Posedlost Davida Lynche auty jakožto vražednými nástroji

Asi v půlce Lynchova filmu Zběsilost v srdci si dva hlavní hrdinové filmu, milenci na útěku Sailor (Nicolas Cage) a Lula (Laura Dern) všimnou za zvuku Wicked Game od Chrise Isaaka něčeho neobvyklého: oblečení poházeného na dvouproudé silnici. Oblečení postupně přechází v cestičku, která ze silnice směřuje kamsi do pouště.

Tam stojí mezi keři a cvrlikajícími cvrčky auto převrácené na střechu. Jeho světla ozařují tělo muže ležícího na zádech a obličejem od krve. O chvíli později se z temnoty vynoří žena zmatená tím, co jí na hlavě přivodilo krvavou šmouhu. Všímá si mrtvého muže, stěžuje si na cosi lepkavého ve vlasech, padá, vykašlává krev a umírá. „Umřela přímo před náma," říká Lula: „Proč se jí to stalo, Sailore?"

Proč sakra! Scéna do zbytku filmu nezapadá a nemá žádný další účel kromě toho, že Sailora s Lulou přinutí se zamyslet, jestli to náhodou není špatná předzvěst jejich další cesty. Je ale perfektním příkladem nejen Lynchova režisérského přístupu, který chce rozbít skořápku a zkoumat netušené hrůzy konceptu jménem „Amerika".

Zjišťovat, co se skrývá pod zdánlivě nevinnými normami, se stalo středobodem celé Lynchovy tvorby. Úvodní scéna Modrého sametu je zřejmě tím nejpatrnějším důkazem: kamera nejprve zabírá bílý plot, poté se zaměří na mravence, kteří si pod ním klestí cestu trávou. Není proto divu, že se během celé své kariéry vrací k živné půdě všech vlídných děsů amerického života: automobilu.

Auta jsou pro Lynche více než jen dopravními prostředky. V Modrém sametu představují schránku sadistického psychopata, který bere detektivního nováčka na netušenou jízdu. Ve filmu Lost Highway jsou vyladěnými povozy gangsterů, kteří sestřelují blbečky ze silnice předtím, než všem udělí lekci o tom, jak je důležité přečíst si návod k použití. V Mulholland Drive vystupují v roli deus ex machina pokaždé, když spustí novou událost. V původní sérii Twin Peaks byla vodítka ukrytá v reklamách, v nových dílech vystupuje v úděsné nehodě, od které Richard Horne ujíždí pryč. (Dokonce i ve filmovém debutu Helena v Krabici Lynchovy dcery Jennifer můžeme najít jednu z nechtěně nejvtipnějších scén prchání od nehody, jakou jste kdy ve film u mohli vidět.)

Co tedy Lynche k autům tak táhne? Může v tom být něco osobního. V knize Weirdsville, USA: The Obsessive Universe of David Lynch (Podivínov USA: obsedantní vesmír Davida Lynche) zmiňuje její autor Paul A. Woods scénu z filmu Zběsilost v srdci, která mohla vzniknout na základě „strašlivé dopravní nehody" ve Virginii, která stála Lynchova přítele z dětství život (Je potřeba zmínit, že se tento názor se nedá nijak podložit.) Když své životní zkušenosti zkoncentruje americký režisér do filmu, auta se v něm jednoduše stávají hororovým nástrojem.

Ve Spojených státech jezdí více aut než kdekoli jinde na světě hned z několika důvodů: je tu například spousta lidí a spousta míst, na která se tito lidé chtějí dostat. Podstatnější ale je, že Američané svá auta milují za hranicí pragmatického vztahu. Čistě americké výtvory jako Route 66, rockabilly, autokina, hot rody, NASCAR se zrodily z kulturního zkřížení konzumerismu a „osobní svobody", kterou poskytují. Není náhoda, že o nich Bruce Springsteen zpívá a Jay Leno je sbírá.

Přesto se za elegancí naleštěné káry skrývá nudná a nebezpečná realita spojená se životem v Americe. To zahrnuje nesmyslně dlouhé čekání v kolonách, které u osmdesáti procent Američanů vyvolá alespoň jednou do roka ztrátu nervů za volantem a více než 30 tisíc lidí ročně umírá v dopravních nehodách. Dopravní nehody mají v Americe na svědomí přibližně stejně úmrtí jako zbraně (ačkoliv dvě třetiny z toho jsou sebevraždy). Bouračky jsou nepříjemné a bolestivé zážitky, při kterých se do sebe zaplétá tkáň a kov (Naštěstí pro vás nic neucítíte, pokud budete bourat ve velké rychlosti.).

Zatímco držení zbraně je horké téma, které se hlásí o pozornost médií, kdykoliv se přihodí nějaká větší přestřelka, o neustávajícím tempu automobilových nehod se příliš nemluví. Vnímáme ji jako daň za život v Americe: nutné zlo, které radši vytěsňujeme z podvědomí. Chceme se přes to přenést, protože se to nikdy nezmění.

Proto místo podpory veřejné dopravy nebo požadování více bezpečnostních opatření, která by držela krok s narůstajícími rychlostmi, sedáme dál do našich aut opilí, zhulení nebo s mobilem v ruce a připojujeme se k dalším krabicím z kovu a ozubených koleček. Ani na chvilku se nezamýšlíme nad tím, jak udržet naší jemnou tkáň a křehké kosti v jednom kuse po celou cestu, protože kdybychom nad tím přemýšleli, ani bychom se neodvážili vyjet ze dvora.

Tohle všechno Lynch pochopitelně ví, ať už z vlastní zkušenosti, vnuknutí z meditačních posezení, nebo jen z tlumeného děsu, do kterého se namočíte, když svůj život v trávíte v Americe. Není divu, že je v zahraničí tak populární: je to ten nejlepší filmový průvodce životem v Americe, jakého máme.