Nic mě v životě nevystresovalo víc než den plný relaxace

Poslední dny slyším lidi neustále mluvit o tom, jak bychom měli víc odpočívat. I kvůli probdělým nocím plným sledování Trumpových kousků a pozvolného úpadku Ameriky se odpočinek od neustálého internetového připojení zařadil mezi důležité části každodenní mentální hygieny. Tato sebereflexe se na mě bohužel příliš nevztahuje.

Nevím, co mě to napadlo, ale s vidinou spasení froté ručníky, obličejovými maskami a esenciálními oleji jsem se rozhodl na jeden den svěřit do rukou věhlasného relaxačního salonu.

Sara Krisher, mentorka a guru relaxačních metod, mi pomohla naplánovat (pozor, ale nepřeplánovat!) můj den plný relaxace. Její nápady a návrhy aktivit mi až bolestně připomínaly všechny ty potrhlý rady a tipy od mamin z internetů.

„Všechno záleží na důkladné přípravě všech detailů dne," radila mi. „Nechcete se přeci unavovat hledáním čistého páru ponožek nebo řešit opravu topení, když máte odpočívat."

Všechny její rady jsem si vzal k srdci, a tak jsem celou noc před svým velkým dnem strávil šůrováním bytu, chystáním oblečení a dalšími činnostmi, které by mi mohly co nejvíc usnadnit mou cestu za odpočinkem. Abych se co nejkvalitněji vyspal a předešel nespavosti či nočním můrám, vypil jsem přírodní relaxant – mix vody a třešňového džusu – a šel jsem na kutě.

Den čirého relaxu započal devátou hodinou ranní, kdy mě probudil budík znějící jako zpěv ptáků místo šíleného troubení klaksonu, se kterým vstávám obvykle.

Podle plánu, který jsem si důkladně vypracoval předchozí noci, přišel čas na patnáctiminutové mazlení s mojí kočkou. Zvedl jsem ji na postel, položila se jako sfinga, jak to kočky dělávají, a mohlo to začít. Docela jednoduchý.

Hned nato jsem si na Youtube vyhledal patnáctiminutové video s tibetskými meditačními mísami, které mě jako zarputilého skeptika a ateistu kupodivu dokázalo zklidnit a přimět ke kontinuálnímu opakování mantry. Je teda dost možný, že to bylo rozespáním, nicméně v momentě svých nejvyšších astrálních vidění typu doktor Strange jako bych nacházel odpověď na otázku života, vesmíru a tak nějak všeho.

Pohodlně jsem se oblékl do předem připraveného outfitu a vyrazil do kuchyně za přípravou svého relaxačního snídaňového menu: ovesných vloček s medem a semínky, banánem a jogurtovým smoothie. Čím dál tím víc jsem nabýval přesvědčení, že tento den změní můj dosavadní život!

Další zajímavou položkou na seznamu byla aktivita, kterou jsem vykonával před několika lety hodně často a vždycky mě hodila do největší pohody – zhulit se a hrát videohry. Na stůl jsem si vyskládal několik odrůd speciálně pěstovaných pro pořádnej chill a s chutí jsem se do toho pustil.

Jak hodiny ubíhaly, přišel čas si něco namalovat. Na paletu jsem si vymačkal akrylový barvy, připravil plátno a za rytmu oblíbeného ambientu se pustil do práce. Na větší hledání inspirace nezbýval čas, a abych vyjádřil své nejniterněji vychillované pocity, pustil jsem se do abstraktního expresionismu hodného národních galerií.

Po výborném obědě jsem s mátovou žvýkačkou v puse pozval na kus řeči svého kamaráda Mika. Mike měl zrovna dovolenou, tak jsem si říkal, že bych ho mohl taky zapojit do svýho relaxačního programu.

Doma jsem si napustil vanu plnou pěny s levandulovým a olivovým olejem a dal si pořádnou koupel. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek o podstatě světa a našich nicotných životů. Zcela vyčerpán udržováním náročného sociálního kontaktu s Mikem jsem se rozhodl pořádně si zdřímnout.

V propasti přicházejících dřímot jsem se propadal stále hlouběji do svých vlastních představ a před očima mi kroužily úryvky nejrůznějších relaxačních videí, tibetských misek a chlupů mé pelichající kočky. Z příjemného spánku mě vytrhla až představa čokoládového dortíku hustě politého tmavě hnědou polevou.

