Mít vlastní záhonek v centru Prahy. Zní to dobře?

Koho nebude bavit pěstování zeleniny, může si za mírný poplatek vystřelit z gardenkavárníka.

|
24 květen 2012, 3:30pm


Bioarchitekt Matěj Petránek & Gardenkavárník Jirka Novák

Na místě, kde kdysi stávalo bio Grand Europa a kde se scházeli dospělí a rodinky s dětmi, to opět žije a opět je to bio. Tentokrát ale jinak. Mladý architekt Matěj Petránek se rozhodl do nynějšího dvora v centru Holešovic zasadit první komunitní městskou zahradu. Projekt se jmenuje Prazelenina.cz. Podobně jako v jiných světových metropolích si můžete konečně i u nás pronajmout vlastní záhonek a chodit sem klidně i šest dní v týdnu ukájet své pěstitelské choutky.


K tomu všemu vyrostla přímo u záhonků unikátní světová atrakce: zahradní kavárna na kolečkách, kde si za mírný poplatek zase můžete vystřelit z kultovního gardenkavárníka Jirky Nováka. Náš rozhovor se rozvíjel v rurálně-lyrické atmosféře: mladé maminky za okolního pobíhání dětí přehazovaly lopatami hlínu, zatímco mladí otcové ze stupínku zahradní kavárny s únětickou dvanáctkou v dlaních přísně přehlížejí terén. Rotoped v rohu kavárny je stále volný.

Matěji, kdo, kromě tebe, připravil půdu pro celý projekt?
Matěj Petránek: Myslím, že nikdo další není. Mám přátele, kteří mi pomáhali s webovými stránkami a grafickou podobou projektu, ale jinak to mám na svědomí já. Zatím tu větší kolektiv není, ale já upřímně doufám, že to lidé vezmou za své, a že se z toho stane komunitní zahrada.

Odkud vyklíčila inspirace?
Ta úplně prvotní inspirace se objevila ve chvíli, kdy jsem si prohlížel fotky z Helsinek, kde jsem ten koncept poznal. Tam ale nebyl v podobě, v jaké ho tady máme my. Tam se jednalo o partu přátel, kteří si pronajali část půdy města, část země v přístavu, kde je dneska všude beton a čeká to na nějakou výstavbu. Udělali si tam takovou soukromou zahrádku. Když jsem tu problematiku začal studovat trochu hlouběji, zjistil jsem, že je to opravdu celosvětový fenomén, který se rozvíjí hlavně ve světových metropolích jako je Berlín, Kodaň, Londýn, Paříž, New York, Sydney. Všechna tato města a jejich obyvatelé mají tu potřebu déle než my. Na našich webových stránkách www.prazelenina.cz jsou na tyto projekty odkazy.

Proč ses rozhodl zapustit kořeny v Holešovicích?
Protože žiju na Letné a v Holešovicích pracuju. Mám Holešovice rád, mají úžasný genius loci. Je to dynamicky se rozvíjející čtvrť s velkým potenciálem. A taky protože se mi tady podařilo najít místo a už jsem nemusel hledat jinde.

Přiživilo projekt i město?
No, on ten projekt vznikal tak trošku překotně, byl šitej horkou jehlou, neměli jsme moc času. Já jsem se snažil oslovit městskou část Prahy 7. Hovořil jsem tam s několika lidmi, ale velmi záhy jsem pochopil, že by to bylo na dlouho, že bych ten projekt vůbec nebyl schopen realizovat letos. Nakonec jsem se obrátil do soukromé sféry. Nicméně doufám, že se do toho město zapojí třeba v následujících letech, protože si myslím, že je důležitý, aby takovéhle projekty vznikaly pod záštitou městské části.

Kdo jsou novodobí zahrádkáři?
My se postupně teprve seznamujeme. Většinou jsou to lidé ze sousedství, rezidenti z Holešovic. Mám tady pár přátel a určitě jsou mezi námi lidé, kteří sem přijeli i z ostatních částí Prahy, z Libně, ze Žižkova atd. Je jim převážně mezi třicíti a padesáti. Je pravdou, že je mezi nimi dost cizinců, možná z toho důvodu, že už to znají z míst, kde žili předtím – v Německu, ve Francii, v Americe a jinde je to samozřejmě běžnější než u nás. Když sem přišli nebo se o tom doslechli cizinci, byli rádi, protože to znali z domova a chtěli se do toho zapojit i tady.


