Tar…Feathers využívali imaginární přátelé

Jedna z hlavních bolestných vzpomínek na loňský Creepy Teepee. Abych to vysvětlila - minulý rok v srpnu jsem hned druhej den tohohle skvělýho festivalu padla v našem karavanu podivným druhem vyčerpání a dva dny jsem v něm zůstala. Tudíž jsem přišla o Health, Table nebo Owena Palletta, což pro mě byly hlavní taháky celý akce. A taky jsem samozřejmě prošvihla Tar…Feathers.

Když mi pak všichni vykládali, jak to celý bylo totálně SKVĚLÝ a jaká je škoda, že jsem tyhle šílence ze Švédska neviděla, předstírala jsem, jak je mi to jedno a doma jsem se pak mlátila hlavou o strop. Protože Markus a celá jeho banda s absolutně nádhernejma skandinávskejma jménama jsou SKVĚLÝ. Stačí si poslechnout „Make way for the ocean floor to fall to the surface" (ať žijou krátký názvy cédéček) a ještě se u toho soustředit na texty a jste nevyhnutelně zamilovaný. Takže asi chápete, proč jsem s nima udělala rozhovor.

Vice: Jakej je tvůj oblíbenej zvuk?

Marcus Nyke (Tar…Feathers): Pssst.

Měl jsi někdy imaginární přátele?

Cenil jsem si jejich přátelství. Ale pak jsem dostal pocit, že mě využívaj.

Doopravdy počítáš ovce, když usínáš?

V tuhle chvíli nemám ani matraci, ani topení, spím ve svý bundě, schoulenej na břiše. Takže obvykle přemejšlím o tom, která část těla mě nejvíc bolí… a že jsem se zrovna přestěhoval ze Stockholmu sem do Berlína, kde mrznu ještě víc. Jak ironický.

Jaká nejdivnější věc se ti tenhle tejden stala?

Bylo to včera uprostřed noci, když jsem šel do koupelny. Kvůli svejm záležitostem. Pak sem vypnul světla a odešel. Uslyšel sem za sebou nějakej divnej hluk. Otočil jsem se. Dveře byly zavřený a světla zase svítila. Sevřel jsem pěsti, k smrti vyděšenej, a rozhlížel sem se s jedním ze svejch spolubydlících po nějaký zbrani, připravenej zabít cokoli, co najdu plížit se okolo našeho bytu. Když se dveře konečně otevřely, vyšla Frida-li. Je náměsíčná. Taky s náma bydlí. Takže, tenhle tejden nic extra zvláštního… zatím.

Jaký máte s Tar…Feathers plány?

Nevím co s Tar…Feathers. Budu si muset najít práci, než mi dojdou eura. Kdyby pro mě tady v Berlíně někdo nějakou měl, tak ať se ozve.

Jakou kapelu jsi jako malej poslouchal?

MJ… a pak Nirvanu.

A co bys chtěl bejt v příštím životě? Nebo doufáš, že budeš?

Jeden život je dost.

Tar…Feathers zahrajou 30.září na Párty Václav. Takže všechno je konečně jak má bejt, a já už nikdy nebudu nemocná. A vy byste měli tuhle indie-elektronickou alternativu v NoDu taky zkusit. Prej nebudete litovat.