Michal Pudelka

Michalovi Pudelkovi je možná jen 21 let, ale i tak už tento mladý fotograf přitahuje hodně pozornosti po celém světě, díky svým nápaditým, myšlenkově bohatým a orgasmickým fotkám. Nezmiňují se o něm jen na blocích jako StyleCaster v Americe – tento slovenský umělec má také svůj vlastní časopis nazvaný Anonym, vycházející po celém světě, který dává prostor stejně talentovaným umělcům v Čechách a na Slovenku.

Pudelka si promluvil s VICE o tom, proč považuje fotografii za nynější novodobé umění a také o tom, co ho motivuje k focení. Tento umělec nám také vysvětlil, jak plánuje opustit Slovensko, protože na něj prý přicházejí depresivní vlny, jak ze Slovenska, tak z České republiky. Pudelkův profil začíná silně přerůstat malá tichá městečka ve východní Evropě…

Ty jsi původně začal se studiem módního návrhářství v Paříži. Do které školy jsi chodil a co tě vedlo k tomu, že jsi přešel na fotografii? Co je na fotografii tak vzrušujícího?
Já jsem chodil do školy Parons Paris a v nultém ročníku jsem si uvědomil, že móda je pro mě moc malá krabice. Já také maluji, mám rád koláž, video a nechci strávit zbytek života jen šitím, ale přesto je móda pořád mojí vášní. Já a moje producentka Katarina Gyuová vyrábíme kostýmy na focení. Beru fotografii jako novodobou malbu. Přemýšlím o každém malém detailu, než to nafotím. Vytvářím si svůj vlastní svět a pokaždé dostávám různé nápady. To je to, co pro mi dělá fotografii zajímavější.

Čtu tady interview, kde jsi řekl, že tě tvůj bratranec inspiroval k lásce k módé. Byly nějaké filmy, které tě taky ovlivnily a vznítily tvůj zájem?
Řekl bych, že mě inspirovalo hodně různých věcí. Vyrůstat na Slovenku může být docela depresivní, takže se rád schovávám v nerealistickém, snivém světě módy. Kult barbíny mě taky inspiroval. Vidím ji jako velice silnou komerční zbraň na manipulaci s mozkem – tímhle způsobem ovlivnila hodně lidí.

Nebojíš se někdy v tak mladém věku fotit? Není toho někdy trochu moc? Je to věk, co tě žene dopředu?
To je dobrá otázka a rád bych na ni znal odpověď, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Prostě tvořím a dělám to, co mi moje instinkty řeknou, ale můj mladý věk mi dodává kuráž to dělat.

Byl jsi na amerických blozích jako třeba StyleCaster, kde tě nazvali dalším velkým fotografem. Jak se tvoje reputace dostala z východní Evropy až do Ameriky?
Stejně jako do Číny, Ruska a zbytku světa. Opravdu pro to nedělám nic zvláštního, chci jen fotit.

Často používáš na focení modelky. Proč upřednostňuješ používat jich několik najednou – má to nějaký metaforický podtext?
Všechny mé fotografii jsou metaforami. Myšlenka za tím je pro mě to nejdůležitější. Pravě teď pracuji na projektu o podobnostech s rozdíly. Nejenom, že používám několik modelek, ale také je stejně oblékám a dávám je do různých situací. Je mnoho společenských skupin, v nichž lidé vypadají stejně nebo se chovají stejně a fascinuje mě, že lidé mají tu potřebu se navzájem tolik podobat.

Ve které publikaci bys chtěl nejraději vidět svoji práci? A kdybys mohl pracovat s jakoukoli modelkou, kdo by to byl?
Největším snem je mi publikace Anonym. A já už pracoval s hodně nádhernýma holkama, takže by nebylo férový říct jenom jednu.

Které návrháře máš rád?
Maisona Martina Margiela, Phoebe Englishovou, Jil Sandersovou, Muglera, Alexandear McQueena.

Já vím, že požíváš analogový foťák, který typ přesně?Jaký byl tvůj první foťák?
Je úplně jedno čím fotíš, důležitý je jak to fotíš. Nejdříve jsem začal s levnýma prázdninovýma foťákama, až pak jsem přešel na analogový.

