Reklama
Různě

Průvodce přežitím vážného vztahu ve dvaceti

​Existují dva typy dlouhodobých vztahů. První: jste nejlepší přátelé, kteří si to dokážou udělat navzájem. A druhý: oba dva víte, že jen sledujete toho druhého, jak umírá...

by VICE Staff
10 červen 2016, 7:57am

Existují v podstatě dva typy vážných, dlouhodobých vztahů. První: jste nejlepšími přáteli, kteří si to dokážou udělat navzájem, aniž by jim to přišlo divný. A druhý: oba dva víte, že to, co děláte, je v podstatě jen sledování toho druhého, jak umírá. Jejich vtipkování už vás nebaví; jejich chlastání už není taková sranda jako kdysi; jejich charakter, jak se ukázalo, je dost špatnej. Jste prostě ten pár, kterej naproti sobě sedí v pizzerce u stolu podezřele potichu. A to dítě, který vás přes celou místnost sleduje, z toho jednoho dne vyvodí pádné důvody k trestnímu stíhání.

Ta lepší zpráva je, že rozvodem končí jen 42 procent manželství – důkaz, že spousta párů – a tady dávám do souvislosti tresty a dlouhodobé vztahy – umí své chybování úspěšně napravovat. A to zahřeje u srdíčka, protože jak vás dlouhodobý vztah může testovat, tak vás i odměňuje.

Ale jak poznáte, že to bude fungovat zrovna ve vašem vztahu? Jak může někdo v jednom průvodci pojmenovat všecky trable, který se v tvým hluboce osobním vztahu dějou?

Čtěte dál a zjistíte to.

Hádky

Záležitost hádky spočívá v tom, že většina z nich se zakládá na úplný hovadině, a jde vyřešit celkem snadno. Pokud tě tvá drahá polovička jidášsky nezradila – anebo nezačala topit třeba koťátka –, naprostá většina hádek lze řešit tím, že se zastavíš a řekneš si: Pičuju? Většinou si na to budeš muset odpovědět: Ano, pičuju.

Problém s dospělosti spočívá v tom, že pokud se mýlíš a někdo ti vyčítá, že se mýlíš, oboříš se, protože takovej scénář ti připomíná doby, kdys byl/a malej/á. Ale dítě už nejsi, že? Jsi už dospělák. Vlastníš bezdotykovou kartu. Můžeš si objednat 18 drinků, vykouřit 18 cigaret a odpálit v pokoji klidně 18 dělbuchů, když se ti zamane. Ale nenech pýchu, aby přemohla tvůj rozum: pokud si uvědomíš, že jen pičuješ, prostě se omluv a bude to. Obejde se to aspoň bez bouchání dveřma, slz, rozladění, z kterýho se musíš zas dostávat do normálu, protože bejt nasranej je vlastně strašný nůďo.

Chemie

Chemie ve vztahu je velice nejasný pojem. Co vlastně znamená? Je to jen záležitost technických škol? Pokud máte ale ve vztahu pocit, že v něm chybí chemie, je to nejspíš známka toho, že váš vztah vkročil do nové fáze; z večírků se ztrácíte, abyste si to někde udělali rukou, flirtovali celej den po netu nebo se spolu zbořili levnejma drinkama pokaždý, kdy máte rande. V určitým momentě tyhle kocoviny začnou ovlivňovat tvý kognitivní funkce, bude na to doplácet tvý zaměstnání, bude se volat pohotovost a tvůj šéf ti při prolízání chatem najde stovky případů, kdy píšeš: „Chci se jen přitulit a zapíchat si." Což je v konečným důsledku jen mučivá záležitost pro všecky, kteří s tím maj co do činění.

Vedle radosti, kterou máš z toho, že vídáš svou drahou polovičku, si zároveň všimneš, že ten podivnej strach a smutek jednou vymizí a jiskra se prostě změní v konstantně živený hořící oheň. A to není špatný; nenech se tím otrávit – buď v klidu a bude to znamenat, že ses sžil s něčím, co se dá považovat za smysluplnou součást tvýho vztahu.

