Rozhovor s H. R. Gigerem

Dnes bylo oznámeno, že švýcarský surrealista H. R. Giger, autor příšer a kulis pro film Vetřelec, zemřel ve věku 74 let. Přinášíme vám tedy unikátní rozhovor s ním, který jsme pořídili v roce 2009. 

HR Giger bude, i přes ty všechny ty muzea a galerie, které jeho tvorbou doslova přetékají, známý především jako ten podivný Švýcar, který pracoval na filmu Vetřelec. V sedmdesátých letech vytvořil knihu Necronomicon, která z něj udělala nejznámějšího umělce v oblasti fantasy. Salvatora Dalího ve své době tak zaujal, že ho dokonce pozval na návštěvu k sobě do Španělska. Pak mu tam taky převzal přítelkyni, ale to už je spíš historka pro magazín Blesk, teď si místo toho dáme trochu historie.

V osmdesátých letech Giger vyhrál Oscara za svou práci na filmu Vetřelec, ale pak pracoval na několika neúspěšných filmových projektech a ze scény skoro úplně zmizel.

V době pořízení rozhovoru mu bylo 69 let a tehdy byl ve svém osobním životě děsivější, než kdy předtím. Nosil boty Crocs, zahradničil, mluvil s kočkami a nezřízeně pil. Jeho žena Carmen bydlela o dům vedle a Giger mezi nimi prorazil díru, aby je propojil. Ten Gigerův dům byl od podlahy po stropy v černé barvě. Chodil spát v 5 ráno a probouzel se v poledne.

VICE: Jak vám chutnaly ty fondue, co jste večeřel?

Těžké, hrozně těžké. Vždycky si pak říkám, proč jsem je jedl, ale nemůžu si pomoct. Jsou strašně dobré.

Co tak poslední dobou děláte?

Víte, že jsem od devadesátek nemaloval? Teď jsem v klidu. Rád se dívám na televizi. Třeba na The Wire a The Sopranos.

Někde jste se dřív zmínil, že si hodně inspirace berete ze snů a především z nočních můr. Je to pravda?

Na tyhle sny se mě pořád všichni ptají. Přitom si většinu inspirace beru z literatury. Četl jsem spousty věcí, které mě inspirovaly. Beckett byl pro mě velkou inspirací, hlavně jeho hry. Udělal jsem na jeho počest i obrazy.

Ještě nějací autoři vás inspirovali?

Hlavně autoři krimi, většinou ze Západu. Nebo Edgar Wallace.

Vaše práce je ale o dost temnější, než ta jejich…

Temnější je. Částečně mě ovlivnil Chur a pak také válka. Narodil jsem se v roce 1940, atmosféru jsem vnímal skrz rodiče. Vždy jsme měli doma potemnělé lampy, aby nás nemohli bombardovat. Švýcarsko a Německo jsou moc blízko u sebe. Hodně jsem se jako malý bál. Později jsem se dostal ke knihám o čarodějnictví. H. P. Lovecraft a tak podobně. Takže inspiraci si beru jak ze snů, tak z knížek.

Můžete nám říct něco o snu, ze kterého vznikl Necronomicon, a který pak inspiroval film Vetřelec?

Ty věci vychází z H. P. Lovecrafta. V sedmdesátých letech jsem ho dobře znal.

A z čeho vychází postava Vetřelce?

S tím je to stejné. V Necronomiconu IV a V už byly příšery s dlouhými hlavami, viděl je Ridley Scott v Paříži. Pak jsem dostal nabídky spolupráce na filmech. Nejdříve na Duně a pak i na Vetřelci.

Co se stalo s Dunou?

Duna se se mnou nikdy nerealizovala, i když mě k tomu dvakrát oslovili, ale dcera Dina de Laurentise dala práva k filmu Davidu Lynchovi a tomu jsem se nelíbil.

Proč to nevyšlo?

Prý jsem mu ukradl nápady. Vždycky jsem o něm mluvil hezky, ale on byl zvláštní. Taky žárlil, když jsem vystavoval v New Yorku a on ne. Byl trochu kyselý, ale měl jsem ho rád.

Jaký jeho film máte nejradši?

Twin Peaks a Mazací hlava. Ale všechny jeho filmy jsou dobré.

Jak moc jste měl volnou ruku při realizace Vetřelce?

Režísér byl Riddley Scott, tam jsem s tím moc nemohl udělat. Přesně věděl, co od toho chce. Byl jsem rád, že si vzal moji knihu jako předlohu a předkládal ji pak štábu jako bibli. Mám ho moc rád. Je to skvělý člověk.

Gigerovy skeče pro Batmobil.

Projekty po Vetřelci, jako Poltergeist II a Killer Condom nebyly moc úspěšné. Proč jste na nich chtěl pracovat?

Po Vetřelci už to nešlo tak dobře, protože jsem je nemohl moc ovlivnit. Nechtěl jsem být úplně mimo tento svět, ale když jsem viděl, jak to dopadlo, nemohl jsem už nic dělat.

Stal se z vás po téhle malé aférce s Hollywoodem boháč?

Nestal, vlastně jsem chudý. Musel jsem prodat několik obrazů, abych zaplatil za hrad, to bylo zlý. Musel jsem prodat pár hodně důležitých děl.

Kdy jste si ho koupil?

Na začátku 90. let jsem ho koupil v aukci v Gruyeres.

Je už hrad hotov? 

Víceméně je. Teď se mu snažím získat nějakou publicitu, taky tím chci zjistit, kde jsou moje obrazy.

Co se s nimi stalo?  

Některé se prodaly a některé se rozkradly.

Z vašeho domu? 

Některé ano. A taky při jejich převážení na výstavy.

Co se v takové situaci dá dělat? 

Nic. Zkusil jsem toho dost.

Na váš hrad chodí hodně fanoušků, rockerů a gotiků. Vidí ho trochu jako chrám temnoty. Chtějí po vás nějaké zvláštní věci? 

Občas. Chtějí se tam brát a dělat různé focení.

Myslíte, že by tam dokonce mohli i souložit?

I to je možné. Nekontrolujeme to tak přísně.

Co máte rád kromě umění?

Zbraně, miluju zbraně. Nikdy nechci být bez zbraní.

Jaká je vaše nejoblíbenější?

Mám malou zbraň ráže 5mm, kalibr 22. Je to malý revolver. S tou se Li (první žena) střelila. Ještě mám nějaké na střelný prach. S nimi je zábava.

Doporučil byste malířům a kreslířům, aby začali dělat na filmech? 

To vůbec. Je to hrozně těžké a nikdy není čas udělat věci pořádně. Zblázníte se z toho.