Fotím v noci

Kristýna Erbenová

Pro lidi s podezřením na hyperaktivitu, jako jsem já, je to skvělá terapie. Doba expozice je totiž tak dlouhá, že při tom musíme stát nějakou dobu úplně bez hnutí.

Fotím v noci. Lidi a místa v měsíčním světle. Doba expozice je dlouhá, a tak musí všichni, které fotografuji, vydržet chvíli zůstat stát bez hnutí. Během těch několika minut mám možnost se s nimi více sblížit. Tady a teď, v tichosti, sdílet čas a prostor, klid i vnitřní napětí. Pro lidi s podezřením na hyperaktivitu, jako jsem já, je navíc takové focení dobrá terapie. Na chvíli se zastavit a nadechnout se.

Nikdy však své fotografované objekty nevidím úplně zřetelně. Jsem jako lovec, který číhá. Na nějaký pohyb, na ideální kompozici, zajímavý tvar nebo záblesk světla na tváři, který se najednou vykreslí ve tmě. Nikdy nevím, jak budou fotografie vypadat. Nikdy nevidím jasně.

Když jsem začínala tímto způsobem fotit v říjnu 2013, netušila jsem, jaká dobrodružství mě čekají. Lidi jsem ale přesvědčovala spíše obtížně a pomalu, málokdo si dokázal představit, že na focení v noci může být něco zajímavého. Pak se z toho ale stala taková trochu „zážitková terapie". Noc, ticho, tma, stříbrné stíny, dobrodružství, napětí, strach, zvuky noci, zvířata, návštěvníci, zastavit, nehýbat, vnímat, propojit se. Říkám tomu „liquid times", taková naprosto přírodní a úplně jednoduchá „droga" – vesmír.

A takhle nějak to vypadá:

Tohle je Kristýna. Pokud tyhle a další její fotky chcete vidět na velkém printu, zajděte si na výstavu V Bezetmí, která probíhá od 12. května do 21. června v pražské galerii Fotografic. Kristýna občas fotí i ve dne, a jak to pak dopadá, se můžete podívat třeba tady.

Ještě více VICE
Vice Channels