Malí a velcí pěstitelé

Jaká je vytíženost záhonků?
V současné době jsme se zastavili na stovce. Protože jsme koupili jenom sto pytlů. Ale dalších dvacet pytlů přiobjednáme, protože poptávka stále je. Tím asi skončíme, protože ty prostory jsou už trošku stísněný. Bohužel můžeme využívat menší část pozemků, než jsme původně zamýšleli. Takže ta kapacita bude omezená plus minus sto dvaceti metry čtverečními, což se rovná sto dvaceti pytlům.

Nejpěstovanější plodina?
V tuto chvíli si myslím, že saláty. Určitě se mnoho pěstitelů snaží o rajčata, snaží se o dýně a spousta lidí pěstuje bylinky do kuchyně na vaření.

Máš tady svůj záhonek?
Mám tady dva záhonky. A další dva spravuju a opečovávám své rodině.

Co opečováváš v záhoncích?
V současnosti jedu hodně v salátech a až mi odrostou, pojedu v dýních, protože to mám rád a protože je to plodina, která nepotřebuje extra velkou péči a to mi vyhovuje.

Jirko, zasadil jsi kavárnu přímo u záhonků?
Jirka Novák: Idea byla taková, že zahrádka se musí zalejvat ze všech stran. Ne, vážně, Matěj mě znal z mé vršovické kavárny Na cestě. Oslovil mě a mně se ten projekt líbil. Tak jsme začali hledat něco na kolečkách – maringotku, která se bude otevírat ze strany, abychom ji nemuseli upravovat. Shodou okolností se objevila jedna na prodej v jižních Čechách. Tak jsme tu bývalou pouťovou střelnici převezli do Prahy. Což bylo celkem zábavný, protože se musela přivézt kamionem, pověsit na jeřáb, takže tady visela sedm metrů ve vzduchu a pak jsme ji sem umístili. Zahradní kavárna by to tady měla více oživit. Plánujeme dětský koutek, aby se rodiny nemuseli drolit kvůli dětskému hřišti, pískovišti, kvůli pivu. Plánujeme živou programovou náplň: muziku, promítání, malou galerii, loutkové divadlo pro děti a další aktivity. Program bude probíhat v podvečerních hodinách. Určitě ne večer, abychom nenarušovali klid a sousedské vztahy.

A jak se daří pěstovat sousedské vztahy?
MP: Sousedé, co žijí v domech kolem, si na to zvykají. My tady negenerujeme žádný velký hluk a nepořádek, takže si myslím, že to všichni chápou jako něco zajímavýho a milýho.

Chystáte se rozrůst i do jiných městských obvodů a měst?
MP: My máme teď dost starostí s tím, abychom dostáli slibům, které jsme dali sobě i jiným, aby to fungovalo, jak to fungovat má, aby se to nějak uživilo, abychom to nemuseli úplně dotovat ze svejch peněz. Máme tady nájem, který sice není v komerční výši, ale je pořád docela vysokej a vstupní náklady taky nebyly malý. Máme před sebou pět šest měsíců. Uvidíme, s jakým ohlasem se to setká. Vyžaduje to spoustu času, píle a peněz. Asi by se muselo něco pohnout v lidech a v zastupitelích městských části, ale určitě to není možný utáhnout v jednom člověku, ani v pěti lidech. Věříme, že se tady časem vygeneruje větší skupinka lidí, která bude mít ambice do příštích let něco společně dál dělat. Samozřejmě, kdyby si podobnou zahrádku udělali nadšenci ve své městské čtvrti, bylo by to nejlepší. To považuju za svůj cíl. Abychom v těch lidech něco otevřeli a oni dál pokračovali.

Jsi vystudovaný architekt. Sklidil jsi u svých kolegů nějaký ohlas? Plánují třeba podobný projekt?
MP: Je pravdou, že tento projekt má mnoho společného s architekturou ve veřejném prostoru. Co se týká mých kolegů a přátel z oboru, zatím nevím, že by plánovali něco podobného. Mí kolegové často budujou kariéru. Já to zatím dělám trošku jinak. Tak uvidím, jestli to byla správná cesta.


Gardenkavárník má stále nabito

Fotky: Dan Bek