspěšné i absolutně neúspěšné kapely (taky jsem dostal e-mail) a na velmi osobní bázi jim podstrkávají svůj produkt, tedy nabídku fanouškovského financování jejich nových alb na odměnové bázi skrze jejich platformu.

A tak se z ničeho nic zhrzení "umělci", překypující nevyužitým potenciálem a nesplněnými sny, v posledních dnech skoro předhánějí v emotivních a dojemných kampaních, které ve finále prahnou po jediném. Přinést vám, jejich milovaným fanouškům, to nejlepší (české) album na zeměkouli, ve většině případů alespoň z části nahrané či realizované v zahraničí.

Na tom přece ale taky nic špatného není, že? Udělat takové album dobře přece nějaké ty peníze stojí (věřte, že víc, než si myslíte), nemluvě o energii a vysilujícím talentu, který musí naši přední hudebníci do svých počinů investovat, aby vůbec splnili vlastní předpoklady, když si zrovna nestěžují na to, jak je tady u nás těžký s jejich lámanou angličtinou a třema akordama z Já, písnička 2 prorazit. Natož za hranicemi! (Rozuměj Slovensko a Polsko.)

Pouštět se do diskuse, zda je zdravé předplácet si umění, by byl Sisyfovský úděl, takže se pojďme raději podívat na dva současné příklady tuzemských "umělců", kteří jsou příliš líní chodit do práce, a s vizí živení se svou prachsprostou šumařinou, se rozhodli ze svých fanoušků vyrejžovat nějakej ten peníz s vidinou nesmrtelného úspěchu, který stále nepřichází, výměnou za to magické: "něco navíc."

Prague Conspiracy

Prague Ska Conspiracy už nějakej ten rok nehrajou ska, a tak se raději přejmenovali. Poslední dobou tvrdí, že hrají "glam", ovšem nevypadá to, že by se plánovali přejmenovat na Prague Glam Conspiracy nebo alespoň začít hrát glam. Průšvih je, že pokud by k sobě měli být upřímní, museli by se přejmenovat na Prague Zábavovka Conspiracy nebo, prahnou-li po světovém úspěchu na Prague Beer and Sausage Conspiracy, neboť jejich tvorba je ekvivalentem piva a párku na Václaváku, což i vysvětluje jejich oblíbenost v rámci zdejších letních festivalů.

Jejich snem je nahrát druhé (!!!) album, které díky vašim šušním bude: "nejlepší album v ČR." Za vaši náklonnost a finanční příspěvek vám pak nabízejí v rámci svého projektu například večeři s kapelou za pouhých 5000 Kč, pojmenování písničky vaším jménem za 35000 Kč, fotku vašeho ctěného obličeje na jejich kopáku (25000 Kč), výměnu oleje jejich bubeníkem (1500,- ovšem materiály si platíte navíc) či společný výlet na jejich koncert (4000 Kč) jejich zaprděnou dodávkou.

Za vyrejžovanejch 150 000 Kč, který jim chybí ke splnění jejich snu (klíčová slova) vám pak nabízejí cédéčko, které, když si pověsíte na provázek za okno, zajistí, že vám holubi už nebudou srát na parapet. Nekup to!

Pipes & Pints

Na Pipes & Pints se nesahá. Jsou to přece naši nejúspěšnější pankáči. Kluci, co to dělaj srdcem a bez kompromisů, díky čemuž jim celej svět leží u nohou. Jo, a maj dudy. To je taky zásadní. Ty dudy to je totiž jejich poznávací znamení. Díky jejich otravnýmu mečivýmu zvuku totiž poznáte, že zrovna hrajou voni a ne některá jiná "kalifornská" punková kapela z XY miliónů podobně hudebně zastydlejch kapel, který byly před patnácti lety v kurzu na nějaký boční stagi Warped Tour.

A víte, co je taky punk (klíčové slovo)? Punk je taky nahrávat v Kalifornii s "renomovaným producentem". Protože jenom v Kalifornii doopravdy ví, jak maj znít dudy. Jenže to něco stojí. Konkrétně půl miliónu. A půl míče je echt punk, to vám povídám. Ovšem nejvíc punk je podle Pipes & Pints se umět podepsat. A jejich crowdfundingovej projekt dokazuje, že tohle kluci umí sakra dobře.

V rozmezí příspěvku 2 - 4000 Kč se ti totiž Pipes & Pints podepíšou snad na cokoliv, co už nepotřebujou. Chceš zpěvákovy propocený spoďáry? Ručník? Podepíšou. Trsátko? Paličky? Podepíšou. Plátek z dud? Kámo, tomu nebudeš věřit... Na ten ti dokonce i nakreslí obrázek!

Nestačí ti podpis? Za 30 000 Kč ty ti podpisy dokonce vytetujou. Ale nesmí být větší než 10 x 10 cm, to už není punk.

A pokud ti ani tohle nestačí, tak za 35 000 Kč tě jejich dudák ubytuje na tejden ve svý pronajatý vilce na Srí Lance (dopravu si ale platíš sám...), protože, kámo, pronájem vily na Srí Lance něco stojí a prachy na album se pak sháněj těžko, chápeš, ne?

Výlet pouze s jedním členem kapely se ti nezamlouvá? Za 20 000,- jim můžeš dva dny tahat aparáty. Abysme si rozuměli, těch 20 000 Kč jim ale dáváš ty, ne oni tobě.

Furt málo? Kup si za 100 000,- starou kytaru nebo rovnou za celej půlmíč zahleněný dudy, který už kluci nepotřebujou. Pak teprv budeš opravdovej pankáč! Aspoň myslim, teda. Najednou si nejsem jistej, jestli toho, co je a není punk, mohu být soudcem, když nemám vilku na Srí Lance, kde bych o této problematice mohl meditovat a hrát na dudy. Jo, a taky nemám ty dudy.

---

Tak i tak, ať už se rozhodnete pro jakoukoliv z možností u kterékoliv (nejen) z těchto dvou kapel právě somrujících na HitHitu, můžete si bejt jistý jedním. A to tím, že jste partě obyčejnejch muzikantů splnili jejich sen - nahrát album. Bez vás by to totiž nezvládli.

Vždyť se teprv nedávno naučili podepisovat.