Kam se to podělo?

Chtěl bych se rozepsat, ale jelikož se v tomhle příspěvku objeví přinejlepším jeden dva obrázky, budu se snažit držet při zemi. Kniha Zmizet Petry Soukupové, která vyhrála Magnesii Literu pro letošní rok, kniha, kterou jsem dostal od své milované, neboť bych si ji jakožto pasivní literát měl přečíst, mě utvrdila v jediné věci, za kterou ji ovšem mohu jedině poděkovat. Díky této knize jsem si naprosto jistý, že musím začít znovu psát.

Recenze vyzdvihují perfekní postížení psychologie postav, nastavení mnoha zrcadel, banalitu omlouvají zručností interpretace lidských vztahů - počkat, tedy… píšeme-li do Viceu, recenze jí prostě lížou prdel až do sucha. Ne, ta knížka není špatná. Je to velmi nadprůměrný soubor středoškolské prózy vyztužený několika bravurně vystavěnými situačními replikami v ten pravý čas. Autorka má své ploché postavy opravdu precizně zvládnuté a staví je do situací, které zrovna moc různorodá řešení neskýtají:

Prvorozený syn je v mládí zanedbáván na úkor mladší ratolesti - mladší ratolest přichází o nohu a ztrácí chuť do života - to autorka stupňuje tím, že starší bratr je zrovna náhodou talentovaný orientační běžec - orientační běžec se bez vysvětlení jednoho dne ztrácí - rodina se rozpadá. Beznohý chlapec dostává papouška, kterého rád kreslí v různých polohách a překvapivě ho pojmenuje „Pirát". Otec chlastá, matka hledá ztraceného syna. Otec začíná trénovat fotbalový tým protější vesnice, matka brát prášky. Mladší bratr nachází cestu zpět do života tím, že se odstěhuje od troskotající rodiny na střední do Plzně.

Syn a dcera mají odlišné otce, ovšem syn žije v domnění, že jeho otec je námořník ve Švédsku na bázi trička, o kterém mu matka namluvila, že je jeho otce, i když je otce starší dcery, který rodinu opustil a odstěhoval se do Ameriky. Malý chlapec si rád vystřihuje. Přijíždí babička. Ta všechno zkurví, protože se jim všem až moc sere do života. Chlapec rozstřihá sestře oblečení z dovozu, ona zničí jeho modely lodí. Chlapec krade peníze a utíká z domova, chce najít svého pravého otce poté, co mu sestra vyžvaní pravdu. Chlapec nachází svého otce, který má rád fotbal a lančmít a chlastá a dělá na noční. Otec ovšem nevaří tak dobře jako matka s dcerkou. Chlapec se vrací domů. Dramatická finální scéna, kdy jde chlapec koupit housky je věru napínavá. Dcera mezitím ve sklepě málem přichází o panenství se svým idolem, který se jí následně vysmívá, neboť je tlustá. Její jediný obdivovatel, který má beďary, tak musí logicky ustoupit idolovi. Dcera lituje, že ji obdivovatel po etudě s idolem už nechce. Všichni jsou štastní, že babička vyklidila pole a chapec se vrátil. Vespolek vaří. [Kéž by celá kniha mohla být touhle novelou, která je alespoň ucelená.]

Jedna ze dvou sester zjistí, že mají stejného otce poté, co otec zemře, dle několika dopisů, které posílal jejich matce. Jejich matka je již ovšem dávno mrtvá, což je vykresleno v té nejtrapněji napsané scéně, ve které kdy někoho přejel vlak. Dcery, které si v mládí vybraly rozdílné životní cesty (jedna se „tahala s cikánama") se znovu po mnoha letech kvůli dopisům setkávají. (Jo, a taky se horzně nesnášely na bázi: "To jsou moje šaty!" "Jenom jsem si je zkusila!" "Nenávidím tě!") Zůstávají ovšem odcizené. Jejich manželé (jeden tedy bývalý, který má ovšem motorku) jsou patolízalové. Jejich synové jsou si podobní. Jsou také podobní otci obou sester. Tedy tomu pravému.

Jelikož jsem vás právě připravil o asi… kolik… více než 300 stran Zmizet, měl bych se možná omluvit. Avšak mám pocit, že pokud je tohle kniha roku, tak bychom si měli všichni okamžitě sednout a začít psát. Neboť ten nejbanálnější jazyk se dá vždy svést na děti, životní cliché jsou naším denním chlebem, všichni chlapi chlastaj a podváděj, malý děti jsou rozmazlený agresivní samolibí sráči, matky rozervaný neurotičky, babičky zlomyslný tanky o berlích, co bez přestávky zvrací recept na život, a Zmizet Petry Soukupové stať, která nám na každé své stránce připomíná, že je třeba ale okamžitě napsat alespoň o chlup lepší knihu.