V pátek to ještě šlo. To se člověk jenom chytal za hlavu, když brouzdal fotografiemi Američanů, šermujících selfie-sticks před památníkem 11. září. Amíci jsou přece debilové, to tady v Čechách víme snad všichni, ovšem na rozdíl od nás takovým dost specifickým a vlastně celkem roztomilým způsobem. Klíčová slova: Na rozdíl od nás…

Když jsem pak v sobotu ráno vyrážel na Hlavní nádraží ověnčenej kytarama s aparátem přes rameno hrát do Mnichova (hradiště), bylo něco divnýho ve vzduchu. Znáte ten pocit… Už na Žižkově se pohybovalo spoustu podivných individuí, ale jak jsem vstoupil do haly Hlaváku, okamžitě mě to trklo do hlavy: Dneska není fotbal ani demonstrace za levnější rohlíky na Václaváku, dneska je, do psí prdele, Landa.

Cestou na nástupiště 7. sever jsem se musel tisknout ke zdi, abych se jakž takž vyhnul nekonečnému kordónu bezvlasých mužů a falešných blondýn s runami umě vykreslenými na tvářích, a řeknu vám k tomu jedno: Landa je větší než Kabát. Jinými slovy člověk český kulturní dnes dává přednost dechovce s hranou a přesahem před starou dobrou zábavovou dechovkou. Je-li to krok kupředu, to už raději posuďte sami.

Plivat na Landu vnímám jako zásadně kontraproduktivní, neboť, abych citoval klasika Swifta: "Když se na světě objeví opravdový génius, poznáte ho podle toho, že se proti němu spolčí všichni hlupci." Proto je možná důležitější položit si otázku: "Co tam, doprdele, dělá ten Varťák?" Ono totiž odmítnout hrát hity Orlíku je asi tak šlechetné, jako řídit únikový vůz při přepadení banky. Jasně, nikoho jste nezastřelili, ale svoji část lupu máte jistou. Či, když už jsme nakousli to 11. září, tvrdit těsně před nárazem, že to nebyl váš nápad, že jste jenom pouhý pilot. To mu ten jeden koncert za keltsko-germánsko-slovanskej rok fakt tolik hodí, že mu to za to stojí?

Myslím, že nic neshrnuje celou záležitost líp, než otázka mý holky, která neumí česky, tudíž když se mi při sledování Landova proslovu, zavánějícího třetí světovou, koukala nevěřícně přes rameno, zmohla se tak akorát na všeříkající: "What the fuck is this?" Bryskně jsem ji uklidnil, že se jedná pouze o záznam z reunion českých Guns N' Roses, takže není proč se vzrušovat, a raději přepnul ze záběrů kreativně hajlujících plešek s mobily v rukou skandujících něco o rytířích na Bowieho koncert z Live Aid 85, abych se sám taky trochu uklidnil.

Vím, že zatím asi těžko poznat, že celý tento článek je od začátku o tom, že novej klip Bena Cristovaa je úplně skvělej, ale popořadě: Jestli je totiž něco, na co můžem bejt fakt hrdí, a vážit si díky tomu faktu, že jsme Češi, Češi, Češi, je to mimo jiné naše písničkářství. Ať už si za příklad vezmeme Kryla, Třešňáka, Plíhala, nebo mého nejoblíbenějšího surrealistu Konvrzka, těžko šlápnout vedle. Ve všech případech se jedná o osobnosti, které během svých "kariér" sypali nebo stále sypou klenot za klenotem do té naší pokladničky tuzemské kultury. Vždyť v přeneseném významu lze i Landovu vesnickou pouť považovat za pokus o písničkářství, tedy o stylizaci do barda a věrozvěsta časů nastávajících.

To, s čím ovšem přišlo Dobré ráno ČT a včera večer na to upozornilo Echo24.cz, je tak ultimátní bizár, že to překračuje všechny hranice písničkářství, tudíž tento magnum opus Slávka Janouška s textem, který pochází z hlavy jeho harmonikáře Marka Vojtěcha, a vznikl na jeho textových "werkšopech", považuji raději za vrchol české world music, než za cokoliv jiného. Jsem přece chlap s názorem. Humanitním názorem, do psí kundy!

Tutti Frutti Ramadán není ovšem děsivý ani z důvodu, že svou premiéru měl na veřejnoprávní televizi, ani protože se jedná o dílko absolutně retardované, ale proto, že vlastně v jistém ohledu velmi umě shrnuje odvrácenou stranu Landovy "velké uprchlické levárny", tedy uprchlickou otázku vyrvává z kořenů prvních bojových linií zmateného pseudo-patriotismu a zasazuje ji do kulis Receptáře prima nápadů.

Když tedy z rovnice vyjmeme (převážně na facebooku) velmi aktivní obec "kavárenských intelektuálů", stojí před námi krystalický obraz zbytku národa, tedy smířlivých populismem válcovaných diváků Ordinace v růžové zahradě, a novo-husitského odboje, připravenějšího než kdy byli Blaničtí rytíři, čekajícího na povel svého velekněze k… k čemu vlastně? Vždyť chovat uprchlíky je jednodušší než chovat andulku, doprdelepráce, tak nač panikařit? Jasně bude vás to stát pár paprik ze zahrádky a váš vlčák Azorek se bude muset uskromnit, ale jinak je to těžká nedělní pohodička.

Doufám tedy, že se instantní Janouškův hit již překládá do všech nejméně evropských jazyků a Nobelova cena za mír se vehementně leští, neboť Sláveček zabil. Zabil celou uprchlickou krizi jedinou rozšafnou písní s inkorporovaným blízkovýchodním motivem na harmoniku, ve které jasně nastavil zrcadlo nám všem hrdým Čechům. Vždyť kdo jinej než my, by měl světu ukázat jak ýzy je vyjít uprchlíkům vstříc s otevřenou náručí aneb tumáš, vole, misku se psím žrádlem, mazej do boudy, ty negře, já si jdu pustit Landu, nasmažit řízky a sednout si k bedně, dávaj seriál…

Ale mrdat to rezavým drátem do voka, ten novej Ben Cristovao je prostě skvělej, ať si říká kdo chce, co chce!

Koneckonců, nikdo přece v tom dnešním světě nechce zůstat sám…