Mileniálové přišli na to, že kalby a paření stojí za prd

Kamkoliv zavítáte, mileniálové rozbíjí konvence a vytváří si svá vlastní pravidla: berou svět do vlastních rukou, sviští kolem na „hoverboardech", které jsou vlastně jen Segwaye, pějou filozofické ódy na sebe samé. Tam venku je to pořádnej šrumec a mileniálové se dostávají k moci. Například jsou první generací, která se nebojí přiznat, že chození ven do společnosti nestojí za nic.

„Jsou generací těch největších gaučových povalečů," popisují mileniály New York Times, v jednom z nejúžasnějších článků vůbec. Nemají pravdu? Streamujeme si víc televizních pořadů a trávíme víc času na telefonech než generace před námi, odmítáme se osobně socializovat a možná to nejhorší: „Víc mladých lidí raději tráví poklidný večer doma." Nejsme ani dost cool na to se ožrat: „Průzkum Heinekenu z roku 2016 zjistil, že když už mileniálové vyrazí z domu, 75 procent z nich pije s mírou."

I v New York Post dávají do placu pár příčin pro to, proč se z mileniálů staly padavky včetně názoru neurologa, podle kterého za to můžou stále častější případy vyčerpání u mladých lidí a toho, že paření je, zvlášť ve velkých městech jako je New York, drahé. Ale ani ti z nás, kteří nejsou neustále na mizině ani netrpí únavou, se nemají k tradičnímu způsobu socializace, který zahrnuje vysedávání v temném baru a klopení panáku v očekávání něčeho zajímavého. Mohou v tom mít prsty sociální sítě? A kam se sakra podělo randění?

„To víte, ten „Netfilx and chill", ať už si o tom myslíte cokoliv… je to takovej trend," sdělil jeden mileniál Postu.

Můžete tuhle zálibu mileniálů v přebývání doma přiřknout mnoha generačním důvodům – není překvapením, že sorta lidí, která vzešla z doby mezi 11. zářím a celosvětovou finanční krizí, je trochu střídmější a kulturně usedlejší než jejich předchůdci. Mějte na paměti, že předchozí generace byla velmi dekadentní a vyrůstala v realitě, kde byl flanel módním hitem a nejoblíbenější televizní pořad byl o šesti lidech, kteří vysedávají v kavárně a čas od času se navzájem šoustají. Mileniálové jsou, na rozdíl od neřestných hedonistů z Přátel, kteří měli cizokrajná zvířata jako opice místo domácích mazlíčků, přízemní lidé bez touhy riskovat. Tyto vlastnosti nejsou v přílišném souladu s přeléváním sobotní noci do nedělního rána.

Sluší se zmínit zakořeněné finanční úzkosti mileniálů a fakt, že se jim nechce utratit majlant za noční tah, který končí bosou procházkou domů a ranním bolehlavem. Nebo je to možná o tom, že mileniálové jsou dnes skupinou, která zahrnuje třicátníky a lidi dost staré na to, aby věděli, že zaměstnavatelé nejsou zrovna nadšení z víkendů, během kterých se šňupe, co se namane na společných záchodech a následně se trsá nebo se řeší konspirační teorie po dalších sedm hodin.

Z tohohle trendu, který v Postu identifikovali, vyplývá fakt, že mileniálové prolomili zaběhlý trend. Většinu lidské existence trávili mladí lidé pořádnou porci svého života pařením, čímž se hlavně myslí sestřelování medovinou nebo lehce jedovatou bylinou, následný sex s někým, koho neznají nebo probuzením uprostřed pole, popřípadě obojí. Mladí jsou terčem výsměchu starších generací, které tvrdí, že za jejich časů byly byliny méně jedovaté a koitus pod širým nebem byl romantičtější. Většina těchhle lidí se pochopitelně navzájem spárovala a rozhodla se zasvětit život vzdoru proti ekonomickému systému, který má nad nimi moc. Čas od času jdou kolem pole a hurónsky se smějí, protože vědí, že ta bezhlavá část jejich života už je pryč a všechno, po čem teď touží je sedět u ohně s blízkými přáteli a navzájem si vyprávět díly seriálů z kabelovky. Tyhle noci jsou nejdivočejší ve chvíli, kdy jeden z nich troufale donese nějaké jedovaté byliny, aby se to trochu rozproudilo.

Ale mileniálové všechny tyhle blbosti přeskakují. Tyhle noci na hranici třicítky, kdy už si ani neužíváte probouzení uprostřed pole, ale ze samého strachu z toho, že budete v hajzlu, pokud nestrávíte sobotu zvracením a dušováním se přátelům, ať nemíchají medovinu a byliny, raději vyrazíte na brunch. Nasrat na paření. Stojí to moc peněz, je to stresující, divně to smrdí, kapely většinou nestojí za nic a kluby bývají ještě horší.

Víte, co je fakt super? Vysedávání a čumění na televizi. Už jste to zkusili? Můžete u toho nosit pohodlné oblečení, nechat si přičarovat jakékoliv jídlo přes telefon a sníst si ho místo příboru rukama, jít spát, kdy chcete – pro většinu lidí, kteří kdy žili představuje typická noc téhle generace nedosažitelný vrchol luxusu. Lidé měli starost o něco jako jsou třeba sucha, hladomor nebo nějakou partu chlápků s meči, kteří do města vtrhli na koních. Nepodceňujte prostý luxus, jakým je sklenka vína, střecha nad hlavou a obrazovka, která vám ukáže všechno, na co si jen vzpomenete.

Takže dneska nikam nevyrážejte. Sežeňte si slušnou láhev červeného nebo jedno z těch piv pro buržousty, které se vaří třeba s citronovou kůrou. Koukněte se na celý koncert Prince nebo na celou sérii nějakýho seriálu. Nebo se na to úplně vykašlete, zahrajte to na staříky a přečtěte si knihu. Spěte, když jste unavení. Pro jednou se probuďte odpočatí. Běžte do parku. Všechna ta místa, na která se můžete podívat, když nepaříte, vás překvapí, stejně jako to, na jak milé lidi tam narazíte.