Pokud toužíte ale po něčem novým a neznámým, abyste zároveň zachovali jiskru, pak se vraťte k AcneClear, protože jste zcela jistě ještě děti.

Krizový dny

Někdy ti mysl zahalí takový ty strašný sebereflexivní mlhy, který tě donucují přehodnocovat všecko v tvým životě a nutí se ptát mimo jiné sama sebe, jestli je tvůj vztah vůbec dobrej nápad. To je normální. Pokud se někdy sám/a nemáš rád/a, jak se od tebe může očekávat, že budeš mít neustále rád/a někoho, kdo během těch čtyř let neustále prdí pod peřinou?

Ale zase: nezblázni se z toho. Jen tiše čekej, dokud to nepřejde, nebo přinejmenším do doby, kdy budeš schopnej/á se racionálně zamyslet nad tím, co doopravdy chceš, abys v mezičase neudělal/a nějakou hovadinu.

Pokušení

Kolik že ti je, pět? Nedokážeš odolat zakázanýmu ovoci? Prober se. Co nemáš, budeš chtít vždycky, a opilý polibek nestojí za ten pohlcující, celou mysl prostupující pocit viny, kterej se tě nepustí týdny, měsíce, roky nato.

Nezadaní

Někdy se na ně možná zadíváš s touhou a závistí: nevypadají ve své samotě šťastni? Nemaj prostě jen trochu víc volnosti než ty? Frčej na party o šest hodin déle. Jedou s kámošema na trip do Amsterdamu. Na Tinderu si seženou vždycky někoho na sex. Mohou strávit celej víkend ve svý vlastní špíně, zhlédnout všech 1000000 epizod Prostřena po sobě a balit si minijointy. Nikdo je nepřiměje, aby skočili do obchodu. Ani k tomu, aby se ráno osprchovali a nasnídali se.

Nicméně: nezadaní jsou dost nešťastní a rozervaní lidé. To je důvod, proč si na to, že jsou nezadaný, furt stěžujou. A obecně platná pravda je, že všichni ostatní vypadaj šťastně, ale ve skutečnosti to tak není. To je příčina toho, proč svý životy nemáme tak rádi. Ale najít si dobrého/ou partnera/ku ten pocit zmírňuje. To si pamatuj.

Jejich přátelé

Pravidlo zní: jakmile začneš s někým žít, do života ti s ním vstoupí i jeho/její přátelé. Přátelé tvé drahé polovičky z výpravy do hospody na pivo rádi udělají velkou záležitost, aby si tě během toho dobírali a škádlili. Rádi tě vyzpovídaj, aby zjistili, zda jsi pro ně dost dobrá/dobrej. Většinou to jsou pěkný všiváci. Donutěj tě pochybovat nad vším, o čem sis myslel/a, že už o partnerovi víš.

Ale všichni máme špatný kamarády, ne? Všichni mají mezi kamarády nějakou tu primadonku odvedle, kterou moc lidí nemusí. Každej má někoho, kdo neustále mluví. A tohle je tip, proč by ses měl nějak sžít s kamarády svého/své partnera/ky, i kdyby to byla vesměs banda blbců, nikdo není dokonalej a dobrý vkus má jen málokdo.

Je ale důležitý si dát pozor na to, abyste toho druhého nenutili do nějakýho družení s vašimi kámoši, pokud to tedy oba nechcete. Nemusíte jim v hospodě vylejvat srdce. Nechte je bejt. Pokud nejsi maniak, kterej neustále sleduje jejich aktivitu na Facebooku, jejich nezávislost byla to, co tě k nim přitáhlo jako první, ne?

Jejich rodina

Většina lidí si užívá společnost přinejmenším jednoho ze svých rodičů, jakmile se dostane z puberty, takže tě vystaví výzvě se s nimi setkat.

