Pohled do soukromých prostor mladých dívek a žen z celého světa

Fotografka ve svém projektu představuje ženy ze Středního východu a Spojených států, které se nechaly vyfotit na nejzranitelnějším místě, tedy u sebe v ložnici, a na dalších posvátných osobních místech. „Fakt, že jsem žena, určuje moji práci,“ myslí si Matar. „Jako žena fotím ženy. Nedochází tam tak k tomu, že by se dívky cítily objektivizovány, alespoň doufám.“ Matar představuje svou práci po celém světě, tento rok měla však první výstavu v muzeu. Exhibice V její představě zahrnující čtyři fotografické projekty byla k vidění v Amon Carter Museum of American Art v Texasu do poloviny ledna letošního roku.

Matar ale nezačala fotit ženy z vyloženě feministického pohledu hned od začátku. Dovedly ji k tomu její vlastní zážitky. Když dospěly její dcery a sama na sobě zaznamenala známky stárnutí, začala přemýšlet nad tím, jak tento proces prožívají další dívky a ženy. „Svým způsobem vyprávím vlastní příběh a příběhy mých dcer a dalších dívek a žen, které fotím.“

Projekt Dívka a její pokoj umožnil mladým ženám ukázat samy sebe ve svých ložnicích. Nejdříve se mělo fotit jen ve Spojených státech, ale Matar rychle zaznamenala, že ve všech mladých ženách, které fotila, viděla sebe a své libanonsko-palestinské kořeny. „Cítila jsem, že o příběhu žen ze Středního východu se dost nemluvilo, a když už, tak jen velmi specifickým stylem. Především na západě, kde žiju,“ svěřuje se fotografka z Bostonu. „(Vyprávění) měla vždy sklon soustředit se na utiskované ženy nebo vznikaly průpovídky typu ,ach můj bože, ona má na sobě roucho‘, přičemž žena z Blízkého východu toho může nabídnout mnohem víc.“

Jsem Libanonka i Palestinka, žila jsem v Americe, udělala si vysokou školu, vdala jsem se, našla si práci, pořídila si děti, a fakt, že celé tohle škatulkování ,těch ostatních‘ existovalo… Najednou jsem si řekla: ,Jsem jednou z těch ostatních? Ale jsem tady,‘“ vysvětluje. Příběhy, se kterými se setkávala, ji už unavovaly, a tak se rozhodla k fotografiím z Ameriky přidat i mladé ženy ze Středního východu a ukázat tak, že lidé z těchto zemí jsou si podobní. „Myslím, že je důležité nezapomínat na to, že v těchto zemích žijí obyčejní lidé, obyčejné ženy a obyčejné děti a všichni dělají to stejné, co lidé v Americe. To je pro mě významný aspekt znázornění,“ svěřuje se.

Dívka a její pokoj zplodila několik dalších projektů jako například L’Enfant Femme, v němž nafotila dívky ve věku 9–13 let, Ona, kde představuje dvacetileté ženy a zaměřuje se na tělesnou stránku a prostředí, Nevyřčené konverzace, které prezentují náctileté dívky a jejich matky, Starší ženy s fotografiemi žen středního věku atd. Každá série fotografií odráží to, kde se zrovna ona a její dcera v životě nacházejí.

Matary práce by zřejmě neměla stejné výsledky, kdyby fotografie pořizoval muž. „V prvé řadě by v palestinském uprchlickém táboře muž nebyl v jedné místnosti s kojící ženou,“ objasňuje Matar. Podobně Matar jednou zkoušela fotografovat mladé muže pro její projekt Pokoj, ale tahle zkušenost nebyla příliš příjemná. „Myslím, že žena dokáže chápat druhou ženu více, než by to zvládl muž,“ dodává. „Naše ženskost nás nějakým způsobem spojuje.“

Článek původně vyšel na VICE US.