Filosofie v zastavárně I.

Buri kdysi navrhoval dresy pro americké fotbalové, basketbalové a baseballové týmy, pak dostal padáka. Nechtělo se mu vstávat na sedmou jako ostatním gádžům. Zkusil taky dělal ochranku v Tescu, ale vydržel to jen hodinu. Vyhodili ho, protože nechal jít ženskou, která ukradla chleba. Teď má pohodu. Pije kafe, kouří cigára a jeho jediná povinnost je nevyměknout.

„Funguje to tak, že přineseš věc a já ti půjčím lowe," říká Buri. „Za kolik procent hodnoty?" „Tak dvacet pět."

Už je noc. Čekal jsem celej den, aby Buri konečně zavřel mříž na dveřích a mohli jsme si v klidu pokecat. Teď obchoduje jen přes malý okýnko nad pultem.

„Úrok je procento denně," říká Buri. V televizi, která je samozřejmě taky na prodej, běží debilní šaráda, typickej produkt normalizační zábavy v digitální kvalitě.

„Tyhle šampóny ale lidi nepřinesou, aby si je vzali zpátky," povídám. „To ne, jsou od našich dodavatelů, kteří jsou schopní to koupit za neuvěřitelně nízké ceny a pak to i levně prodat," odpovídá Buri a otvírá okýnko.

Mladej cikán do něj strká jakýsi dráty. „Pičo, co to je," směje se Buri na dobrýho známýho. „Držáky na ubrousky."

Zazvoní mobil. „Zastavárna. Tak to musíte přijít a zaplatit úrok," končí Buri. Lidi většinou volají, když jim má propadnout zastavená věc. Všichni jsou v nemocnici na jednotce intenzivní péče nebo jim zrovna umřeli rodiče. „Měl jsem tady osmdesátiletou koc, která říkala, že ji umřela maminka a nemohla přijít."

Nejlepší zdroj příjmů jsou gambleři. „Kolikrát sem přijde člověk, zastaví si věc, jde do herny, přijde, zastaví si druhou, pak třetí a když už nic nemá, jde domů."

Vitríny vedle pultu jsou přes den plné zlata. V noci ho zastavárník zamyká v trezoru. Kšefty se zlatem tvoří polovinu obratu zastavárny. Chlapi, co dělají ve výkopu za deset tisíc měsíčně, seberou výplatu a koupí si prsten za čtyři tisíce. Za týden ho přijdou zastavit, ale už nestihnou vybrat zpět.

„Je to jejich koníček, kterému ledacos obětují," říká Buri, „u cigánů čím víc zlata, tím lepší člověk." Snažím se o sociologickou analýzu: „Je rozdíl v přístupu ke zlatu mezi Cigány a Olachy?" „Jo, Olaši ho mají hodně a Cigáni málo."

Za okýnkem stojí bílej kluk v péřovce, otrhanejch teniskách imitujících adidasky. Má červeně podlitý oči. V ruce drží iPhone. „Kolik bych dostal za tenhle telefon?" „Bez papírů vám půjčím pětistovku," odpovídá Buri. Kluk odchází, nepotřebuje si píchnout tak naléhavě, aby udělal nevýhodný obchod.

Život za zrcadlem se na lidech podepisuje. Mají něco společného. „To prostě vidíš. Všechno jsou to mrdky s trvalou," říká Buri. Padesát procet všech adres, které má vypsané z občanek je na magistrátu. V osmnácti vylezli z děcáku a neví, co dál.

V televizi pouští režisér smích ze záznamu.

Nadnárodní řetězce počítají s dvacetiprocentními ztrátami na krádežích. To číslo mi přišlo absurdní: každá pátá věc…

„Koc mi třeba přinese za den devadesát čokolád. To jsou dva regály v obchoďáku komplet vybraný," říká Buri. Dobrý téma, ale pořád ne dost dobrý, abych o něm psal do Vice. „Piš třeba o tom, jak maminky učí děti krást od tří let," radí Buri. „No jo, ale ani tak se ze mě Saviani nestane," povídám. „To asi ne, musíš být větší hyena." „Tak mi pomož."

„Mezi cigánama je brutální množství smažek." To zní dobře. „Co berou? Perník?" „Hlavně a jedině piko." Na svůj výkon je pervitin relativně levná droga a jde ji snadno vyrobit, takže je i snadno k mání. „Tady v pasáži kolikrát vyjdu a vidím, jak borci pajcují piko omítkou. Rovnou to škrábou ze stěny do sáčku," povídá Buri.

Filosofie v zastavárně lI.