Zkoušela jsem se opít alkoholovými čokoládičkami

Pamatujete si, jak vám rodiče zakazovali více jak dvě pralinky s alkoholem? A jak vám říkali, že byste po nich byli hloupí? Já si na tohle nedávno vzpomněla a rozhodla jsem se zapojit toto téma do našeho dlouhodobého vědeckého výzkumu z dosud nepříliš probádané oblasti, jak se sofistikovaně vyfreaknout. Konkrétně jsem se snažila zjistit, jestli se prostřednictvím bonboniéry dokážu dostat do klasické víkendové alkoholické nálady.

Šla jsem tedy do obchodu a nakoupila tolik bonboniér, kolik jsem si zrovna mohla dovolit. Nakonec jsem koupila čtyři, které daly dohromady znamenaly 80 čokoládek s alkoholovou náplní. Nakonec jsem ještě šla koupit alkohol tester, abych se dozvěděla, do jakých sraček jsem se dostala a do jakých se teoreticky může dostat každý nezletilý člověk.

Podle jednoho pravděpodobně nespolehlivého zdroje na internetu je 450 g čokolády s alkoholem to samé jako jedna láhev červeného vína. Což mě potěšilo, protože podle tohoto přepočtu mé čtyři bonboniéry dělají jeden a půl láhve vína.

Ale pojďme k věci, položila jsem před sebe své čtyři krabičky čokolády a pustila se do toho. Když jsem to všechno viděla pohromadě, říkala jsem si, že není možný, aby se tolik čokolády vešlo do metru a půl vysoký a docela hubený holky. Nicméně jsem pokus započala tím, že jsem si dýchla do alkoholtesteru. Počáteční stav 0,00 promile. Ideální stav pro náš pokus.

Vzala jsem si první čokoládku a vzpomněla jsem si na to, jak jsem poprvé v životě okusila čokoládu s likérem. „Už nikdy," jsem tehdy říkala, to si přesně pamatuju. Měla jsem najednou hodně intenzivní deja vu.

Ale přemohla jsem se a rychle snědla deset čokolád. Už po nich mi bylo šoufl asi jako když spořádáte pět adventních kalendářů najednou. Ale nevolnost z alkoholu nikde. Počkal jsem dvacet minut, než se alkohol z čokolády dostane do mého krevního oběhu. Nadýchala jsem slaboučkých 0,03 promile.

Abych se přiznala, tak všechny ty whisky čokolády byly nechutný. Dokonce jsem chytila vracák a trochu si ublinkla do pusy. Takže jsem pro jistotu zůstala u Irish Cream a u příchutě s ovocným likérem Cointreau.

Když bylo už patnáct kousků ve mě, začala jsem cítit opravdovou touhu dokázat, že i pralinkami se dokážeme zmastit a že tento experiment může i reálný dopad. Jakmile jsem dosáhla dvaceti kousků, tak jsem ucítila, že bych asi už mohla být trošku opilá a můj mozek začíná být odlehčený. Alkohol tester nakonec ukázal opět devastujících 0,03 promile.

Potom jsem teda zašla na internet a našla jsem, že cukr a tuk v čokoládě může snížit účinky alkoholu. Takže jsem usoudila, že je čas přejít na jiný způsob konzumace.

Začala jsem tedy kousat kraj a potom pít brčkem tekutou náplň. Takto jsem se dostala k třiceti a opět jsem si foukla. Tentokrát jsem měla rekordních 0,05 promile.

Už mě to začínalo frustrovat. Dospělo to v mojí hlavě do stavu – buď všechno nebo nic. Musela jsem toho do sebe dostat víc, abych byla ta sexy opilá blondýna. Jenže moje pusa už byla plná sladkých slin a díky všem těm Baileys a vaječňákům jsem měla pocit na zvracení. To bylo to pravé znamení pro další dechovou zkoušku. Jenže se nedostavil kýžený výsledek. Dosáhla jsem maximálně 0,07 promile. Ať už se mi ale ukazovala jakákoliv čísla, já jsem věděla, že jsem ve stavu jako po dvou vypitých panákách.

Jenže jak jsem si mohla být jistá výsledku bez žádných konkrétních vědeckých podkladů? Rozhodla jsem se odložit alkoholtester a změřit svou opilost naprosto jiným způsobem.

Jako první věc v plánu jsem měla zjistit, jestli jsem schopná se účastnit silničního provozu. Ovšem ne v autě, protože by to bylo nezodpovědné a hlavně neumím moc dobře řídit. Po všech těchto důvodech jsem si pučila od své kamarádky kolo a otestovala jsem své schopnosti. Abych pravdu řekla, tak jsem se nemohla dostat do sedla. Jenže to bylo tím, že má kamarádka je mnohem vyšší. A když jsem se tam už dostala, tak jsem hned z něho spadla. Nakonec jsem ale pár koleček udělala, takže jsem mohla říci, že alkohol nemá vliv na mé cyklistické schopnosti.

Po fyzických reakcích, jsem se ještě rozhodla otestovat svou mysl. Posadila jsem se k počítači a našla si matematický test. Nevím, jestli to bylo tím, že tam bylo jenom šest otázek, nebo jsem byla opilá. Každopádně jsem dosáhla 50% úspěšnosti, takže jsem byla na úrovni 11letých dětí.

Nakonec jsem ještě otestovala svůj zrak. Přesněji to, jestli nemám pomyslné alkoholové růžové brýle. Jestli jsem to chtěla nějak otestovat, tak jsem si musela najít video s bizarní chlapeckou kapelou.

Zapla jsem YouTube a našla si nové video od kapely McBusted. Bohužel jsem se tomu spíš smála. Ani když frontman sundal triko a ukázal tak svoje tetování, to se mnou nic nedělalo. Pouze jsem se musela smát, o jak bizarní hudbu se snaží, a nakonec jsem usoudila, že se jedná o hodně špatný „chlapecký" rock'n'roll.

Nakonec mě přepadla únava a chtělo se mi hrozně spát. Těžko říct, jestli to bylo z toho hebkýho rocku, nebo že jsem byla doopravdy opilá. Zkrátka jsem po tom počátečním nadšení cítila energetický propad a cítila se smutně. Možná to byl ten alkoholový smutek, ale spíš to bylo tím, že jsem během 45 minut snědla průměrnou týdenní doporučenou dávku cukru.

Po dokončení svého pokusu můžu říct jenom jedno. Pokud se chcete opít, existuje přibližně milion způsobů jak to udělat lépe a snadněji a levněji. Pokusit se zlikvidovat čokoládičkami je jenom dobrá cesta k tomu, jak se stát tlustým diabetikem.