Chvalte Lilith, démonku vyhozenou z ráje pro odmítnutí misionářské polohy

Tento článek původně vyšel na Broadly US.

Hned od první kapitoly Bible mi mohlo být jasné, že její studium nebude žádná sranda. Znáte to: had svádí Evu, Eva svádí Adama, oba snědí jablko a jsou vykopnuti z Rajské zahrady do světa plného hříchu a smrti. Mockrát děkujeme, ženy.

Bible mě frustrovala od malička – jako dítě matky katoličky a člověk, kterého to vždycky táhlo ke spiritualitě, jsem se katolicismus snažila přijmout, ale nikdy jsem neměla pocit, že by katolicismus přijmul mě. Nejvíc mě zklamal fakt, že je v Bibli tak málo ženských postav, ke kterým bych mohla vzhlížet. Pamatuju si, to mi bylo asi 13, hledala jsem na Googlu nějaký silný biblický ženský vzor, se kterým bych se mohla ztotožnit. Tak jsem našla Lilith.

Lilith má zvláštní a komplikovanou historii dokonce i na spirituální bytost. Když její jméno zadáte do vyhledávače, vyskočí na vás stovky obrázků spoře oděné démonické ženy. Už po století je předmětem diskuze, v posledních letech i pocty a uznání. Ale kdo je vlastně ta žena?

Obecně řečeno, Lilith je mytologická postava. Existuje spoustu popisů, které si s ní člověk může spojit: „notoricky známá démonka židovské tradice,“ na příklad, nebo „chlípná babizna noci“. Ale tyto stručné popisy popírají pravdivou spletitost její historie, která se vyvíjela přes tisíciletí. Jedna z nejranějších zmínek o existenci Lilith je z roku 2400 př. n. l., v sumerském seznamu strašlivých sukubovských démonek „Lillu“, které jsou známy tím, že „přicházejí za muži ve spánku, aby je svedly, a tak plodily bizarní děti,“ jak říká jeden badatel.

Jako démonická postava spojovaná s temnotou a vražděním dětí se Lilith objevuje napříč starověkými legendami Chetitů, Egypťanů, Izraelitů a Řeků. V Písmu svatém je zmíněna jen jednou, v Izajášovi 34:14, i když je její jméno občas překládáno jako „pištící sova“ nebo „babizna noci“.

Lilith je nejvíce známá jako postava v židovské tradici. Nejznámější a nejčastěji citovaná je její přítomnost v Knize Sírachovcově (Alfabet Ješuy, syna Eleazara, syna Sírachova), v raně středověkém židovském textu, který je často pokládán za satirický. Zde je Lilith popisována jako Adamova manželka, stvořená z prachu země, stejně jako Bůh „stvořil Adama samotného.“ Téměř okamžitě se začala s Adamem hádat kvůli sexu. „Řekla ‚nebudu ležet dole‘ a on řekl ‚nebudu ležet pod tebou, pouze nahoře. Pro tebe se sluší být dole, zatímco já mám být ten nadřazený.‘ Lilith odpověděla, ‚Oba jsme byli stvořeni ze země, proto jsme si rovni.‘“

Nakonec – podle tohoto textu – pohoršená Lilith „vyslovila nevyslovitelné jméno Boha a odletěla vzduchem pryč. Potom, jak pokračuje legenda, vyšle Bůh tři anděly zapřísahat ji, aby se vrátila, a oznámit jí, že pokud tak neučiní, sto z jejich dětí každý večer zemře. Když ji andělé najdou a předají jí toto napomenutí, Lilith odpoví: „Nechte mě na pokoji! Byla jsem stvořena proto, abych nakazila děti: nad chlapci budu mít moc od narození do osmého dne, nad děvčaty od narození do dne dvacátého.“

Ale i kdyby měl být příběh v Knize Sírachovcově míněn humorně a neuctivě, odvolává se na skutečné tradice, jak upozornilo četné množství badatelů. Pro srovnání funguje jako vysvětlení starověké praktiky opatřování dětí zvláštními ochrannými amulety. (S vepsanými jmény tří andělů, kteří měli děti chránit před Lilith.) A bez ohledu na záměr, příběh uváděný v tomto textu je ten, který už po století rezonuje v různých kulturách a dodnes zůstává tím nejvýraznějším příběhem o Lilith.

