Generace Z vs. jazyk český

Včerejší bezcílné bloumání internety mi tak trochu vehnalo do očí slzy nostalgie, jelikož mě na chvíli vrátilo do let nekonečné nespravedlnosti, zakončených jednou z nejobtížnějších životních zkoušek; let středoškolských a období maturit.

Já osobně jsem nikdy dobrý student nebyl. Gymnázium jsem technicky vzato prochlastal a profetoval s pocitem křivdy, že jsem se středoškolskými lety nedokázal tak bravurně prošukat, jako někteří mí spolužáci a kamarádi, ale to už trochu odbíhám.

Dost absurdně jsem o pár let poté skončil na pozici středoškolského pedagoga ve dvou nejmenovaných soukromých institucích a mohl tak zmíněné období vidět i z druhé strany katedry, tudíž se (jakožto angličtinář) považuji za vhodného kandidáta na vyjádření se k současné problematice Didaktického testu z českého jazyka.

Včera ještě slavný, dnes již zmizelý blogový příspěvek "Jidáš a maturita", se v kostce vztekal nad tím, že by český člověk, rozený ateista, či podle Halíka "něčista" (v něco věří, i když často neví, co to přesně je), měl disponovat vědomostmi z Bible a znát něco tak absurdního a zbytečného, jako je Jidášovo příjmení.

Já taky Jidášovo příjmení neznám, tudíž jsem se vydal nalézt konkrétní otázku na tuto mysteriózní informaci. Zadání se ve finále ovšem na nic tak bizarního neptalo:

Tak i tak ovšem vzbudilo vlnu nevole a otevřeného "Bible hatingu" mezi maturujícími…

Pokusy o vytvoření nových "meme"…

A znovu otevřelo i problematiku: "Heavy metal a jeho vliv na dnešní mládež"…

Didaktický test z českého jazyka ovšem kromě "Kauzy Jidáš" přinesl ještě jednu, ne-li důležitější kauzu, kterou prozatím nazvěme: "Kauza odpatky"…

Ne, počkat, můžu tuhle kauzu ještě přejmenovat na kauzu: "Úblná píša"? Děkuji.

K poslední kauze úryvku z Poeova Havrana se snad ani vyjadřovat nechci, protože stěžovat si na to, že v testu z českého jazyka a literatury je úryvek z, ehm, literatury, je asi tak stejný terno, jako se divit, že maj v řeznictví maso.

I přes všechny tyto více či méně smutné příklady inteligence dnešní mládeže, bych chtěl ale nakonec říci, že vás mám všechny, i přesto, že jste dementi, rád, a ujistit vás, že to jednou přejde. Jen se podívejte na mě, kam až jsem to dotáhl!

Špatná zpráva je, že tou dobou už tak skvělé pedagogy, jako jsem byl já, pravděpodobně nahradí stroje.

A doba: "Nakresli obrázek za jeden bod navíc," bude tatam…