Vnímáme všichni modrou barvu stejně? A co se ztratí po cestě, během které putuje obraz z oka do mozku? Bryan Chapman se tyto otázky snaží se ve svých fotografií zodpovědět prostřednictvím tvarů a barev. Jeho místy až psychedelické snímky ukazují, jak bychom vnímali svět radikálně zdokonaleným zrakem. Živá, geometrická díla přetváří především přírodu, která nás obklopuje. Ať už na nich vidíme podmořský svět, pobřeží nebo les, všechny výjevy jsou rozmazané či jinak upravené pomocí neobvyklých barev, vln a zrcadel, které mají vyvolat iluzi komplikované optické mechaniky a podtrhnout osobitý ráz každé zobrazované přírodní scenérie.
Reklama
Symetrické vzorce typické pro Chapmanovu tvorbu můžeme ostatně najít i v hudbě, kterou produkuje pod jménem Monotony. Přiléhavý alias perfektně vystihuje podstatu jeho oblíbeného tématu – nekonečného opakování, které lze v přírodě najít. Ke zdůraznění a deformaci těchto přírodních geometrických vzorců paradoxně používá speciální software. Jak sdělil VICE, nejdůležitějším propojením mezi vizuální a hudební tvorbou je pro něj struktura: „Kůra, větve i listy stromů mají stejnou strukturu, jakou můžeme vidět u zvuků, smyček a jednotlivých tónů."
Chapman si klade za cíl vyzdvihnout především abstraktní, geometrickou krásu. Fotky následně edituje způsobem, který duplikuje, odráží nebo zrcadlí jejich původní prvky. Skrze fotoaparát vidí krásu přírody trochu jinak, než je běžné: „Větve stromů teď například vnímám jako mnoho otvorů, kterými proniká světlo. To pak můžu upravovat podle toho, jak si momentálně nastavím foťák. I obyčejný pařez pro mě představuje příležitost k vytvoření úplně nového světa." Chapmanovy neotřelé představy tak přivádějí k zamyšlení, co můžeme v přírodě vidět, i nad tím, co našemu zraku zůstává skryto.
