Moje babička se jmenuje Irma a je jí sto let. Vyrůstala v blízkosti německýho řeznictví v Buffalu ve státě New York a celý svůj život strávila cestováním po západě jako biochemička. Minulou zimu jsem s ní jel na výlet do Nového Mexika. Je s ní sranda.Den potý jsem ji vyzvedával z čtenářského klubu pro starší dámy. Měla v ruce obrovskou bílou krabici a uvnitř byl nádherně sametový dort. Dámy se totiž rozhodly, že mezi sebou uspořádají výměnu dárků. Jediný problém byl v tom, že moje babička žádný nekoupila. Když odcházela, podezřívavá hosteska se jí zeptala, co přinesla, když si bere ten krásný dort. Babička jí bez jakéhokoliv zaváhání sdělila, že její dárek už si někdo odnesl, a že to byl dárkový poukaz, pokud to teda tu děvku tak zajímá. Bohužel byla chycena při činu a hosteska to napráskala mým rodičům, kteří bydlí vedle.
Reklama
Myslím si, že když je vám 100, znovu se vracíte do svýho dětství, což je dobrý i špatný zároveň. Každopádně hostíme další seanci čtenářského klubu, takže musíme zaplnit kuchyň spoustou dortů.
