Jak bude vypadat sex v budoucnosti

"Jaký bude svět, ve kterém se stírá rozdíl mezi internetem a reálným životem? Poznáme, kdo je člověk z masa a kostí a kdo dokonale vytvořený android? A budou si rozumět naši zvířecí a robotičtí mazlíčci?"

I takový otázky si pokládají současný filmy. Před návštěvou zahájení letošního pražskýho Festivalu krátkých filmů jsem nastudovávala jeho program. Záhadně se mi propojily dvě nejvýraznější festivalové sekce, Svět zítřka a Let's Talk About Sex (pozn. tentokrát ne Kevin), tak jsem mě napadlo, jak tyhle dvě věci budou jednou probíhat – sex v budoucnosti. Vypadá to, že spektrum možností rozšíří, bude to ale pro dobro aktu? Uznejte sami.

Nejreálnější se zatím zdají být roboti. Některý z dnešních erotických hraček už jsou elektronický a vlastně i robotický, zároveň se vyvíjí roboti, kteří vypadají čím dál tím víc jako lidi. A třeba v krátkometrážním ON/OFF nebo celovečerním Ex Machina jsou robotické ženy nositelkami docela běžných lidských citů, přičemž Meredith z ON/OFF dokonce vzešla z lidské osoby, její robotická rekonstrukce jí však umožnila v podstatě nesmrtelnost. Takový zobrazení se dá docela snadno rozebrat z feministickýho úhlu – ženy jako robotky můžou vyjadřovat majetnickou sexuální potřebu mužů, která se v současnosti projevuje například u mužů žijících v iluzivním vztahu s nafukovacími pannami. Pak je ale otázkou, jestli je to spíš sexuální deviace nebo fóbie z navazování kontaktu s opravdovými lidmi jako u extrémně nesmělého Larse z filmu Lars a jeho vážná známost. Možnost vlastnit ženu ovladatelnou dle libosti, tichou a neodmlouvající, tvárnou, nastavitelnou a naprogramovatelnou, může být asi výhodou. Taková robotka potom například i uklidí a pravděpodobně se dá nastavit tak, aby dělala jen to, co se vám líbí (až teda na Avu z Ex Machiny).

Další variantou do spektra sexuálních partnerů jsou mimozemšťané. Zde ale vyvstává hned několik problémů. Zaprvé – nevíme, co mimozemské bytosti v posteli vzrušuje (a jestli třeba vůbec ví, co je to postel). Mohlo by to být pro nás nepředstavitelně divný, nechutný, neproveditelný a snad i osudový ve špatným slova smyslu.

Zadruhé – s jistotou se neví, jak vypadají. Pro osoby s vysokýma vizuálníma nárokama na sexuálního partnera, by to nemuselo přinést úplně uspokojivej zážitek. S tím souvisí i potencionální možnost páření se mezi člověkem a mimozemskými organismy. Mohlo by se stát, že neplánovaný těhotenství bude nakonec ještě větší horor, než v současnosti. Představte si ty veliký slizký zelený (nebo jinak barevný) holohlavý děti. Zní to skoro tak neuvěřitelně, jako holky, co tvrdí, že je oplodnil Ježíš nebo hlas z nahrávky - viz. americkej nezávislej snímek Elektrické děti. Existují ale lidé, kteří prý sex s mimozemšťanem už zažili. Kupříkladu s vesmírným plazem. Jsou ochotni na to i přísahat a není jich málo.

Asi nejvíc potěšující možností se stává schopnost klonovat. V případě, že si vyhlídnete nelehko dosažitelného, zadaného člověka, herce nebo jinou osobnost, máte najednou k dispozici jakési klonovací laboratoře, kde jenom odevzdáte DNA vzorek svého platonického "objektu touhy", osoby, co vám dala košem a na počkání (v případě náročnějších požadavků druhej den) si vyzvednete klona, který tu bude jen pro vás. I s klonem se to ale nemusí dopadnout ideálně.

Co když bude mít pořád vlastní hlavu a stejně vám uteče? Co když se úplně nepovede a některé jeho části nebudou plně fungovat? Co když skončí s klonem lásky svého originálu?

V animáku Svět zítřka se díky cestování časem setkává malá Emily se svým klonem. Zjistí tak, že její osudová láska bude taky klon jakýhosi člověka, na kterýho se chodila koukat do muzea, ale protože je kazový, docela brzo umře. Nic moc vyhlídky.

Dnes už plně funkční variantou jsou "brýle" umožňující přenést se na chvíli do virtuální reality, pořád to má ale rezervy a není to zatím interaktivní. Předem vás nastaví roli pro daný lechtivý video. S vyvýjejícíma se technologiema, který využívají 3 a čím dál více D se zdá docela pravděpodobný, že jednoho dne budeme chodit všichni s brýlema, co budou vypadat podobně a snad i líp než google brýle, protože proč se koukat na špinavej a ne vždycky ideální svět, když existuje realita, která vás poslechne na slovo a může vypadat jako v kraťasu Nostalgik nebo přímo jako naše nejrůžovější (případně nejvhlčejší) sny?

Nejpopulárnější se zatím zdá varianta, přenášející uživatele brýlí/promítačky do těla jednoho ze souložící dvojice v porno filmech. Prý to působí dost realisticky. Proč na porno koukat, když může být člověk jeho součástí, že. Skoro nepřetržitý pozitivně laděný tématický úvahy Jasona Silvy mě fakt baví, i když tak půlku z toho vůbec nestíhám. Doporučuju sledovat ho na Facebooku.

Tak co, myslíte, že zvítězí tradice? Těžko říct, jestli v budoucnosti bude vůbec existovat člověk, jako ho známe teď. Se vším tím chtíčem, pudama a potřebama, který nám to dnes a denně komplikujou.