Chlap, co vypadá jako PSY, vysává bohatý evropský děcka

Loni se můj francouzsko-korejský kámoš jménem Denis Carre vydal na Fashion week do Barcelony, kde si ho všichni pletli s PSY. Jasně, Dennis na sobě měl brýle z klipu Gangnam Style, ale poté, co ten klip viděly dvě miliardy lidí, byste očekávali, že lidé dokáží rozeznat PSY od baculatého Korejce v obleku a s černými brýlemi. Znamená to, že je kult osobnosti opravdu takhle slepý? A vlastně i trochu rasistický? Anebo to bylo tím, že lidi v něm prostě chtěli vidět nejsledovanější ksicht v historii youtube?

Byl jsem tam tehdy s ním a celou tu show fotil. Byl jsem svědkem toho, jak mu majitelé klubů nabízeli balík peněz, aby vystoupil, anebo když mu dealer aut cpal do ruky klíčky od sporťáků jenom proto, že „by to bylo cool vidět ho je řídit“.

O rok později jsme se vrátili na místo činu přesvědčit se, jestli to lidi pořád žerou.

Podle některých sloupků je rozsah našeho kulturního vnímání asi nejpodobnější nekonečné smyčce videí z Vine, na kterých dva kluci hodí nevinný holce koláč do ksichtu – náhlý šok, který střídá co nejrychlejší zapomnění. Tudíž nás napadlo, že je možný, že lidi třeba zapomněli na to, kdo je PSY, a proč je vůbec zajímalo, kdo to je. Abychom jim osvěžili paměť, přivezli jsme spoustu samolepek, triček a tetování na jedno použití s nápisem: „DO ME GANGNAM STYLE.“

Ukázalo se, že to byla ztráta peněz. Lidé si ikony dominující populární kultuře pamatují déle, než jsme čekali.

Jakmile byly přípravy (které zahrnovaly i přesvědčování fashion editorů, aby dali nálepky Gangnam Style na kabelky od Balenciaga) dokončeny, dorazil Dennis v doprovodu blesků z foťáků a těchhle dvou žen, se kterýma pózoval. Všichni si na něj začali ukazovat očividně úplně odvaření z toho, že je PSY s nimi v jedné místnosti.

Ochranka se okamžitě ujala iniciativy a zavedla Denise a modelky do klubu.

Celá ta věc byla tak divně zábavě depresivní. Bylo docela vtipné, že si lidi mysleli, že je Denis PSY, ale na druhou stranu také depresivní, protože jedinou věc, kterou mají ty dva společnosti, že jsou oba Asiati a oba nosí sluneční brýle v místnosti.

Denis byl okamžitě odveden do VIP zóny, kde s ním chtěla spousta lidí pózovat před foťáky a přitom špatně napodobovat Gangnam Style dance. Bylo mi nějak úzko, ale pohled na nádherné lidi, kteří se tak otevřeně ztrapňují, to vyrovnával.

Poznámka: Očividně je nošení slunečních brýlí na party jistej způsob jak si balit holky.

Zatímco byla ochranka zaujatá dělat všem na fotkám parohy, začal tenhle chlápek napravo k našemu stolu objednávat flašky šampaňského.

Tady to začalo být trochu eticky pochybné. Je v pohodě pít chlast, který vám někdo koupí jenom proto, že si myslí, že jste vymyslel tanec, který se tancoval na svatbě jeho strýce? Není lepší se přiznat a koupit si vlastní flašku posh prosecca? Nakonec jsme nic neřekli, protože by pro lidi okolo bylo pravděpodobně ještě víc ponižující, že si spletli náhodného Asiata v obleku s někým, kdo plnil všechny obrazovky poslední rok a půl.

Lidé celou dobu nabízejí Dennisovi šampaňské zadarmo. Evidentně to jde ruku v ruce, když vypadáte jako někdo slavný a jste v okolí opilých lidí. Jeho játra jsou ale tímhle tak zkurvený, že většinou jenom tak stojí, předstírá, že pije a tím uspokojuje touhu opilých lidí po opilé celebritě.

Rozhodli jsme se, že vypadneme z toho klubu. Doslechli jsme se, že někde poblíž hraje Pierre Sarkozy, plavovlasý syn Nicolase. A co je lepší než party set od  potomka světového ex-lídra. Při odchodu si nás fronta lidí, kteří se ještě nedostali dovnitř začala najednou začala divoce fotit, ječet na nás a znovu trapně a nemotorně napodobovat Gangnam style dance.

A tady je Dennis s Pierrem (usměvavý, dlouhovlasý), který byl dost nadšený, že může stát vedle jihokorejské hvězdy.

Nejdivnější bylo, že přesně tohle se událo a nakonec i provalilo minulý rok a internet toho byl plný. Přesto si nikdo nedovolil zpochybnit, že Dennis je skutečně PSY a že vstup do VIP zóny a šampaňské zadarmo si prostě zaslouží.

Pierre v jeden moment začal hrát Gangnam Style a Dennis samozřejmě nemohl chybět na stage se sundaným trikem zatímco si ho všichni mohli několiksetkrát vyfotit a šklebit se na něj. Nedělal přímo ten tanec, spíš jenom tak s přepaženýma rukama naznačoval, že jede na koni. Všichni byli dokonale šťastní, že na něho můžou mířit svými iPhony.

Tohle byl skutečně vrchol večera – plný sál celebritu uctívajících lidí, kteří ve skutečností uctívají člověka, který má s PSY společné jenom oblečení a vzhled.

Nikdy jsem neviděl, aby lidi byli šťastní za tak málo. Vypadalo to jako beatlemánie v roce 1964, akorát s iPhony a řetězy místo košil a vlhkých kalhotek. Možná to bylo chlastem, možná to byla přirozená euforie z toho vidět někoho slavného. Možná už je to vážně dávno, co lidi viděli PSY a možná jsou lidé tak trochu rasističtí.

Co si tak ti lidé ráno myslí, když se podívají na fotky z předchozí noci. Možná, že až vystřízliví  poznají,  že to není on. Možná ne. Ale záleží na tom vůbec? Lidi chtěli vidět celebritu a dostali jí a Dennis zase chlastal jejich šampaňské zadarmo.

A já už se zas těším na další rok, Barcelono.