K nesprávnému užívání hudby - 2. díl

2. Lidé nemají doopravdy rádi hudbu

Lidem v hudební branži - zvláště DJům - je stále více zřejmé, že navzdory moderním předpokladům není hudba pro každého. Ve skutečnosti je okrajovým zájmem příbuzným spíše vyšívání nebo pouštění draka, než něčemu jako je jídlo či sex. Pouze posledních padesát let je v západním světě lid přesvědčován, že hudba je nějakým způsobem ústřední lidské identitě a je nezbytným prvkem každé interakce a aktivity.

Lidé jsou zpracováváni k tomu, aby věřili, že musí mít rádi hudbu, a mají se cítit divně, když si tvrdě nestojí za tím, co mají rádi, proč to mají rádi a co to pro ně znamená. Obdobně jako v případě spirituality v náboženském společenství, zalíbení v hudbě je vyžadovanou etiketou, deviace není tolerována a devianti jsou opovrhováni a zapuzeni.

Samozřejmě, že většina těch, kteří hudbě nijak zvlášť neholdují, o sobě takto nepřemýšlí. Rádi si poslechnou "Brown Eyed Girl" nebo jakýkoliv song od Lil Waynea, který jim vymlátila mozek svou vysokou rotací v uplynulých šesti měsících. Ale tohle neprozrazuje nic o skrytém porozumění hudbě. Je to pouze touha po důvěrně známém. Touha slyšet 50 Centa, když člověk stojí v nočním klubu znamená, že se cítí neklidně nebo nepříjemně a chce opětovné ujištění, že všechno bude v pořádku. Nemá to nic společného s hudební zálibou.

Stejný vzorec, který vytvořil hlad po jídle z McDonaldu, je klíčem k „hitovému" úspěchu hudebních bavičů. Avšak namísto mantry Raye Kroce týkající se „lokalizace", je hudba hlavně o vlnovém rozsahu a opakování. Když se něco často hraje, budu z toho hit. Vytvoření pocitu familiárnosti a bezpečí je nejzásadnější součástí úspěchu skladby v hitparádách.

Mezitím je hudba věcí pro nadšence, kteří skoro nikdy nedosáhnou žádného „úspěchu", který je respektovaný v naší společností (blahobyt, bohatství, žebříčková umístění). Což neznamená, že se nemá cenu snažit, pokud má někdo realistické cíle.

Tito nešťastní jednotlivci, kteří se na hudbu nedokážou vybodnout, jsou tichou, nesmírně trpělivou většinou, která musí vydržet reklamy na iPod, rockové koncerty, rozhovory o Beatles mezi přáteli a neustálé hromobití pronikavých rádií a hi-fi sestav. Všechno to ale naznačuje, že je s nimi něco v nepořádku, protože nemají v oblibě ty správné písničky. Jsou jako Židé nebo komunisté, kteří v nacistickém Německu zvolili cestu dobrovolného utajení, bez možnosti jakéhokoli odhalení, a usmívají se a přikyvují s tajnou nelibostí strojené a lehkovážné samolibosti vládnoucích hudebních nadšenců.

3. Hudba je žrout času

Jako opak jiných druhům umění (kromě filmu), je hudba médium založené na času. K požitku, konzumaci nebo docenění hudby musí tudíž člověk věnovat značné množství času jejímu poslechu. A kdo ten čas dneska má? Už nejsme děti. Musíme se učit jazyky, stavět mosty, odhalovat ztracená tajemství vaření nebo magie, vládnout, obsazovat továrny a rozkládat provazce DNA.

4. Hudba je nepříjemná pro zvířata

Opravdu si myslíme, že ptáci, savci, hmyz a mikroorganismy znovu touží slyšet Garyho Pucketta zpívat "Young girl, get out of my mind"? To poslední, co pro tyto tvorečky, s nimiž sdílíme planetu, můžeme udělat, je ztlumit to.

5. Hudba je nevhodně používána

Jako otrok ďábelských sil je hudba bita, zpracovávána, nevhodně používána a sériově zneužívána. Kdysi hudba představovala možnost, jak se dát dohromady s dalšími lidmi.

Hudba pochází od lidí a byla plánována jako prostředek, který promlouvá a baví ostatní lidi (nebo delfíny, pokud je vaše jméno Fred Neil). Ale po průmyslové revoluci, kdy se hudba začala lisována na méně „temporální formát" zvaný „nahrávka", nad ní lidé ztratili kontrolu. Nahrávka vyzvonila první ohromující proroctví ohledně našeho totálního zotročení roboty.

Když člověk slyší z desky vřískot Jamese Browna, není to radostná připomínka jeho talentu pro emotivní a zábavná vystoupení: Je to duch umělce uvězněný technologií - muže, který si nikdy nemůže odpočinout, jehož dílo je dnem a nocí současně využíváno na mnoha místech k uvěznění lidí v absolutní pokoře.

Člověk nemůže uniknout zpátečnickým rytmům rock´n´rollu, nehledě na to, jak daleko se prochází, slepičí, předvádí dupáka, řídí se příkazy k sériovému trdlování a tančí twist mimo centrum dění. A když člověk konečně unikne jeho zákeřné léčce, navede sám sebe do další zóny smrti zvukového systému, aby vydržel vlastní cynickou mechanizovanou kakofonii.

K nevhodnému užívání hudby? Každá píseň, ať je jakkoliv dobrá, byla vytvořena pro radost z užitku. Avšak tato radost byla obrácena naruby nejohavnější černou magií, kterou si lze představit. Hudba je využívána jako dudlík pro potenciální zákazníky obchodních center. Je používána k hypnotizování při sledování reklam a programů navržených k předvádění reklamních inzerátů. Je používána jako bílý hluk ve výtazích, na večírcích a v čekárnách. Je dokonce pouštěna k tomu, aby uvrhla stálé zákazníky do rutinního používání čerpacích stojanů na benzínových pumpách. Zatímco křesťané kdysi hudbu nenáviděli a zakázali ji, hudba je nyní vnucována stejným způsobem jako jsou v naší společnosti sexuální perverze a blbost.

Možná, že punková skupina The Weirdos z Los Angeles měla pravdu, když nás prosila o ZNIČENÍ VEŠKERÉ HUDBY. Začněme už dnes!