Můžeš se potkat se zakřiknutým tatíkem, který si o tobě dělá závěry na základě tvýho postoje a způsobu, jakým piješ pivo. Potkáš se třeba s poťouchlou mamkou, co vypadá neobyčejně mile, pokud se nevědomky neposadíš na gauč, na kterej se přece nesedá, a ona nezačne ječet.

Ale setkání s rodiči se nemusíš v zásadě moc bát – jsou to jen staří lidi, který bys potkal/a třeba v uzeninách nebo na vlakovým nádraží. Hlavní tip: nestyď se. Poslední, co chtěj, je myslet si, že jejich dítě vstupuje do přinejmenším 20letý smlouvy s nemastnym neslanym nekňubou.

Sex

Pokud nejste jedním z těch uvědomělých párů, kterej pravidelně mechanicky souloží, aby udržel ve vztahu jiskru, skončíte tak, že budete souložit míň než na začátku vztahu. Je to nevyhnutelný, ale nemusí to být nutně pravidlo: pokud máte stále dobrej sex, můžete experimentovat, a v podstatě #hobluje každej, takže trochu zpomalit může bejt i docela fajn.

Pokud sex ale stagnuje, je tu malá rada: mluvte o tom spolu. Řekni třeba: „Chci dělat odvážnější věci," nebo: „Chci, abys mi palcem mačkal/a konečník," nebo: „Bylo by super, kdybychom si to dělali nohou." Jakmile začne být tvůj sex unavenej, asi jste spolu natolik dlouho, že byste už mohli mluvit o těchhle záležitostech otevřeně a upřímně.

Společné bydlení

Tohle některý lidi zbytečně stresuje. Víš, jak jsi trávil/a poslední dva roky přespáváním, zatímco sis ještě platil/a nájem za svůj byt? Jak jste si užili společný vstávání v sobotu a rozházeli peníze na DámeJídlo tak, že ti ani nevadilo, že jste vyhodili pětikilo za dva džusy a pizzu? A jak je nesmyslný si každou hodinu psát, na co se zrovna díváte v televizi?

Lehká pomoc: nastěhujte se k sobě.

Ano, asi to bude zahrnovat mírnou ztrátu soukromí a trochu domácích prací, ale pokud je ten pravej čas, uveď to v realitu: pokud chceš s touhle osobou zůstat, společný bydlení k tomu prostě patří.

Neviditelná čára života

Nacpali jsme si do podvědomí, že žít si po svém je fajn. Ale v konečným důsledku jsi vlastně totální idiot, pokud tak činíš, protože existují vesmírný síly, který určujou, jaký věci by se měly odehrát v kterej čas, pokud si nechceš posrat šťastnej život. A to díky všemu, s čím jsme od malička vyrůstali: komedie, ve kterých hrajou nadržený singles, zoufalci ve vztazích, pasivně agresivní rady, který nám udávaj „10 důvodů, proč bys měl bejt ve svých dvaceti singl"; a pokud jsi žena, neustálé připomínání, že tvoje plodnost a věk jsou nepřímo úměrné.

A tak si neviditelná čára života dělá cestu do tvýho podvědomí: jako náctiletej máš mít vážnej vztah, kterej tě naučí, jak mít sex; ve svých dvaceti máš souložit, jak jen možno; a pak, mezi 26 a 28, máš potkat lásku svýho života, protože chceš vypadat fit i v manželství a být dost mlád, abys později nemusel utrácet svou hubenou výplatu za umělé oplodňování.

Jakmile si dokážeš připustit tikání svých biologických hodin, tím víc otázek si budeš pokládat. Ale nenech se tím pohltit. Pokud máš šťastný vztah ve dvaceti, co je na tom? Když něco nefunguje, bouřit se můžeš ve třiceti, čtyřiceti nebo v padesáti. Vlastně tím, že máš vážnej vztah už od dvaceti, děláš tu nejrozvratnější věc, kterou můžeš.