Málokdo je ochoten natvrdo přiznat, že situace v chudinských čtvrtích Houstonu, na předměstí Atlanty nebo vybranejch částech Brooklynu je podobná třeba jako v Řecku. Anarchie vládnoucí v komunitách nejchudších černejch přistěhovalců se vlastně datuje od chvíle, kdy jejich předci setřásli otroctví a pustili se do osidlování velkoměst. Podoba civilizace doznala změn, se svobodou přišla i zodpovědnost, kterou ne každej unese. Gangstas se stali hitem 20. století. A ani dnes neváhají černí kluci z ghett používat k prosazení své pozice v hierarchii betonové džungle vydírání, násilí, skupinový nátlak. Ve výjimečných případech hlubší myšlenku…Mít z toho husí kůži je naprosto v pořádku, ostatně věhlasnej fotoaparátčík Pete Best otevřeně přiznává, že v Houstonu při focení borců obtěžkanejch bouchačkama a všudepřítomnejma kelímkama s ketaminovým "energy drinkem", měl pěkně sevřenou prdel. Žádnej div. Jsou místa kam i ten nejotrlejší polda leze s vyloženým odporem. Dva impulzivní členi dvou různejch černejch komunit nám umožňujou nahlédnout tento velkolepý biják reality skrz podobnou zkušenost. Dead Prez zkoumají starej dobrej a po zuby ozbrojenej hood kritickym rýmem, proto se M-1 a stick.man po celou dekádu stávají svědomím černý komunity Brooklynu, kde do posledního metru zkoumají prostředí s jeho částečně komickými a částečně krutými mechanizmy. Záleží na tom, jak to vidíte. K debutový desce na labelu Wu-Tang Clanu otevřel dvířka Lord Jamal, kterej je nepřímo dostal ze sféry vlivu prázdně tlachajících aktivistů a kamarádíčků z dealerských sítí. Výsledek? Zvedlá rukavice rázem napěchovaná radikalizmem Černých panterů, velerozmanitou flow, ale hlavně je sešitá inteligentní nití na míle vzdálenou od nudně se opakujícího stereotypu pimpin' hiphopu s drzostí králů. Blá, blá, blá…? To asi těžko - průlomovej singl Hip Hop mluví jasnou řečí. Jo, bejbe, na stole leží šťavnatý sousto. Jde sice o tofu baštu na Marxův způsob, ale pokrok nezastavíš…
Nejucelenější podobu svý vize Dead Prez vytřískali z alba Revolutionary but Gangsta, která i přes hodně tupej název nabízí spektakulární záběr na proměnu černý komunity v sebevědomou sílu, která dokáže obhájit právo na existenci. Zlatý řetězy jsou moc těžký, mrtvejch je už příliš, takže smlouvu s korporací berme jako zřetelnej pokus zasáhnout pořádně širokej záběr masy placatejch kšiltů společně se čtenáři Rolling Stoneu, ale díky vlastnímu DIY přístupu taky řadu lidí, který vědí, jak těžký je obdělávat svý vlastní políčko. Čas jen potvrzuje prozíravost sázky. Od roku 2002 natočili celkem čtyři mixtapy plný invenčních postřehů, přičemž k ruce byli DJ Green Latern nebo DJ Drama. Jakkoliv bude znít přirovnání k Public Enemy divně a anarchronicky, jde o stejnej křižáckej přístup a neústupnost k společensky citlivejm tématům. Sedlina vytlačovaná do krajů nemá co stratit, proto si neochvějně stojí za svým. Ať už chceme nebo ne, i my se pohybujeme v sektách a ghettech. Informační věk nám ovšem přeje, k rozbíjení okovů otroctví stereotypu kolikrát stačí stáhnout aktuální album ze stránek crew a vyrazit na pouze zdánlivě tuctovou párty.Ta dnešní v Lucerně Music Baru dá zároveň odpověď na otázku jak moc se hiphopová komunita proměňuje u nás. Očista od pózérů libujícících si v formě, nikoliv obsahu nebude otázkou jen jednoho večera. Blues postmoderního věku potřebuje čas a trpělivost. Stejně jako radikálův sen.Dead Prez vystoupí dnes, 24. 6. 2010 v Lucerna Music Baru.
Reklama