Mé dítě je emo – jak reagovat?

Navštívili jsme za vás tiskovou konferenci s názvem Pravda o emo. Ne, tentokrát si výjimečně neděláme srandu. Taková tiskovka skutečně proběhla a pracovníci Pražské vysoké školy psychosociálních studií na ní prezentovali závěry svého kvalitativního výzkumu. Na dychtivé otázky redaktorek časopisů Děti a my, Ona DNES nebo Kůň, přítel člověka trpělivě odpovídali PhDr. Martin Kuška, PhD., Ing. Radek Trnka, PhD. a Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.

Jak se vyslovují sami příslušníci této subkultury? Emo nebo ímou?

PhDr. Martin Kuška, PhD.: Důsledně emo.

Proč jste se věnovali zrovna subkultuře emo a ne nějaké jiné?

Ing. Radek Trnka, PhD.: To si pamatuju naprosto přesně. Bylo to v hotelovém pokoji v Oslo. Dívali jsme se z okna a vtom se před námi objevil vynašeč košů, který před sebou tlačil přesně ten dvoukolák, na který se v Rychlých šípech házeli mrví psi a kočky. Ten člověk byl celý v černém. My jsme se na sebe jen dlouze zadívali a najednou jsme věděli.

PhDr. Martin Kuška, PhD.: Taky to souviselo s tím, že obraz subkultury emo ve společnosti je značně zkreslený. Na internetu například kolují pravidla emo, která jsou velmi drastická, můžeme říci prosycená krví. Tato pravidla jsou však podvrh a byla evidentně vydána s cílem tuto skupinu zdiskreditovat. Právě proto jsme se rozhodli, že s výsledky našeho výzkumu, které byly původně určeny pro odborný tisk, seznámíme i širokou veřejnost.

Takže není pravda, že emo je člověk, který se při každé příležitosti rozpláče a podřezává si žíly?

Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.: Nikoli. V užívání drog, psychopatologie a patologickém sebepoškozování neexistuje statistický rozdíl mezi příslušníky subkultury emo a většinovou společností.

Jak jste se k příslušníkům emo subkultury dostali a jak jste získali jejich důvěru?

PhDr. Martin Kuška, PhD.: Děkuji za tuto otázku, pochlubíme se. Nejdřív se nám moc nedařilo. Často jsme si připadali jako Milan Šteindler ve filmu Vrať se do hrobu! Ale postupně jsme přes facebook a internetová fóra získali první kontakty a na ně se pak nabalili další příslušníci subkultury.

Ing. Radek Trnka, PhD.: Ještě bych doplnil, že kromě rozhovorů s emaři jsme dělali i pozorování na jejich akcích a koncertech. Pochopitelně nás zajímalo i sebepoškozování, které je u nich hodně rozšířené. Napřed jsme si říkali, že kdybychom se převlékli za emaře, vyvolalo by to v našich respondentech takovou skepsi, že by určitě k nějakému sebepoškozování došlo. Ale pak jsme si uvědomili, že je to neetické z hlediska přístupu výzkumníka ke zkoumanému vzorku a vzdali jsme to. Nedal jsem si ani to vyteklé oko, které se mi fakt líbilo.

Ale váš kolega před chvílí říkal o sebepoškozování něco úplně jiného.

Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.: Ano, máte pravdu. To ale souvisí s důležitým rozdílem uvnitř subkultury emo. Na jedné straně stojí pozéři, kteří berou sebepoškozování jako módu čistě na efekt. Zatímco ti, kterým říkáme praváci, nepokládají sebepoškozování za součást emo a často se od něj dokonce distancují. U nich to souvisí čistě s vnitřními pocity a aktuálním průchodem emocí, které se zrovna derou na povrch.

Když mám ve třídě 30 žáků, dalo by se odhadnout, kolik z nich bude emo?

Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.: Řekněte, v které geografické oblasti, a my vám možná odpovíme. Zjistili jsme, že větší výskyt emo je například v satelitní zástavbě na jihu Prahy. Ale není to žádné pravidlo.

Moje dcera chodí do deváté třídy a má ve škole tři emáky. Každé pondělí se pořežou. Proč zrovna každé pondělí?

Ing. Radek Trnka, PhD.: To souvisí s tím, že praví vyznavači emo si vytvářejí vlastní mystiku a pondělí je ve staré mytologii den, který je zasvěcen Mefistofelovi.

Takže říkáte, že tihle jsou praví?

Ing. Radek Trnka, PhD.: Ano, to vypadá na praváky.

A to znamená, že jejich vůdce je Mefistofeles?

Ing. Radek Trnka, PhD.: Pozor, to není jejich vůdce. Jde o to, že praváci si vytvářejí vlastní formu mystiky. Experimentují s černou magií, často se opírají například o starý Egypt a jeho symboliku. Měli jsme například jednoho respondenta, který skutečně velmi vážně počítal se sebevraždou a zkoušel přechody do astrálních životů, kdy duše opouští tělo. Je to velmi hluboká forma meditace a jeho kamarádovi se ji prý podařilo navodit tak dokonale, že se probudil až v pohřebním voze.

PhDr. Martin Kuška, PhD.: Závěrem bych chtěl ještě všechny přítomné poprosit. Je tady celá řada časopisů, které přijdou do rukou dětem, a tak bych rád apeloval na to, aby toto zvlášť zajímavé téma přefiltrovali čtenářům velmi citlivě.

Ing. Radek Trnka, PhD.: Jinak bychom tu měli ještě jednu veselou historku z natáčení. Je známo, že například pankáči emaře nemají moc v lásce. Tak se jednou stalo, že jednoho emaře přepadla skupina pankáčů a místo patky mu vystříhali na hlavě číro.

Já jsem zase nedávno na Nově viděla zprávu o tom, jak dva emaři v Petrohradě zabili 17letou gothičku. Nejdřív ji utopili ve vaně, pak rozčtvrtili, a nakonec snědli. Je to normální?

Ing. Radek Trnka, PhD.: To jsme vám neřekli, že si emaři pečou malé děti? A nejradši mají černoušky. Ti jsou křupavější.