Voodoo většinou nemá nejlepší pověst. Otoč se nalevo a zeptej se člověka sedícího vedle tebe, o čem je voodoo. Je pravděpodobné, že vám řeknou, že to má co dělat z pícháním špendlíků do panenek a ubližování lidem. Nebo zombíky. Nebo rituály, kde nosíte náhrdelníky s lebkami a obětujete hraboše.Ale překvapivě, s přihlédnutím k tomu, že většinu informací posbíráme z TV pořadů, seriálů a podřadných hororů – je v tom mnohem víc. Vodun pochází ze západní Afriky, kde se praktiky a rituály točily výrazně okolo duší vládnoucích sílám přírody a lidství. Dalšími systémy víry s podobnými názvy jsou – dominikánské vudu, kubánské vodu, haitské vodou – sdílející mnohé podobnosti s vodun, ale bývají propojeny s křesťanstvím k vytvoření trochu jiného způsobu, jakým se věci dělají.
Reklama
V haitském vodou je božský tvůrce, Bondye, který vládne armádě duchů, loa, tak trochu jako bůh a jeho andělé v křesťanství. Na loa jste pravděpodobně už narazili ve filmu nebo TV – třeba v American Horror Story postava s cylindrem a červenýma očima – duch, který umožňuje komunikaci mezi loa a smrtelníky.Voodoo si udělalo cestu do běžného denního života mnoha Haiťanů, ale nejhlasitěji a nejvizuálněji se projevuje během každoročního haitského karnevalu.Fotograf Benjamin Eagle se vydal v tomhle roce zdokumentovat pouliční procesí pro svůj nový projekt "Duchové Jacmelu". S Eaglem jsem si popovídal o jeho čase tam stráveném.
VICE: Co tě přitáhlo k haitskému voodoo?Benjamin Eagle: Po krátkém setkání s voodoo ceremonií v západní Afice jsem začal vyhledávat i ostatní země, kde se praktikuje voodoo. Rychle začalo být zjevné, že voodoo je zakotvené v kultuře Haiti a mě zajímalo tam jet a setkat se s lidmi. Pro mě je voodoo extrémní forma projevu a chtěl jsem vidět, jak se tohle dělá na Haiti.Co způsobilo, že jsi tam chtěl jet a fotit to?Myslím, že jako dokumentární fotograf vždycky hledáte projekty, co vás zajímají osobně a pro mě bylo voodoo fascinující. Je to něco, co se oslavovalo a projevilo se v určitých zemích – zatím je to na Západě dost tabu. Výchova v Evropě vidí voodoo jako morbidní téma, ale na Haiti je to naopak.
Jakým výzvám jsi čelil během focení projektu?Haiti umí vytvořit spoustu různých druhů výzev. Zaprvé, turistická infrastruktura neexistuje, takže dostat se z A do B znamená mít řidiče a plánovat dopředu – musíte vědět, kam můžete a kam nesmíte jet. I přesto, jak moc jsem se cítil na Haiti bezpečně, každý chycený na nesprávném místě v nesprávný čas se může potenciálně dostat do potíží, když zrovna nemá štěstí. Já byl chycen v nepokojích, když jsem se snažil dostat na letiště k návratu do Londýna – to není neobvyklé.
Reklama
Fotografování samotného karnevalu byla ještě úplně jiná věc, nemůžete jen tak nakráčet a vytáhnout foťák s očekáváním, že lidi budou tancovat. Haiťané jsou pyšní a vyžadují respekt. Musí vás uvítat jako kameramana/fotografa, než dostanete svůj záběr. Vyfotil jsem za svou kariéru spoustu fotek takzvaně „od boku", ale na Haiti jsem respektoval svoje hranice a vždycky oslovil každého ještě před focením. Pro člověka nemluvícího francouzsky nebo haitskou kreolštinou to bylo omezující, ale dovedlo mě to k pár úsměvným interakcím.Myslíš, že kultury a formy vyjádření podobné voodoo jinde vymírají?Nemyslím si, že voodoo může vymřít. Jo, mění se to jako ostatní náboženství a kultury, ale voodoo je hluboce zakořeněno v haitské historii. Někdo z Haiti mi jednou řekl, "Haiti je z 30% křesťanské, 100% voodoo." A fakt, že se děje karneval je důkazem, že je to naživu a kope to, že se to předává další generaci.Fotka mužů nesoucích rakev – můžeš ji vysvětlit?Tuhle skupinu jsem nezvládl potkat předtím, než začal festival. Ale festival se skládá ze stovek kolektivů lidí ukazujících svá vlastní témata. Tohle byl tým mužů, všichni natření černým dehtem, kterým se pokryli od hlavy k patě. Bylo to jako by byli pohřebním průvodem a horečně probíhali davem, účastnili se rvaček mezi sebou, občas i upustili rakev a především způsobovali chaos jako formu představení.Podívej se na víc fotek k Benjaminově projektu níže:
Reklama
