Inkasovaná žlutá karta je nepříjemnou, ale nezbytnou záležitostí. Nebýt tohoto zářivého kusu kartonu, fotbalisté by se zajisté začali chovat jako zvířata. Ačkoliv se zdá, že chladila horkokrevné hráče na pažitu odjakživa, není tomu tak. Za jejím objevem stojí legendární anglický učitel, voják a hlavně fotbalový rozhodčí Kenneth George "Ken" Aston. Člověk, který měl tu smůlu pískat jeden z nejnaprasenějších zápasů historie a to „Bitvu o Santiago“ v roce 1962.
Toto finále světového šampionátu mezi Itálií a Chile bylo velmi zajímavou přehlídkou toho, jak se fotbal dělat nemá: první faul přišel dvanáct sekund po výkopu, musela zasahovat policie, došlo ke spršce plivanců, úderů, kopaček do hlav a lámání nosů. Zkrátka jeden z nejdebilnějších matchů všech dob. Není se čemu divit, že právě Ken Aston přišel s celou řadou inovací pravidel, mezi nimiž je i kartový systém trestů, jak ho známe dnes.Náš rozhodčí údajně čekal na semaforu, když ho napadlo, že podobný systém (žlutá-pozor, červená-stop) by mohl efektivně překonávat jazykové bariéry a být univerzálně srozumitelný hráčům ze všech koutů planety. Netrvalo dlouho a nápad byl uveden do praxe na světovém šampionátu roku 1970.Od té doby jsou karty nalepené na kopanou stejně jako leukoplasti na zničené palce a nárty samotných hráčů. Jedna dvě karty za zápas je ještě normální stav (odmlouvání, simulování a jiné taškařice tomu značně napomáhají), ale co když se jich za jeden zápas sejde třináct?
Asi nejznámějším příkladem je finále poměrně nedávného MS v Jihoafrické republice, kde za přiblblého kraválu tisíců vuvuzel porazilo Španělsko Holanďany v nervy drásajícím prodloužení 0:1. Jednalo se o poměrně frustrující hru a to pro obě strany. Ačkoliv se španělský tým od počátku zdál lepší a prakticky celý první poločas tlačil na svého oponenta, šance a standardní situace zůstávaly nevyužity. Narůstající napětí pochopitelně vedlo k frustraci hráčů, a tak rozhodčí Webb za první poločas rozdal již 5 karet. V druhém poločase mělo Španělsko stále navrch, ale stále nic. I Nizozemci měli své šance a to velmi těsné, nicméně stále nic. Finálový zápas tak opět po čtyřech letech šel do prodloužení, kde Iniesta ve 116. minutě konečně protlačil míč kolem holandského brankáře Stekelenburga do sítě. Tomu dost napomohla i druhá žlutá pro Johna Heitinga ve 110. minutě, která výrazně oslabila nizozemský tým. Výsledné skóre? 1 gól, 13 žlutých a jedno vyřazení.Zajímavou ukázkou karetního umu je i letošní zápas Granady s Valencií, kde z valencijské sestavy zůstali žluté barvy zproštěni pouze brankář Vicente Guaita a podhrot Jonas Goncalves. Všichni ostatní, tj. 9 hráčů (!), tak dostali výstrahu, aniž by kdokoliv z nich byl vyloučen. Tento fakt dělá z utkání jeden z nejojedinělejších zápasů fotbalové historie. Valencie je ostatně karetními tresty proslulá – jako první tým v historii překročila počet 3000 přiřknutých žluťásků. A to je slušné číslo! Zbylými čtyřmi esy do počtu pak byl obdarován tým Granady. Svůj podíl na tomto zápase ale nepochybně měl i rozhodčí Eduardo Iturralde González, který byl mariášnickým umem přímo proslulý a na sklonku své kariéry obhajoval post rozhodčího s nejvíce rozdanými kartami.
Reklama