Zatímco středověcí čtenáři se mohli bavit necudností příběhu, na konci tohoto košilatého vyprávění je touha Lilith po osvobození zmařena muži ovládanou společností. Odbornice na Bibli Janet Gainesová vysvětluje, že toto je zcela jistě univerzální a prastaré téma.

V roce 1972 pomohla teoložka Judith Plaskowová této interpretaci dosáhnout kulturního zbožnění tím, že napsala alegorii nazvanou „The Coming of Lilith“ (Příchod Lilith). Spíše než že by vykreslovala Lilith jako vzpurnou, ďábelskou a děti kradoucí entitu, snaží se Plaskowová přiblížit její stranu příběhu. Lilith prostě nechtěla být ovládána Adamem, kterého viděla jako sobě rovného, a tak utekla, jen proto, aby nebyla přítomna jedovatým pomluvám. Plaskowové vyprávění končí, když Lilith potkává Evu a pomáhá jí rozšířit si povědomí, „až mezi nimi vzniklo sesterské pouto.“

Tímto okamžikem byla utvrzena pozice Lilith jako feministické ikony. V roce 1976 vznikl časopis Lilith Magazine, který se pyšně považoval za „Nezávislý, židovský, upřímně feministický.“ V jeho prvním vydání napsala židovská feministka a aktivistka Aviva Cantor Zuckoffová úvodník, který vysvětluje, proč moderní časopis zvolil název podle starověké démonky. „Lilith je silná žena… Uznáním její vzpoury, dokonce i vyprávěním o jejích mstivých činech uznávají její sílu i tvůrci mýtů. I když uznáme pomstychtivé činy Lilith… můžeme na ně pohlížet jako na výsledky potřeby sebeobrany proti dominanci mužů a následky nutnosti bojovat sama za svoji nezávislost, století za stoletím.“

„Muži vnímají její boj jako ‚křivý‘“, pokračuje Zuckoffová. „Ale to je nesmyslný koncept, vytvořený za účelem zamezit ženám rozvíjet se a využívat svoji sílu, tečka. Musí být zdůrazněno, že Lilith je bojovnice, bojovnice za dobrou věc.“

Tak jak nabývalo feministické hnutí na popularitě, rostl i vliv Lilith. V roce 1997 zorganizovaly feministky výhradně ženský hudební festival Lilith Fair, kde se odvolávaly na jméno někdejší démonky pro svoje progresivní účely. Sarah McLachlan, která tuto událost organizovala, nedávno řekla pro Glamour, že příběh Lilith, který jí pověděla kamarádka, jí velmi pohnul. „Pomyslela jsem si – skvělá hlavní hrdinka! Slova jsou pro mě, samozřejmě, důležitá a Lilith jako název se mi zdálo málo,“ řekla. „Moc se mi líbilo hrát si s významem slova fair jako pouť zastarale, a fair jako spravedlivý ve významu rovný.“ Lilith by souhlasila.

Lilith se stala všudypřítomnou, i když podivně nepolapitelnou postavou populární kultury posledního století, objevuje se všude od Ulysses (kde je popsána jako „patronka potratů“) po sexy upírku v seriálu Pravá krev. Ale jsou tu tací, kteří ji uctívají jako silnou, i když nepochopenou, duchovní bytost. Dnes mnoho pohanů, čarodějnic, lidí praktikujících magii, kteří pracují s božskými ženskými silami, využívá Lilith ve své vlastní praxi. Často je vyvolávána v obřadech týkajících se sexu, moci a temné strany božského ženského archetypu.

„Jsme bombardováni příběhy o Bohu/bozích nebo jiných silných mužských postavách, ale jen málokdy se setkáváme se silnou ženou. A pokud ano, jsou démonizovány nebo je zásluha za jejich síly připisována mužům nebo mužským silám,“ říká Jaclyn Cherieová, luciferiánská vědma, která píše blog s názvem The Nephilim Rising (Vzestup Nephilim) a pracuje s Lilith ve spirituálním kontextu. Vyzvedáváním příběhu Lilith můžou ženy tlačit na tento neúprosný a tísnivý status quo.

Podle Cherieové je Lilith působivá postava nesoucí v sobě důležitost pro ženy i dnes. „Bojovala za svoji osobní suverenitu, za právo mít možnost vlastní volby. Bojovala za právo vlastnit svoje tělo, potěšení a svůj osud. Nevím, co by mohlo být víc chvályhodné.“