Fuck me I'm famous aneb poplife podle Guetty

Jezdí sem pravidelně. Všechny ty hvězdy, o kterých čtete v časopisech s lesklými obálkami, jsou už běžným, každoměsíčním koloritem, který plní největší haly v republice. Ne, že by to nebylo příjemné, každá z těchto show přináší pocit, že se účastníme světového dění. Alespoň tím, že se necháme naplno oslňovat světelným parkem a pokoušejí se ohlušit decibelovým třeštěním.

Bez ohledu na obvinění, která vyložila na stůl smečka bdělých investigativců a dýdžejů, kteří se bijí do prsou za originální hudbu od srdíčka, je kauza Davida Guetty spíš k pobavení, než zavrženíhodná. Tenhle chlápek je ve svých třiačtyřiceti zkrátka protřelý obchodník, který přesně ví, co průměrný posluchač ocení a co už jde přes čáru. Několik případů totálního nadhledu nabídl už v minulém roce, kdy mu do videí nahupsala jména Akon, Estelle nebo Kelly Rowland. Letos nacupital i Kid Cudi a Fergie (Faktem zůstává, že David produkoval Black Eyed Peas už předtím). Cirkus kolem jeho tracků se zdá bláznivý, ale od chvíle, kdy ovládl před pěti lety hitparády s The World Is Mine, nenechává svojí manufakturu na hity ani na chvíli zahálet. S nárustem početného nekritického publika, narůstá i nenávist konkurence a stejně geometricky mohutní zástup hnidopichů. Zásadních námitek padlo v poslední době několik, vyvrátit je ale nedá až takovou práci.

1) Recyklátor

Vidět problém v tom, že syn marockého žida a Francouzky recykluje nápady je naprosto absurdní. Pozice dýdžeje PŘESNĚ tohle vyžaduje. Ti, kdo tvrdí, že je to nemorální, buď závidí anebo prostě nechtějí přiznat, že vykradačská cesta je rutinní součástí populární hudby. Bez ohledu na dávno liché rozdělování na underground/mainstream si dává věci do logických souvislostí nebo části tracků představuje v nových kombinacích, s vylepšeným zvukem a mazlivějším nádechem. Hudba, kterou dneska žerou odrostlí party people i děcka na základkách, nemá za cíl upevňovat elitářský odstup. Za to tleskám. Bravo, Davide!

2) Není DJ, ale jen tvář

Obvinění z toho, že si Guetta nemíchá věci sám, a kromě občasného hraní na piano využívá služeb jiného šikovného Francouze, je naprosto podružná. Top jména svůj hudební vývoj opírají nejenom o pečlivé studium, samplování a kompilování hudebních linek, ale také o konzultace a výpomoc zvenčí. Jde o další důkaz prozíravosti, popstars si prostě zjednávají ke skládání hitů týmy lidí. V tomhle se Guetta určitě vyrovná Madonně, jejíž žánrové kotrmelce by bez jmen William Orbit, Stuart Price anebo Mirwais nebyly dost dobře možné.

3) Undergroundové tendence

Usuzovat, že track Grrr je dělaný víc undergroundově je bláhovost už jen z důvodu, že ho jen na YouTube slyšelo skoro 700 tisíc lidí. Tyhle výkladové tendence padají pod stůl, francouzský taneční reprezentant už tady přeci vystupoval v rámci ultrakomerční Sensation White a čísla prodejů jeho tracků přes iTunes jdou do miliónových čísel bez ohledu na to, čím zrovna kdo poslouchá a jakým způsobem výsledek hodnotí. Můžete se čertit, můžete se stavět na hlavu, tahle bitva je rozhodnutá a vyznívá jako další sympatické plus pro držitele letošních Grammy.

Vidět Davida Guettu bude zážitek. V jeho setu nemůže logicky chybět jediný hit, obecenstvo může jásat i bez polykání extošky. Coldplay linkou protkaná Love Takes Me Over, černouškem k sežrání ozdobená Sexy Bitch i esenciální Gettin´ Over You se sexuální mašinkou jménem Fergií pomůžou otřást základy stárnoucí Tesla arény a najet na pozitivní vlnu prodlouženého víkendu. Zítřek nikdy neumírá, večer první podzimní soboty zaplnění stovky reflektorových sluncí a neméně mocná porce nablýskaných diskotékových vibrací.