Vydal jsem se do kuchyně, že si jeden takový upeču. Během mixování másla jsem ale omylem vynechal jeden krok, kvůli čemuž se celá tato pekařská eskapáda proměnila v nelidsky frustrující úkol.

Nastal čas na zklidňující dechová cvičení, která jsem si připravil přesně pro takovéto případy. Položil jsem si ruce na břicho a několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. A protože se mě život podle všeho rozhodl ztrestat za všechny moje hříchy, vdechl jsem omylem trochu prášku na pečení a dostal šílenej záchvat kašle. Když se to trochu uklidnilo a já vytahoval upečený dortík z trouby, popálil jsem si ruce.

Po téhle veselé historce jsem si zavolal Uber, aby mě odvezl na lekci jógy. Hluk každodenní bláznivé dopravní špičky jsem přebíjel poslechem gregoriánských chorálů. Samozřejmě jsem přijel pozdě a na recepci nechtěli, abych zaplatil až po lekci.

Lektorka se kupodivu zaměřovala na speciální relaxační techniky, většinu hodiny jsem teda strávil natažený na zádech nebo schoulený v poloze plodu při snižování tepové frekvence blížící se až téměř mému prenatálnímu já.

Abych dosáhl dokonalé blaženosti, rozhodl jsem si po lekci dopřát ještě thajskou masáž, která podle popisu dokonale uvolňuje tělo a svaly a celý předchozí jogínský zážitek ještě umocní. Místo uvolnění jsem se bohužel celou dobu soustředil jenom na to, že můj do puntíku naplánovaný rozvrh přestává sedět, a musím tak vymyslet, jak všechny zbývající relaxační aktivity nahustit do zbytku dne.

Bohužel nezbýval čas ani na plánované kulinářské zázraky v mé pečlivě naklizené kuchyni, zašel jsem tedy do vedlejšího salátového baru a objednal si misku plnou zázraků, jako je arugala, slunečnicová semínka, grep a hromada avokáda. Nasypal jsem to do sebe a tágem se vydal vstříc dalšímu cíli.

Abych dotáhl tuhle nepříliš vychytanou večeři, skočil jsem ještě naproti do večerky a chňapl první flašku vína, která se mi dostala pod ruku. Rozladěnej z nedodržení rozvrhu a z celkové tragikomičnosti svého života a počínající neuhasitelné chuti na chlast jsem tentokrát gregoriánský zpěvy vyměnil za ticho a klid.

Po příchodu domů jsem zjistil, jakej bordel tenhle prokletej relaxační den napáchal po celém bytě. Všude barvy a celá kuchyň zasviněná od mýho pekařskýho extempore. Představa, že to za mě nikdo neuklidí, mě zděsila. Energie a osvícení začalo brát rychle zasvý.

Napustil jsem si horkou vanu plnou mořské soli, všude po koupelně zapálil aromaterapeutické svíčky, zamíchal lžičku aschwagandhy do hrnku teplého mléka, pustil tohle ujetý video s více než 17 miliony zhlédnutí, na obličej si napatlal relaxační pleťovou masku, otevřel knížku a rozvalil se do vany, rozhodnut co nejdůstojněji ukončit tenhle relaxační zázrak.

Bezchybný plán se ovšem záhy proměnil v neuvěřitelné zklamání. Ve snaze zdokumentovat tuhle bizarní situaci jsem uklouzl a celou koupelnu, svůj relaxační drink i otevřenou knížku totálně zlil vodou s mořskou solí…

Relaxace by měla být o svobodě. Svoboda je celkem přirozená věc, nicméně dělat věci podle pevně daného rozvrhu svobodě moc prostor nedává. Každej si to prostě musí zařídit tak, jak mu to vyhovuje. Sice s křížkem po funuse, ale i tak jsem v tuhle zlomovou chvíli odhodil úkoly, který jsem si na sebe sám naložil, a užil si zbytek klidného večera podle svých vlastních představ.

Podle seznamu bych měl usínat u relaxačního filmu. Místo toho jsem se rozhodl vrátit do nejlepšího bodu z celého dne a strávit večer u videoher s plechovkou koly v ruce.