Saudkovi slaví 80, ziny ovládají Prahu a Parukářka nalejvá

My vám fakt nechceme kecat do toho, kam máte chodit, co si máte číst a jak na co nahlížet. Chceme vám jen tak z dobré vůle krapet poradit, která víkendová akce prostě stojí za pozornost. Anebo vás třeba naprosto nestydatě nalákat na něco úžasného. Tenhle týden padl přehled víkendových akcí na mě. Tak radši začněme zlehka. Třeba bratry Saudkovými.

Za pár dní těmto geniálním tvůrcům, kteří šli každý svou uměleckou cestou, bude 80 let. A právě k tomuto jubileu staroměstská Gallery of Art Prague připravila retrospektivní výstavu s názvem Saudek & Saudek 80, která je veřejnosti přístupna ode dneška. Tak uznejte, kdo by se nechtěl podívat na fotky z ateliéru Honzy, pár vzácných artefaktů a unikátní kresby a komiksy Káji? Každý chce, já jsem taky chtěla. A dokonce jsem dostala pozvánku na čtvrteční opening pro zvané.

Malý poznatek ze včerejška, kdy se tato akce konala - radovat se má člověk v okamžiku, kdy se na zaslíbenou půdu dostane, ne když ji má jen přislíbenou. Také se s tím, kdo vás pozve, vůbec nemusíte setkat. Což se shodou víceméně kuriózních okolností stalo právě mně. Takže nezbývá nic jiného, než se na tu výstavu podívat v normálním režimu. A na to se chystám teď o víkendu. Třeba se tam potkáme, třeba taky ne. Okamžik překvapení je zrádná svině.

Do galerie, kde včerejší dýchánek probíhal, jsem se sice nedostala, ale to nejlepší mi stejně neuniklo. Saudka jsem nakonec viděla, ale nestihla jsem ho vyfotit. V okamžiku, kdy jsem se na to chystala, to maestro fotoaparátů (asi po těch letech zkušeností s dravým okem médií) nejspíše vycítil a obtočil frontu z druhé strany. Jo, a k té frontě. Honza má opravdu hodně přátel. Ti přicházeli a přicházeli a přicházeli a přicházeli… Že se tam všichni vešli, mě udivuje. No nic, jedeme dál.

Posílená tak nečekaným emocionálním zážitkem jsem si řekla, že si dám nějaké to Matečko. Kluci z kanclu to nasávají furt, jakože office policy. Ono se to nasává, když to mají v kanclu dovezené, já jsem kvůli němu musela obejit dva řetězce a tři vietnamské večerky. Překvapení večera ale stálo za to – dá se sehnat i v barvě pro holky! Ok, zpátky k tématu.

Další akci, kterou nemůže minout žádný sebe respektující se intelektuál a ani ti, co se ho snaží neúspěšně napodobovat, je Prague Zine Fest. Jedná se o takovou prodejní výstavu ručně nebo nízkonákladově vyrobených publikací - zinů. V Praze se tento skvělý fesťák koná poprvé, i když například v Brooklynu či Berlíně už má svou pravidelnost. Se ziny to je jak s malými pekárnami a řeznictvími. Nechceme tuctové věci, začínáme nesnášet mobily a zase milovat papír. Což mě jako píšícího člověka neuvěřitelně těší. Papír má prostě vůni, není to bezduchá obrazovka vyzařující modré světlo. Další přínos tohoto festivalu tkví v undergroundovém uchopení celé věci. Na papíru si můžete výjimečně dočíst i něco osobitějšího než nabízí redakce tuzemských směrodatných periodik. Tam se taky chystám, tak dojeďte na Malostranskou, má být i celkem príma after.

Ale pokud si afterparty chcete vybrat sami a po bratrech Saudkových a undergroundových titulech to může být vážně potřeba – zavítejte na žižkovskou Parukářku. Někdo tam hraje, ale to není to klíčový. Klíčový je, že je to jedno z nejkrásnějších míst v Praze s jednou z nejhezčích vyhlídek vůbec. Koupíte si tam pivko, sednete na studenou trávu a užijete si snad už definitivně přicházejícího jara. Takže ještě chvíli vydržet v práci a o víkendu čau!