S českým včelařením je něco v nepořádku

Mnoho lidí se domnívá, že včelařství zůstalo posledním tradičním oborem, kde se dodržují po generace prověřené postupy. Pravdou ale je, že se tu již po několik desítek let používají ve velkém pesticidy a ekonomický profit má převahu nad zdravým rozumem.

Když na to před nedávnem poukázal pořad Herbář a naznačil možnou alternativu, strhla se na sociálních sítích debata na téma, zda včelám pomáhat používáním pesticidů a chránit je tím před parazity, nebo to celé nechat na přírodě a pesticidy nepoužívat. Druhá, přirozenější cesta však má jeden háček, dle nařízení Státní veterinární správy jde o de facto nelegální postup, protože včely jsou řazeny do kategorie hospodářských zvířat a podléhají určitým regulím, podle nichž je povinností nákazám předcházet.

Abychom se v situaci lépe zorientovali, popovídali jsme si se včelařem Václavem Smolíkem. Ten místo klasického chovu včel na med vyznává takzvané opylaření, což je obor, který sám založil, a v němž se snaží včelám alespoň částečně ulehčit jejich úděl v současném světě.

Jak vzniklo opylaření a co obnáší?
Václav Smolík: Rozhodli jsme se jít raději svou vlastní cestou než se roubovat do včelaření, které nás nechce akceptovat. Opylař je člověk, který nějakým způsobem pomáhá divoce žijícím včelám. Pro začátek je nutno říct, že je důležité rozlišovat, co jsou to divoké včely, divoce žijící včely a potom domestikované včely, na které se ze zákona nahlíží jako na hospodářské zvíře. Divoce žijící včely jsou ty, které uletěly včelaři z úlu jako roj, a jejich osud je nejistý. Přežijí často jen rok dva. Takovým včelám opylař pomáhá v dlouhodobém přežívání. Divoké včely jsou ty, které dlouhodobě žijí bez zásahu včelaře a nepocházejí z úlů nějakého včelaře. Divoké včely ale dnes v přírodě těžko najdete, protože je včelaři pohubili ze strachu před roznášením škůdců a nemocí.

Jak moc je jejich strach opodstatněný?
Myslí si, že ve chvíli, kdy jsou divoce žijící včely pod kontrolou člověka, od nich valné riziko šíření chorob nehrozí. Ale strach je špatný rádce a včelaři to podle mého přehnali. Taky přeci nezačneme celoplošně hubit ptactvo jenom proto, že se kdysi vyskytla ptačí chřipka.

Které nemoci včely napadají?
Nemají problém úplně s nemocemi, ale s parazitem, což je rozdíl. To není choroba v pravém slova smyslu, ale asi něco jako když chytneme vši. Ten parazit se jmenuje kleštík včelí, latinsky varroa destructor, proto se výskytu tohoto parazita u včel říká varroóza. Pozor, neplést s varroázou, což už je choroba, která ale není na pořadu dne.

Kde se kleštík vzal?
Není to záležitost poslední doby. Včely mají obranné mechanismy, kterým se ho zbavují, například si ho umí vykousat, a to z evolučního hlediska doufám dokládá, že tu již byl dávno. Dříve se to však nezkoumalo. Běžně se stávalo, že umřelo 80 % včel a z těch odolných, které zbyly, se odchovaly další, čím se také zušlechťovaly. Probíhal tam přirozený výběr, který je nesmírně důležitý proto, aby byla příroda schopna přežít sama o sobě. Kdybychom totiž dnes chtěli najít geny včel, které dokáží dlouhodobě samostatně přežít, tak nemáme moc kde.

Jak se roztoče zbavují včelaři?
Začaly se používat pesticidy, tedy látky na hubení škůdců, v tomto případě jde o akaricidy. Poté, co včely přestanou létat, tudíž někdy na podzim, přijdou s koktejlem pesticidů a během zimy se toho kleštíka snaží zredukovat. V koňských dávkách je aplikují přímo v úle. Během celé sezóny je tam však dát nemohou, protože jsou jedovaté a detekovatelné v medu. To je ale jako přijít s křížkem po funuse, protože ty včely už kleštíka stihly roznést, kam mohly. To, jestli jsou nebo nejsou pesticidy v medu, není až tak podstatné, tady nejde principiálně o lidi, ale o ty včely.

