Tento příběh je více než 5 let.
cestování

Báje a mýty finských maloměst

Jak dnes v lidech rezonuje nejslavnější finský epos?

by Caisa Ederyd
26 červen 2014, 1:00pm

V roce 1835 finský jazykovědec Elias Lönnrot publikoval Kalevalu – sbírku tradiční epické poezie, která je ve Finsku a považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl všech dob. Myslím, že by se dalo říct, že pro Finsko Kalevala znamená to, co Ilias a Odysea pro zbytek světa. 

Aby prozkoumali dávnou mytologii prostřednictvím současné fotografie, se pět fotografů vydalo na cestu do Kainuu v severovýchodním Finsku, tedy do místa, kde Kalevala vznikala. Zavolal jsem Aapovi, jednomu z kluků, kteří na projektu pracovali, abych si s ním o tom projektu popovídal.

VICE: Ahoj Aapo. Řekni mi, proč jste se zajímali o Kalevalu?

Aapo Huhta: Znáš řeckou mytologii, ne? Kalavela je její finská verze. Je to sbírka povídek z dávné doby. Vypráví se v ní folklórní příběhy o počátku světa a další důležité věci. 

Jeden člověk posbíral tyto příběhy v oblasti Kainuu a náš projekt je na tom založen. V těchto dnech se hodně mění způsob života ve městě a na venkově. V Helsinkách žijeme rutinou a na venkově jde život spíš pozpátku. Měli jsme tenhle koncept v hlavě, zatímco jsme prozkoumávali finské báje. Ale vůbec jsme to nebrali jako dokumentární práci. Částečně je to o naší společné zkušenosti z Kanuii, ale zároveň měl každý z nás svobodu prozkoumat to místo vlastním způsobem. 

foto: Maria Gallen-Kallela

Učí se tahle finská mytologie u vás na školách?

Ano, všichni aspoň trochu znají tyto příběhy ze školy. Ale obecně se s nimi lidé moc neztotožňují. Mám teď na mysli, že osobně je třeba znám ze školy, ale dozvěděl jsem se o nich něco víc až díky tomuhle projektu.

Co se teď děje v oblasti Kanuui?

Myslím, že to samé co se děje ve Finsku a Švédsku – že se lidé stěhují pryč z venkova. Není tam už tolik mladých lidí, co by tam žilo. Staří lidé zůstávají, ale bohužel tam pro ně nezbylo moc sociálních služeb. 

foto: Helen Korpak

Ale ve vašich fotosériích najdeme poměrně mnoho mladých lidí.

Jo, jsou tam nějací. Helen je ta, co nejvíc fotila mladé lidi. Mladí lidé žijící v Helsinkách mají úplně jiný pohled na svět než lidi žijící na severu. Cizí kultury jim třeba přijdou až příliš odlišné. Helen udělala několik makrosnímků věcí souvisejících s LA, s rapem a pop-music, tedy s věcmi, co jsou od Kanui hodně vzdálené, ale i tak je v regionu najdete.

Na jedné fotografii Helen je jeden člověk oblečený celý do amerického jižanského oblečení. To je v Kanuii běžné?

Myslím, že je to spíš o tom, že lidi tam mají podobný způsob života. Musel bych se zeptat Heleny na tu konkrétní fotku, ale řekl bych, že to je odkaz na venkov a symboliku z USA. 

foto: Aapo Huhta

Kdo je ten muž ve vaně?

Ptal jsem se po různých lidech, co všichni z vesnice znají. Slyšel jsem o těchto osamělých starých lidech, co žijí v dřevěných domech bez přístupu k sociálním službám. A najednou jsem jednomu takovému klepal na dveře. Neotevřel mi, tak jsem si na něj vzal od souseda číslo. Zavolal jsem mu a on mi pak ukázal celý svůj dům. Postavil si tam v garáži saunu a tu vanu, tak jsem ho poprosil, jestli bych si ho v ní mohl vyfotit. Byla to pro mě pravá atmosféra Finska. Možná kvůli té sauně, ale taky asi proto, že tam byl sám. 

Napadlo tě, jak lidé, co jsi fotil, vnímají své životy?

Napadá mě fotografie ženy v posteli. Obecně platilo, že všichni, které jsme navštívili, byli rádi, že mají návštěvu. Nestává se tak často, že by přišel cizinec a vyptával se jich na jejich životy, ale všichni byli velmi přátelští. Ta paní byla vlastně manželka toho pána ve vaně. Vypil jsem s nimi tolik kafe! Myslím, že ví, že na jejich život je pohlíženo tak, že je těžký. Sociální média, internet a takové věci není něco,  co by znali a na co by byli zvyklí. Jeden kluk, kterého jsem potkal, sekal dřevo na oheň v kuchyni; to je úplně jiný životní styl, než na jaký jsem zvyklý já. 

Dospěli jste k nějakému závěru o té mytologii? Co nám zbylo z minulosti?

Myslím, že na některých fotografiích vidíte opravdový skandinávský nebo finský způsob života. Už jste slyšeli o dolu Talvivaara?

foto: Juuso Westerlund

Ano, ale zkus to víc rozvést.

V pověrách existuje něco, čemu se říká Sampo, což je něco jako stroj nebo mašina, která produkuje veškeré zboží pro místní obyvatele. Lidé v příběhu blázní po tom stroji, protože ho každý chce mít pro sebe, a proto ho nakonec místní zničí. Jeden z fotografů se rozhodl, že vyfotí Talvivaaru ze současného úhlu pohledu. Dolu se týká spousta problémů životního prostředí, v podstatě ten důl ničí sám sebe. Je to dobrý příklad toho, o co jsme se snažili. Podívat se na to všechno z dnešní perspektivy. Talvivaara je svým způsobem jako Sampo.

Sleduji tuhle talivaarskou katastrofu už nějakou dobu. Nachází se taky v regionu, který jste sledovali?

Ano, chtěli jsme se jenom vyhnout novinářskému přístupu, jako je focení mrtvých ptáků u jezera v blízkosti dolu Talivaara, takže například to, co udělal Juuso bylo, že pořizoval krásné a dramatické fotky oblasti kolem Talvivaara v zimě.

Náš projekt je o hraní si s tradicemi a jejich převedení do současnosti. Jsem opravdu rád z přístupu Juusa, protože nám umožnil o tom problému mluvit, aniž by ho zdůrazňoval nebo příliš zjednodušoval. Také Helena natočila příběh o 15 leté dívce jménem Petra. A v příběhu Kalevaly je hlavni postavou Aino, kterou se snaží staří muži dostat. Takže je to vše o tradičních historkách v současném Finsku.

Juuso Westerlund

Sunrise at Vimpelinlampi
Jussi Särkilahti

A Bubble Hall
Maria Gallen-Kallela

Aapo Huhta

Juuso Westerlund

Juuso Westerlund

Helen Korpak

A Sweating Man
Jussi Särkilahti

Jouni
Maria Gallen-Kallela

Aapo huhta

Teenagers Posing
Jussi Särkilahti

Greyhound
Jussi Särkilahti

Helen Korpak

Helen Korpak

Aapo Huhta

Juuso Westerlund

Boys In Water
Jussi Särkilahti

Helen Korpak

On a School Road
Maria Gallen-Kallela