Stop prázdninovému sezení doma na prdeli!

Přichází prázdniny, alespoň pokud jste konec letního semestru nepodělali a nemusíte dodělávat zkoušky. Nabízí se tedy otázka, co najednou s tím přívalem volnýho času? Nikdo nechce sedět doma za pecí. Uplyne pár dní a sociální sítě se zahltí fotkami spolužáků a kamarádů, jak někde na pláži popíjí koktejly a nebo se opírají o Eiffelovku. Cestují. Ale co dělat, když na to nemáš love?

Blbost. Máš na to. Teda pokud nechceš vyhodit zbytečný prachy za zbytečný hotely se švédskými stoly, po kterých si ženský stejně pak už netroufnou vlízt do plavek. Stejně byste si jen váleli šunku na slunku a hráli hry na chytrým telefonu, takže nevidím důvod, proč při tom být ještě zalepenej od písku a takhle promarnit celou dovolenou. To není cestování. To není dobrodružství. To je převezení vlastní prdele z jedné nudy do druhé, dopravním prostředkem, kde stejně nebude místo na nohy, stejně tam budou smrdět nějací důchodci a ještě jim nepojede klima. Za tohle chceš platit? Dá se to přece udělat i jinak.

Tady je pár rad, jak si užít cestování tak, jak ti to žádná kancelář nevymyslí a ještě ti na konec zbude i pár mincí v prasátku.

Stopuj. Jo, to známe - nic novýho, to se ti to tak řekne, stopuj! Když jsem před dvěma lety čekal na autobusové zastávce, sedl si ke mně jeden bezdomovec a vyprávěl, že stačí zvednout palec a za den, dva jsi ve Francii. Znělo mi to tehdy neuvěřitelně. Pak mi kámoši pustili tohle video z šílené cesty do Istanbulu. Pak jsem to zkusil sám. A zjistil, že je to v pohodě. Vlastně je to boží. A Česká Republika v tom dokonce pořádá mistrovství.

Tenhle článek nemá ambice být žádným detailním manuálem, jak správně popsat a držet kus kartonu s vytouženou destinací – rad a triků jak stopovat je na netu dost, ale řeknu ti proč (si to budeš za chvíli googlit). Protože chceš znát svoje možnosti a limity. Protože po pár dnech na cestě, odkázán na pomoc cizích lidí, se začneš na všechno dívat jinak. A protože to zvládne i malá holka. Oukej, pokud jsi, nebo vypadáš jako malá holka, tak si dávej raději bacha, ale ten rozsáhlej stereotypní názor, jak je stopování nebezpečný, není ani z půlky tak pravdivej. Důvěřuj, ale prověřuj, neomezuj se však zbytečnou paranoiou. Stopování ve dvojici holka a kluk je efektivní a bezpečný, ale stejně budeš ten nedůvěryhodnej prvek u silnice vždy spíš ty, než řidiči. Dobrý je to zkusit na benzínkách. „Ahoj, jmenujeme se tak a tak a jedeme tam a tam a máme s sebou borůvkovou domácí buchtu od babičky, svezete nás?" Lidskej kontakt během tankování naturalu nebo leštění předního skla od much přidá oběma stranám trochu lepší rozměr, než když kolem osmdesátkou profičí auto u nějakýho nájezdu na dálnici. Ještě lepší jsou Mekáče na odpočívadlech, člověk si tam může dát kafe, připojit se na wi-fi a odskočit si na záchod. V tomhle jsou fastfoody skvělej vynález, s jídlem už je to horší.

Užij si to s místníma. Městem tě nejlíp provede ten, kdo z něj pochází. Zná místní bary, restaurace, a hlavně tajné uličky a zákoutí, plácky, kde se schází lidi a dějí se zajímavý věci. Prostě tvář města. Jinou tvář města, než ti nabízí nudný turistický průvodce. Doma taky nechodíš na exkurzi do kostela a na obhlídku místních sousoší. Schválně, kdo ve svém bydlišti kdy navštívil dobrovolně turistickou památku? Koho to zajímá? (Studenti umění prominou). Místní tě zavedou na místa, kde se něco děje, za zábavou. A jak je potkat? V dnešní době už zná každý každýho i napříč Evropou. Ptej se svých známých. Použij couchsurfing, nebo podobné sociální sítě, je to nejsnazší cesta, jak bydlet u cizích lidí a zadarmo. Samozřejmě je slušnost přivézt malou pozornost, ale tyhle služby využívají lidi dobrovolně především proto, aby sdíleli svoji kulturu a procvičili si jazyky. Někdy i dvojsmyslně, stát se může cokoliv, ale o to je součástí toho dobrodružství, ne? Být hostem v cizí zemi je nejlepší cesta, jak ji doopravdy poznat.

Vem si, co potřebuješ. Zní to jednoduše. Každej nejlíp ví, co potřebuje na dovolenou a nejspíš máte někde schovanej seznam věcí, které si pravidelně sbalíte do kufru. Deset triček, troje kraťasy, pět mikin, kdyby náhodou byla zima, a spoustu párů bot. Zapomeň na to, člověk potřebuje jen zlomek z toho, co s sebou většinou tahá. A dokážeš se sbalit i do malýho báglu, když víš jak na to. Vím o lidech, kteří mají maximálně jedno náhradní tričko, dvoje náhradní spodní prádlo, tři fotoaparáty a žádnej spacák. To co potřebuješ je to, co opravdu využíváš, ne to, co by se náhodou mohlo hodit, kdyby… Koneckonců, pokud se člověk pohybuje v civilizaci, tak mu nikdy nic nechybí.

Jestli si chceš opravdu užít prázdniny, musíš pro to něco udělat. Jsou věci, které si člověk prostě nekoupí. Pokud po tobě někdo chce, abys platil za zážitky, věz, že to za to nestojí. Je to umělé, je to nudné, je to cizí. Jestli chceš poznat jiné země a jiné lidi, musíš vystoupit ze své komfortní zóny. Neposrat se z toho. A možná při tom poznáš i sám sebe.