Přihlížela jsem odpornému a šokujícímu masakru v Káhiře

To, že včera egyptská armáda rozehnala příznivce bývalého prezidenta Mohameda Mursího, nebylo nic překvapujícího. Šokující byla razance, s jakou represivní složky zasáhli proti shromáždění. Během středečního večera bylo jenom v Káhiře přes 200 obětí a během dneška se počet vyšplhal na 400. Egypt prožil už hodně krvavých protestů – jen od roku 2011 zde byly tři menší či větší revoluce a v posledních měsících prožívá severoafrická země další krvavé protesty. Jenže to, co jsem viděla ve středu v hlavním městě, posouvá veškeré násilí úplně na jinou úroveň.

Desítky tisíc Mursího podporovatelů se utábořilo na východě Káhiry, aby vyjádřili nesouhlas s jeho svržením egyptskou armádou. Mnoho týdnů je bezpečnostní složky upozorňovali, že je pomocí násilí rozeženou, a od nedělní noci média upozorňovala, že se armáda chystá jednou provždy vyčistit protestující tábor Rabaa al-Adaweya. Nakonec ministerstvo vnitra slíbilo, že postupně zakročí během několika dní. Policie obklíčila tábor a posléze použila slzný plyn a vodní děla. Po brutálním zákroku se ozývají hlasy, aby odstoupil viceprezident Mohamed El Baradei.

První zprávy informovaly, že policie rozehnala pomocí slzného plynu a ostré munice odpočívající dav, ale díky přetíženosti mobilní sítě nebylo možné je ověřit. Když jsem se pokusila dostat na místo, všechny cesty k Rabbatu byly uzavřeny. Policisté a vojáci je blokovali všechny. A tak jsem se snažila najít bezpečnou cestu, ale několikrát mi bylo řečeno, že cizinci nejsou vítáni a že mám odejít.  Strávila jsem ráno za troskami aut, schovaná před střelbou ostrou municí a gumovými projektily, kterými policie střílela do civilistů. Jeden neuvážený pohyb na volném prostranství a mohla jsem dostat několik zásahů.

Desítky rozrušených rodin se ve středu ráno shromáždilo u obleženého náměstí. „Opustila jsem to tu minulou noc, takže jsem se konečně mohla vyspat,” řekla Mai Arafa, mladá lékařka, která pomáhala celý týden v Rabaau. „Opustila jsem svého snoubence, i když jsem nechtěla. Řekl mi, že je připraven přidat se ke mně. Jenom nemůže najít cestu, jak se zase dostat do tábora.”

Stejně tak mnoho dalších v Rabaau říká to samé jako Mai. Nejsou tu jen podporovatelé Mursího, ale také ochránci demokratických principů, které si vybojovali v roce 2011.

„Nejsem podporovatelka Muslimského bratrstva, ale volila jsem Mohameda Mursího,” říká Mai. „To, jak byl svržen vlastními lidmi, je největší nespravedlnost v historii,” dodává.

Mnoho lidí však nesouhlasí. Hluboké rozpory trápí a rozdělují egyptský lid, což bylo vidět ve středu přímo v ulicích hlavního města. Místní obyvatelé se shromáždili za vojáky a zpívali: „armáda a lidé jsou jedna ruka!” A po každém výbuchu v táboře začali jásat.

Ve dvě hodiny odpoledne jsem se konečně dostala přes barikády a naskytl se mi pohled do chaosu. V předchozích dnech mi protestanti řekli, že nikdy neopustí své pozice. Ženy a děti schoulené po celtách, které se táhly přes 500 metrů až před barikádu bezpečnostních sil. Nebyl to spravedlivý boj. Mnoho týdnů se psalo o tom, jak demonstranti shromažďují zbraně, aby se dokázali ubránit. Jenže jediné zbraně, které jsem viděla, byly kameny vytrhané z chodníku a neprostupné barikády, které chránili Rabaa až do dneška.

Doktoři uvnitř polní nemocnice byli naprosto ochromeni přílivem zraněných a mrtvol. Měli málo možností, avšak byli odhodláni pomoci. Přepravit zraněné do sanitky bylo takřka nemožné, aniž by cestou k sanitce ohrozili vlastní životy.

Někteří to už nedokázali. Viděla jsem, jak mladého muže nesou k otevřeným dveřím ambulance skrz střelbu. Jenže než ho dokázali donést, byl už mrtev.

Jakmile byla Rabaaská márnice plná, těla se začala hromadit na chodbách. Dokonce je začali nosit i do mešity. Kolem stáli stovky žen a dětí, kterým nezbylo nic jiného, než se schovat za mrtvá těla.

Více zpráv z Egypta:

Armáda řekla Mursímu, že už není prezidentem

Egyptský Černý blok nechce být s nikým kámoš