Četl jsem, že nikdy nepoužíváš Photoshop, je to pravda? Ty barvy, co máji modelky na sobě jsou hodně ostrý v porovnání s pozadím a barevnou skálou. Je skoro neuvěřitelný, že tam není žádná digitální úprava! Potřebuješ se hodně připravovat k takové zručnosti?
Ano, je pravda, že nepoužívám Photoshop. Opravdu nemám rád, jaký to zanechává efekt. Příprava je velice důležitá – nikdy nefotím bez dlouhé přípravy, kde se musím potýkat s kompozicí, barvami, oblečením atd. Před focením si kreslím obrázky.

Nedávno jsi byl na Ibize, na čem jsi pracoval? Na jakých dalších projektech budeš pracovat?
Bylo to pro novou milánskou značku a souhlasil jsem, že o té kampani nebudu mluvit, dokud to nevyjde. Je více projektů než času! Stále pracuju na editorialech a brzy pocestuji do Londýna, kde budu spolupracovat s jedním úžasným talentem, co bude právě promovat na Central Saint Martins, a pak jedu do Barcelony, kde budu vystavovat svou práci na Barcelona Showcase 2012 - mezinárodní výstava stávajících umělců  v Gaudiově architektském pokladu - Casa Batlo. A ještě stále mluvím o spolupráci s Tavi Gevinsovou, ale náš program je těžké skloubit dohromady. A samozřejmě je tu můj milovaný časopis Anonym a mnohem víc.

Kdy jsi vytvořil časopis Anonym? Jaké s ním máš cíle?
Bylo to na jaře 2010, kdy jsem měl nápad vytvořit něco jiného, než produkují masová média, něco bez komerce, co se soustředí na umění. Řekl jsem to pár přátelům a dali jsme to dohromady. Struktura Anonymu je dost jiná a od příštího čísla se připravujeme na velké změny. Hlavní vlastností Anonymu je hledat nové neznámé umělce a prezentovat je tak širší veřejnosti.

Je těžké lítat mezi časopisem a dalšími projekty a focením?
Ano, je to dost těžký a proto jsem se rozhodl od teď fotit hlavně pro Anonym. Samozřejmě pokud dostanu nějaké zajímavé nabídky, zvážím je, ale už jsem jich několik odmítnul.

Popiš svou fotografii třemi slovy.
Ironická, poetická a pojmová.

Tvé modelky se tváří naivně, tajemně, svůdně a to vše najednou. Jak je zrežíruješ, aby udělali tak unikátní a jasné výrazy? Jak to organizuješ, aby vypadaly stejně?
Je to celé připravené a po každé vím, jak by to mělo vypadat, takže modelky to u mě nemají tak těžké.

Říkal jsi, že se budeš brzy stěhovat do Berlína. Proč se stěhuješ? Nemyslíš si, že stěhovat se do většího kulturního dění, ovlivní tvůj výrazný výhodo-evropský fotografický styl?
Měním místo, protože se tady nemůžu projít po ulici bez hrozných pohledů. Cítím depresivní vlny kolem těchto zemí (Slovenko a Česká republika) a to mě trápí. Přišel jsem sem z Paříže jen pro svého snoubence Davida, ale brzy skončí školu a tak na něj počkám v Berlíně. Nemyslím si, že přestěhováním tam se nějak změní moje práce. Atmosféra, kterou vytvářím je stále se mnou v mojí hlavě.

Myslíš si, že se Praha nebo Brno někdy stanou centrem dění jako Berlín nebo Paříž?
Myslím, že Praha je tomu už hodně blízko, ale pořád je tu v lidských duších jakýsi blok.

Co myslíš, že na své práci můžeš vylepšit?
Opravdu rád bych se zlepšoval s každou fotkou a stával se lepším s každým focením. Vždycky se pokouším o to nejlepší, co umím, ale moje zkušenosti jsou cennější než zlato. Každý den se učím něčemu novému a to mi otevírá nové dimenze.

Kde se vidíš za 5 let?
Kdo ví, můj život mě překvapuje každý den a může velice jednoduše změnit směr.