Assessing the Legacy of Dre and Snoop's Coachella Tupac Hologram

Jak si každý s připojením na internet už mohl všimnout, Dre a Snoop vzkřísili minulou neděli večer Tupaca na jevišti festivalu Coachella. Naštěstí se nemuseli uchýlit k řadě složitých kladek nebo nějakému druhu černý magie, spíš si vybrali trasu Červenýho Trpalíka než cestu Aleistera Crowleyho a použili hologram. Díky bohu, že měli takový prachy, který investovaly do tohohle projektu, a nezůstali jen u plakátu z Camdenu s visícím listem trávy, který poletuje, když jdete kolem. Vypadalo to naprosto výborně… a hlavně hodně, hodně strašidelně. Když to přišlo, lidi na festivalu Coachella, to téměř nestíhali pobrat.

Takže myslím, že všichni souhlasíte, že to vypadalo dost dobře. Tak dobře, že to pravděpodobně byla ta nejlepší věc, co se kdy na týhle zeměkouli udála. Ale jako všechny ty nejlepší věci na světě, nic netrvá věčně, a i když jen pro momentální potěšení, které opravdu stálo za to, dlouhodobé rozvětvování tohohle speciálního zážitku by mohlo časem poskvrnit zážitky z muziky. Takže tady je seznam deseti věcí, kterým by se hudební svět měl vyhnout obloukem právě teď, když jsou hologramy na dosah ruky.

#1 Svět muziky by se neměl zaplavovat jenom starými věcmi

Simon Reynold, renomovaný hudební teoretik se ve své poslední knize vyjádřil, že naše moderní hudební kultura je ve stádiu “Retromanie”, která se pořád dokola vytahuje. Vyčítá jí, že dnešní hudba je zakoukaná do své vlastní minulosti. Reynolds tvrdí, že to škodí nové muzice (ale každý, kdo kdy poslouchal Eda Sheerana, Reynoldsovo oblíbený popový objev minulé dekády, by se s Reynoldsem dohadoval, že se stejně na dnešní hudební scéně tolik neděje). V zásadě jsme zaseknutí v jakémsi očistci mezi Lionelem zpívajícím country a Chasem a Statusem, a pak je jasný, že tady nezbyla žádná část popový minulosti, která je imunní vůči hudebnímu smrťákovi, takže tady není moc místa pro novou pěkně našlapanou muziku.

Není těžké si všimnout, že tahle situace pravděpodobně brzy poznamená koncerty. Představte si obtloustlý starý dědky, jak zaplavují fesťáky a koncerty, aby zjistili, jestli do toho J Mascis furt tak řeže. Počkejte si, až se nějaký děda bude snažit vyprstit svoji bábu na levných sedačkách Brixtonské Akademie, zatímco čekají na holografického, v hudbě zapadlého, Dona McLeana, který kdysi brnkal na kytárku a rozpaloval vaši babku v 70. letech. Tady si ho holograficky oživili a vaše babča s dědou si u toho představují svůj první francouzák, který se stal těsně po druhé světové válce…při téhle příležitosti je tam ještě holografický pes, co skáče skrz hořící obruč…nebo tak něco, co by McLean měl nainstalovaný během 70. let. Prostě odvaz.

#2 Hudební průmysl by se neměl zbavovat legendárních umělců napořád

Kdyby nebylo tolik starých tíživých umělců v hudební branži, kteří mají své věrné fanoušky a uměleckou kontrolou nad zbytkem hudebního světa, byla by v muzice spousta prachů pro jiný talentovaný muzikanty. Ale teď, když se celý svět chytil hologramu, už nebudou předstírat, že mrtvé ikony jsou mrtvé a budou je nadále opakovaně zvěčňovat a pak se pravděpodobně rozhodnou, že nespolehlivost a manýry skutečných muzikálních géniů jsou na obtíž. Budou moct vytáhnout starý koncerty z roku 1974 a objíždět s nimi svět. Je jasný, že lidi by zaplatili míň, ale zase na druhou stranu není potřeba žádný režie ani šestimístný sumy umělcům. Svět živé hudby by se smrkl na pár pojízdných prodavačů s projektorem a pár CD-R v krabici. Už žádné masivní rock and rollové nářezy. Už žádná přesmogovaná prostředí…. Počkejte, to zní sakra blbě…zdržujeme se názoru.

#3 Hudební průmysl by neměla nechat Axla zemřít

Jestli jste jedni z těch hloupějších a naivnějších, co si myslí, že Axl povstane ze svého hadího pokoje na koksu vortex a přiletí jako hlavní hvězda na festival v Rotterdamu, tak jste padlí na hlavu. Ale jestli bude hudební branže zneužívat metodu hologramu, Axl už nebude ani muset předstírat, že přemýšlí o tom, že se na akci ukáže. Myslete na chudáka Axla. Tenhle chlapík používá iluzi hologramu ke své vlastní iluzi fungujícího zpěváka a k té nejriskantnější lži – že má v rukách svůj život. Kdyby mu to hudební bossové vzali, zanedlouho by zaklepal rock and rollovými bačkorami.