Je možné se kleštíka zbavit i jinak?
Pesticidy jsou povinné, a pokud je neaplikujete, tak vám hrozí až 50 tisíc pokuta od Veterinární správy. Včelařství je snad jediný obor, kde se pesticidy povinně používají, zatímco jinde v zemědělství veřejnost tlačí na to, aby se používaly co nejméně. Způsobil to nejspíš Český svaz včelařů, protože je mimo jiné i pomáhá vyrábět. A ještě k tomu je celá ta chemie asi z 80 % dotovaná ze státního rozpočtu, takže ji platíte i vy. My opylaři to ale samozřejmě děláme jinak. Kleštíka můžete z úlu dostat i manuálně neboli biomechanicky, což je pojem, který používají na Novém Zélandu, kde tento způsob chovu dokonce testovali a zjistili, že na zneškodnění roztoče má účinnost 98 %, což z něj činí nejefektivnější metodu. Spočívá v tom, že každé jaro přijdete k úlu a vyndáte všechny plásty. Nahoře plástu bývá med a dole jsou nevylíhnuté larvy s kleštíkem. Med si vezmete pro vlastní spotřebu a plástve s larvami hodíte slepicím, které to požerou, a máte zase čistý úl.

Povězte nám něco o kleštíkovi. Proč je pro včelstva rizikem?
Kleštík se rodí přímo v té buňce s mladou včelou a rodí se jich tam rovnou několik, takže když se včela vylíhne, kleštíci z buňky přelezou do dalších buněk s larvami, a tam se zase v extrémně krátkém čase přemnoží. Jsou to řády dnů. To znamená, že s každou narozenou včelou vyleze až pět kleštíků. Když se vám v úle rodí hodně včel, tak je tam najednou máte extrémně přemnožené a na konci sezóny je celé včelstvo před kolapsem. Včelaři se samozřejmě snaží kvůli výnosu a efektivnosti včely co nejvíce přemnožit.

Takže hlavní motivací k přemnožování včel a používání pesticidů je ekonomický profit?
Jistě. Včelaři chovají včely kvůli výnosu, a aby se pak mohli někde v hospodě chlubit, že mají o pár kilo medu více než jejich soused. Jsou v tom prostě zase ty peníze a furianství, kdy jde jen o to ukázat, jak z těch včel jde „vydojit" výkon. Jaké to má ale následky, to nikdo nechce vědět. Prý tisíciletý průměr výnosu medu je 5 kg na jedno včelstvo. A dnes? 30 kilo medu není nic výjimečného. Kamenem úrazu je tedy i cena medu, který by měl být mnohem dražší a vzácnější. Tradiční spotřeba medu je podle starých textů kilo na hlavu za rok, ale dnes? Používá se neúměrně a plýtvá se s ním.

Co dalšího se ve včelařství dělá špatně?
Včelaři také odebírají med už před zimou a včely jsou pak až do jara na cukru. To je také proti rozumu. Není automatické, abychom vzali z přírody něco, co si jiný tvor nashromáždil jako obživu. Předtím to fungovalo tak, že včelař přišel na jaře a vzal si až to, co zbylo. Dále včely vždy žily ve stinném vlhkém prostředí hluboko v lese, ne někde na louce na sluníčku, kam je dnes umisťujeme. V přírodě to probíhá tak, že roj letí bez plástů někde po lese, usídlí se v dutině stromu a začne ty plástve odshora nově stavět. Staví samozřejmě jen v případě, že mají zdroj sladiny, a potom hned do buněk ukládají med, tudíž se tam nemohou ve velkém množství líhnout nové včely, a tak se tam nemůže moc množit ani ten parazit.

Tudíž i příroda sama včelám nastavuje takové podmínky, aby se v úle kleštík nemnožil?
Příroda ano, ale my lidé moc ne. Problém v současném chovu včel je, že nežijí na plástvích, které si sami každý rok postaví, ale na tzv. souších a mezistěnách. A když se jim tam takhle podsouvají plástve, včely je musí automaticky něčím zaplnit, královny nakladou tisíce vajíček, čímž se rodina včel neuvěřitelně přemnoží, a s nimi i kleštík. Když jsme před lety začínali s opylařením, tak se tvrdilo, že už jsou včely natolik zdegenerované, že si plástve neumí ani samy postavit. Že prý postaví jen tzv. trubčinu. To se samozřejmě ukázalo jako omyl. Stačí, když včelám poskytneme pouze dutinu, ve které žijí, většinou jde o takzvaný paket vyrobený z prkýnek, někdy se v něm usadí sami od sebe. Je tu spousta šťastlivců, kterým tam ty včely skutečně samy přiletěly, tudíž nemuseli obcházet zákon a nosit je tam uměle.

Jak se k tomu staví stát?
Problém je v tom, že včely jsou definované jako hospodářské zvíře, což je jedna z věcí, kterou je také třeba změnit. Volně se pohybují prostorem, tudíž hledět na ně jako na hospodářské zvíře je komplikované, protože když takhle volného živočicha uvězníte v nějakých pravidlech, tak se to celé má tendenci hroutit. Dokud tedy bude trvat tento stav, tak ministerstvo zemědělství musí vyžadovat, aby se se včelami zacházelo jako s hospodářským zvířetem, a tam má právo veta veterinární správa, které zase našeptává Český svaz včelařů.