Do jaké míry ale přesné číslo našich sexuálních partnerů o nás něco opravdu vypovídá? Záleží na tom, kdo se ptá. Když se žena muže zeptá na počet jeho předešlých postelových partnerek, je to většinou kontrolní otázka týkající se důvěry v novém vztahu. Pokud jich bylo hodně (což je pro každého člověka zcela odlišné číslo), většině žen se v hlavě rozbliká kontrolka, aby se měly v novém vztahu na pozoru. Tady to totiž smrdí promiskuitou. O téhle reakci ale většina mužů moc dobře ví. Proto je vždy nejspolehlivější metodou odpálkovat tázajícího se univerzální odpovědí: „Ježiš, nevim", případně odpovědět otázkou: „A kolik jsi jich měla ty?"
Reklama
Jestli ale můžu soudit z vlastních zkušeností, muži se žen většinou vůbec neptají. A nemyslím si, že by za tím vězelo cokoliv hlubšího než to, že je to zkrátka moc nezajímá. Holky obecně sex a jeho význam řeší mnohem víc. Nejenže si pamatují svá přesná čísla, ale často sypou z rukávu i počty nabíječů, kteří prošli pod rukama jejich nejlepších kamarádek. Pořád ale vyvstává otázka, co se z těchto čísel dá opravdu odhadnout o charakteru osoby, které se týkají.
V minulosti, kdy se lidé brali mnohem mladší a vůbec svazek manželský byl mnohem populárnější než dnes, se snad dalo tvrdit, že pokud měl člověk velké množství sexuálních partnerů, byl „promiskuitní", „přelétavý" a „neschopný závazku". Dnešní vztahový trend je ale tak diametrálně odlišný od toho minulého, že o vyvozování takhle radikálních závěrů zkrátka nemůže být ani řeč. Proč?Tak zaprvé – naše generace začíná sexuálně žít mnohem dříve, než tomu bylo v dobách minulých. (Procento první sexuální zkušenosti před patnáctým rokem života se z devadesátkových zhruba 4 % u českých mileniálů vyšplhalo až na necelých 16 %.) Víc času rovná se víc zářezů. Zadruhé – sex už dávno není třešničkou na dortu, kterému předchází několikatýdenní vodění se za ruce a chození do kina. Dnes už nikdo nechce kupovat zajíce v pytli, a tak není výjimkou, že sex máme za sebou často už po prvním rande. Jenom abychom věděli, jestli je vůbec o co stát. Z toho můžeme vyvodit i své zatřetí – rande ani sex dnes už téměř nikdo nepovažuje za nutný závazek. Když jste tudíž náhodou ve fázi, že hledáte někoho na trvalý vztah, procházíte si tímhle „výběrovým řízením" nově zahrnujícím i sex tolikrát, že se ta čísla prostě nasčítají, aniž byste to nějak plánovali.To je podle průzkumu mezi lidmi v mém okolí také nejčastějším důvodem, proč jsou jejich cifry někdy až podezřele vysoké. „Vyspal/a jsem se s ní/m, protože jsem si myslel/a, že z toho něco bude." Nakonec z toho ale nebylo nic než další čárka na seznamu. A pak tady máme i jiné případy, kdy se sex vlastně tak nějak spontánně přihodí – sex v opilosti, sex z lítosti, oslavný sex, sex jako díky, sex proti stresu. Takové ty naše z nouze ctnosti, bez kterých bychom se klidně mohli obejít, ale neobejdeme. A čísla stoupají. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na skupinu lidí, kteří mají sex s nejrůznějšími lidmi zkrátka jenom proto, že je to baví. Pokud se v dnešní generaci najdou tací, jejichž čísla jsou nadneseně řečeno v normě, nejedná se o žádné frigidy, ale spíše o lidi, kteří měli štěstí na trvalejší vztahy.Ze všeho výše popsaného tudíž vyvozuju jediný závěr – počet sexuálních partnerů v dnešní době spíš než o člověku vypovídá o naší generaci jako takové. Nastavení našich vztahů se bezesporu liší od vztahových modelů v minulosti. Obecně míň řešíme, s kým a proč spíme, a nesnažíme se tolik hledat význam tam, kde vlastně žádný není. Na druhou stranu se tahle naše frivolnost často projevuje v léčení našich zlomených srdíček, které díky Tindru slepíme jedna dvě. A nebo ne? Možná jsme jenom extrémně přecitlivělí, zmatení z uvolněné doby a nevíme, jak se sexem skutečně zacházet? Jak mu rozumět? Spíše než ve statistikách a u odborníků odpovědi na tyhle otázky najde dřív nebo později každý z nás ve svých postelových denících.Coverfoto: Joshua T Gibbons