#4 Hudební průmysl by neměla zachovávat jen umělce na vrcholu

S technologií hologramu můžeš mít na dosah ruky ty největší hudební hvězdy kdykoli a navždy, ale je to něco, co fakt chcete? Je to něco, co vám bude stačit pro vaše hudební potěšení? Pamatujte si, že smrt je součástí života. Je důležité pro umělce zemřít, jinak na všechny hudební skupiny budete vyvíjet nátlak, aby hrály perfektně a bez chyby přes 30 let, a každý přeci ví, že jsou tady jenom jedny Red Hot Chilli Peppers.

#5 Hudební průmysl by neměl nechat handrkující se umělce konat holografická shledání

Nejde jen o umělci, kteří jsou už dávno pohřbení, a které můžeme dostat zpátky na pódium, jde i o umělce, kteří nedokážou zakopat svou hudební sekyru. Není pochyb, že ti méně talentovaní z dua se budou snažit vytřískat miliony bez toho, aby se dohadovali s obtížným bývalým členem. Kdyby měli všichni Carlové Batatové tohohle světa dovoleno, aby to bylo podle nich, většina hudebních zážitků by byla sladkých jako Dirty Pretty Things než nářezových jako The Liberties. #6 Hudební průmysl by nám určitě neměl bránit ve špatném rappovaní na mejdanech

Jste na mejdanu a někdo pustí vypalovačku “Juicy” od Biggie. Je to sice hitovka, ale někdo by to měl ještě doladit svým hlasem, aby se to rozjelo. Je to jako vždycky na vás, ale jestli se hudební bossové tam nahoře rozhodnou produkovat a propagovat domácí hologramovou technologii, tak byste si klidně mohli stvořit Biggieho v kuchyni, což by stálo opravdu za starou belu, protože každý přeci ví, že deset opilých kámošů, kteří řvou mimo rytmus a snažně rappujou, je to nejlepší z každého večírku.

#7 Hudební průmysl by neměl zapomínat na fanynky

Nazdárek fanynky, už vás nebaví čekat v zimě na D’Angela, než dokončí svoje šesté sólo? Přemýšlíte o tom, že vás pravděpodobně opět vochčije a pošle za vámi svého neznámého asistenta? Nebojte se, můžete se něco naučit od pár milionů ošklivějších lidí na zeměkouli a objevit virtuální sex, který muže být stejně dobrý jako ten opravdový. Vážně.

Ale my normální lidi víme, že virtuální sex tak dobrý není, a je snad nad slunce jasné, že opíchat hologram prostě nelze. A protože nová muzika se tvoří z důvodu balení novejch koček, tak je tohle asi ten poslední hřebík zatlučený do rakve nové hudby.

#8 Hudební průmysl by neměl nechat Charima Vacuuma stát se bohy pódií

Už jste někdy slyšeli šíleně medializovanou americkou skupinu, která zní úžasně na nahrávce, ale na pódiu vypadají jako parta volů, která dělá zjevně někde v kanceláři a nemá ponětí o opravdové muzice? Je to příšerné zklamání, s kterým budou sympatizovat hlavně čtenáři Pitchforku. Ale se zázrakem hologramu, nebude už Marcus Mumford muset vypadat jako inspektor na školení. Bude moct vypadat jako Perry Farrell v roce 1987, nebo jako Perry Farrell dneska, jestli tedy chce lidi opravdu vystrašit. Myslíte, že tohle je správný? Tak se mýlíte. Protože ta skutečnost, že vypadá jak kretén, je jediný důvod, který Mumforda drží dost daleko od celosvětové dominace, po který touží.

#9 Hudební průmysl musí myslet na drogový průmysl

Všimli jste si už někdy, že na větších akcích a menších festivalech vás udělají drogy mnohem šťastnějšími? Není to jenom dojezd, který vám dodává panické záchvaty a trvá o dost déle se z něj vzpamatovat během pracovního týdne. Drogy jsou opravdu kvalitnější na středně velkých koncertech a akcích. Proč? Protože dealeři přinesou to nejlepší, co mají pro muzikanty, a když už mají dost, pouštějí zbytky toho nejlepšího zboží mezi fanoušky jako hlen po stranách nosní dutiny.(Nevážím si faktu, že pravděpodobně znáte nejméně pět djů/hudebníků/zpěváků/rockerů dobře informovaných o drogovém průmyslu schopných vám sehnat cokoli. A pokud neznáte, tak proč? Každý je dneska v branži. Všichni mají hologramy. Do hajzlu s tím.)

Ale stejně, muzikanti cestující po koncertech jsou továrnou na prachy, Pěkně čichaj, tahaj a polykaj a brzy se vrátí jako spokojený zákazník. Když je produkt výborné kvality, muzikanti se brzy vrátí a s nimi miliony kámošů a fanynek, kteří kvalitu produktu doporučí dál. Hologramy se nemůžou zkouřit a přirozeně, kdyby se začaly mezi sebou množit, tak by se věci kouzelně dosraly.

#10 Hudební průmysl si musí pamatovat, že hologramy nemají žádné pocity

Zapomeňte na slzy v dešti, spíš to jsou slzy v chcankách. Sní snad androidi o tom, že je někdo trefí chcankama v kelímku od piva do ksichtu? Jasný…nikdo by si nedovolil hodit plnou flašku cůránek po legendě jako Pac, ale neexistuje nic reálnějšího než slabá kapela a zpěvák, který má ksicht politej vašima chcankama. Ale tohle prostě hologramu neuděláte, že ne? Hodili byste to akorát skrz hologramovou mlhu a nikdo by si toho ani nevšiml.